Alois Machačík
26. září 1888 - 1.červen 1943
Československý voják a odbojář.
Narozen 26. září 1888 v obci Loukov v okr. Kroměříž. V letech 1900 až 1908 vystudoval reálné gymnázium ve Valašském Meziříčí; studium na právnické fakultě české univerzity v Praze nedokončil z důvodu vypuknutí války. Ihned po vyhlášení mobilizace narukoval k c. k. pevnostnímu dělostřeleckému pluku 3 do pevnosti Przemysl, kde sloužil jako velitel čety nejprve u 12cm kanonů a později u těžkých 24cm moždířů. Po kapitulaci pevnosti v březnu 1915 byl držen v ruském zajetí. V červnu 1916 vstoupil v Oděse do 1. srbské dobrovolnické divize. V září byl přeřazen do 2. divize a v rámci jejího 8. pěšího pluku odjel v listopadu 1917 přes Archangelsk, Británii, Francii a Itálii na soluňskou frontu, kde velel rotě. V lednu 1918 byl přeložen k čsl. legiím ve Francii. Od března 1918 byl zařazen u 21. čs. střeleckého pluku, v listopadu 1918 se stal velitelem I. praporu 23. čs. střeleckého pluku, se kterým se v hodnosti majora vrátil v lednu 1919 do vlasti.
V čele I./23. praporu se účastnil bojů proti Maďarům na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi. V říjnu 1919 byl jmenován velitelem 67. pěšího pluku domácího vojska, unifikovaného na pěší pluk 14, a současně byl do května 1920 velitelem bratislavského předmostí Petržalka. Od září 1921 do srpna 1922 absolvoval ve Francii École militaire de ľArtillerie a nastoupil půlroční stáž u francouzského 61. děl. pluku v Metách. V červenci 1923 byl jmenován zástupcem velitele dělostřeleckého pluku 1 v Praze-Ruzyni, v listopadu 1923 se stal zástupcem velitele Učiliště pro dělostřelectvo v Olomouci. V únoru 1926 byl jmenován zatímním velitelem olomouckého děl. pluku 7. Od října 1926 působil jako profesor Kurzu pro velitele oddílů a vojskových těles, v únoru 1927 se v Praze stal velitelem děl. pluku 1. Od února 1929 převzal funkci velitele olomouckého DU, v srpnu 1931 byl jmenován profesorem Kurzu pro vyšší velitele. V únoru 1933 mu byla udělena generálská hodnost, od září 1933 do září 1935 velel 4. polní dělostřelecké brigádě v Hradci Králové. V říjnu 1935 se stal velitelem dělostřelectva pražského I. sboru, od září 1938 byl velitelem 13. divize v Kolíně.
Na jaře 1939 se zapojil do ON, spolupracoval s plk. gšt. Čeňkem Kudláčkem, náčelníkem štábu Ústředního vedení Obrany národa. Podílel se na ukrývání zbraní a odchodu vojáků do zahraničí. Dne 19. ledna 1942 byl zatčen gestapem a podroben brutálním výslechům. V březnu 1943 byl německým soudem odsouzen za přípravu velezrady k trestu smrti a 1. června 1943 popraven stětím ve věznici Berlín-Plötzensee. V říjnu 1946 byl Alois Machačík povýšen do hodnosti divizního generála in memoriam.