Kamil Nesveda
*12. prosince 1890 - † 30. září 1941
Československý legionář, voják a odbojář.
Narodil se 12. prosince 1890 v Radějově u Strážnice v okrese Hodonín, jako Camillo Nesweda, do rodiny hraběcího lesníka Josefa Neswedy a jeho manželky Marie, rozené Nossekové. Neswedovi byli početnou rodinou, Camillo byl třetí z jejich celkem osmi potomků. Obecnou školu navštěvoval v Radějově, potom pokračoval v letech 1901 až 1907 studiem na českém gymnáziu ve Strážnici. Na podzim 1907 nastoupil ke studiu na kadetní škole ve Vídni, již dokončil 18. srpna 1911. Vyřadili jej v hodnosti praporčíka pěchoty a 1. září téhož roku převzal funkci velitele čety u pluku císařských tyrolských střelců č. 2 v Bozenu.
Po vypuknutí první světové války, již v hodnosti poručíka, odešel s plukem 1. září 1914 na srbskou frontu, kde velel rotě, později ho i s jednotkou převeleli na ruské bojiště. Zde utrpěl 14. října 1914 zranění, po vyléčení ale ve službě pokračoval. Od 4. března 1916 bojoval v severní Itálii jako pobočník samostatného praporu, od 1. prosince téhož roku ve funkci velitele pěší roty. Potom jej jmenovali velitelem výcvikového střediska pochodových formací, kde působil do 2. října 1917. Mezi 1. dubnem až 30. červencem 1918 navštěvoval kurz generálního štábu v Bělehradě, potom se vrátil na italskou frontu ke štábu horské brigády, nato převzal funkci velitele útočné roty a útočného kurzu. Zde působil až do konce války. Tehdy měl již hodnost nadporučíka, na něhož jej povýšili 1. května 1915.
Ve vojenské kariéře pokračoval v nové československé armádě, do jejíhož kmenového stavu byl zařazen 10. listopadu 1918. Přidělili jej k organizačnímu a operačním u oddělení Zemského vojenského velitelství v Brně, kde pracoval do 1. ledna 1919. Potom vedl lyžařský kurz v Tatrách, kam byl přidělen do 30. března. Od 1. dubna 1919 sloužil během bojů s maďarskými bolševiky v oblasti východního Slovenska, zprvu na organizačním oddělení Zemského vojenského velitelství v Košicích, později od 4. června u štábu Východní armády. Dalším působištěm se mu stalo Zemské vojenské velitelství v Užhorodu, kde byl zařazen od 1. prosince 1919 do 15. ledna 1920. Následujícího dne zahájil studium ekvitační školy v Bratislavě, již ukončil 6. března téhož roku. Již 7. března začal v Praze navštěvovat II. kurz důstojníka generálního štábu, který završil 16. srpna.
Nesweda se potom vrátil do Bratislavy, kde 1. října 1920 nastoupil na 3. oddělení Zemského vojenského velitelství. Zde jej 1. listopadu 1920 povýšili do hodnosti kapitána. 1. února 1921 byl přidělen k 11. lehkému a 111. hrubému dělostřeleckému pluku, kde absolvoval praxi, od 1. června k dragounskému pluku 5, všechny jednotky měly posádku v Košicích. 1. července nastoupil na funkci přednosty 3. oddělení 11. divize v Košicích. 15. listopadu téhož roku zahájil studium II. ročníku Válečné školy, již ukončil 30. srpna 1922, od 20. září mu náležela hodnost kapitána generálního štábu, stejného dne převzal funkci přednosty 1. a 3. oddělení štábu 8. divize v Opavě. Během této doby jej 23. prosince 1924 povýšili na štábního kapitána generálního štábu. Od 19. listopadu 1925 do 3. dubna 1926 působil jako učitel všeobecné taktiky v kurzu velitelů oddílů v Praze, potom až do 9. října 1927 zastával funkci přednosty 1., později 3. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství v Brně.
Dne 16. ledna 1928 začal opět přednášet všeobecnou taktiku v kurzu pro velitele oddílů v Praze, 26. dubna 1928 jej povýšili na majora generálního štábu.
Téhož roku 1. října byl přemístěn k Zemskému vojenskému velitelství v Brně, kde převzal funkci přednosty 4. oddělení. Na Válečnou školu se vrátil 30. září 1929 jako profesor všeobecné taktiky a přednášel zde až do 30. září 1934, kdy převzal funkci velitele praporu pěšího pluku 11 „Františka Palackého“ v Písku. V průběhu popisované doby jej 26. března 1931 povýšili na podplukovníka generálního štábu. 15. října 1935 se stal zatímním a 31. prosince 1936 řádným náčelníkem štábu 6. divize v Brně.
Na plukovníka generálního štábu byl povýšen 1. ledna 1937 a 30. září pověřen funkcí náčelníka štábu III. sboru v Brně. V průběhu zářijové mobilizace roku 1938 působil jako náčelník štábu velitelství „Svatopluk“, přestože dostal možnost převzít místo vojenského atašé v Berlíně, což však odmítl. Dne 14. října se vrátil ke své funkci náčelníka štábu III. sboru v Brně, od 3. listopadu byl delimitačním generálem pro zemi Moravskoslezskou. Během delimitací se mu podařilo zachránit před německým záborem osmnáct obcí, z nichž Dobřínsko jej jmenovalo čestným občanem. Po rozpadu Československa a vzniku protektorátu se zapojil do odboje a stal se prvním krajským velitelem Obrany národa v oblasti Brno-venkov, jeho nejbližším spolupracovníkem byl podplukovník pěchoty Alexandr Fusek. Statečné gesto udělal roku 1940, když se z Neswedy nechal přejmenovat na více česky znějícího Nesvedu.
V rámci odbojové činnosti vstoupil 1. července 1939 do řad vládního vojska a převzal funkci přednosty inspektorátu III v Brně, která mu měla zajistit určité krytí před kontrarozvědnou činností nepřítele. I tak jej však 3. prosince 1940 zatklo gestapo a věznilo v brněnských Sušilových kolejích, v Uherském Hradišti, Olomouci a potom v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách. Statečný důstojník byl po měsíce bestiálně mučen, přesto však nikoho ze svých spolubojovníků neprozradil. Zřejmě pod dojmem informace, že nacisté popravili vůdce odboje generály Josefa Bílého a Hugo Vojtu, se rozhodl nedopřát nepříteli triumf z popravy dalšího vysokého vojenského činitele. Plukovník gšt. Kamil Nesveda ukončil život vlastní rukou, 30. září 1941 si podřezal žíly a dokázal, že o jeho osudu nebudou rozhodovat nacističtí katani. Ostatky byly 1. října zpopelněny v místním krematoriu, urnu však Němci jeho rodině nikdy nevydali.
Po osvobození byla památka tohoto hrdiny druhého odboje uctěna posmrtným udělením Československého válečného kříže 1939 a roku 1947 povýšením do hodnosti brigádního generála in memoriam.
Zdroj: VHA