Vojtěch Preissig

31. července 1873 Světec (okres Teplice) – 11. června 1944 KT Dachau, Německo

Vojtěch Preissig

Českoslovesnký grafik, malíř, typograf, ilustrátor a odbojář.

Studoval u Bedřicha Ohmanna na pražské Uměleckoprůmyslové škole v letech 1892-97, poté roku 1898 odjel přes Vídeň a Mnichov do Paříže, kde krátce spolupracoval s A. Muchou a zároveň studoval grafické techniky v soukromých ateliérech Delauna a Schmida. Založil časopis Česká grafika, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Vojtěch Preissig bojoval svými kresbami za svobodu Československa a zaplatil za to životem.

Jeden z nejvýraznějších českých umělců první poloviny 20. století Vojtěch Preissig burcoval svými plakáty občanskou veřejnost k boji za svobodu. Za první světové války působil v protirakouském odboji a vytvořil náborové plakáty pro československé legie. Během nacistické okupace pak jako člen odbojové skupiny vydával ilegální časopis V boj. V roce 1940 byl však zatčen gestapem, transportován do koncentračního tábora Dachau, kde po třech letech zahynul.

Po skončení studia na pražském reálném gymnáziu (maturita 1892) a dokončení následného studia (1892 až 1897) na pražské Uměleckoprůmyslové škole odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže. Tady se (mimo jiné) vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903 a to již jako renomovaný grafik. Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení. Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku. Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň (soubory plakátů a pohlednic). Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii. Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády.

Po skončení první světové války vytvořil Preissig (v roce 1919) soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován. Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa (1931) pracoval ve třicátých letech dvacátého stolení jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě.

Po nastolení německého protektorátu Böhmen und Mähren se Preissig aktivně zapojil do ilegální odbojové činnosti proti německé okupaci a českým kolaborantům, kteří se propůjčili Němcům sloužit.

Vznik ilegální organizace

Odbojová organizace (skupina) "Družstvo v prvním sledu" (ve vojenských termínech to znamená jednotku postupující v čele útoku) vznikla už 15. března 1939 kolem penzionovaného policejního úředníka, bývalého legionáře a předsedy vinohradské pobočky "Svazu československých záložníků a bývalých vojáků" majora Josefa Škaldy (krycí jméno "Taťka"). Tato organizace našla náplň své odbojové činnosti – stala se první garniturou vydavatelů ilegálního časopisu V boj. Na "ustavující" schůzce ve Škaldově bytě v Praze na Vinohradech složili zakládající členové "Družstva v prvním sledu" (většinou bývalí vojáci a legionáři) slavnostní přísahu:

„ Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře ve znovuobnovení republiky slibujeme, že budeme bojovat za práva republiky a lidskosti do posledního muže a do poslední krůpěje krve. Ve jménu naší národní cti, ve jménu všeho toho, co je nám jako Čechům nejvýše svaté, přísaháme, že bojovat budeme proti všem nepřátelům našim do té doby, dokud národ náš nebude opět osvobozen. Slibujeme z boje neutíkati, nebezpečí se neohýbati, rozkazů svých vedoucích poslouchati, nepřátele o milost nikdy neprositi a smrti se nelekati a za svobodu vlasti své vše i život položiti. “

Kromě Josefa Škaldy byli tomuto aktu přítomni: Jindřich Benetka, Václav Boháček, František Pařízek, Ing. Bohuslav Svoboda, Jaroslav Straširipka a Jaromír Vaněček. V domě byla umístěna i dílna Škaldova švagra, kde byla bezprostředně po začátku okupace vydávána první čísla časopisu V boj.

Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl Preisig nakonec v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře Dachau v polovině roku 1944.