Jaroslav Pohl
28.2.1893 Praha – 15.4.1943
Jaroslav Pohl byl za 1. světové války příslušníkem československých legií, po ní nadále pracoval jako úředník v Praze.
Po obsazení českých zemí wehrmachtem se zapojil do národního odboje. Z pověření bývalého dispečera Úvěrového ústavu legionářů Artura Schwarze společně s Františkem Šelepou vyhledali vhodné únikové cesty pro přesun bývalých legionářů do zahraničí. Do poloviny ledna 1940 byly do armády v exilu přivedeny dvě desítky bývalých pilotů a důstojníků.
Je také v kontaktu se zpravodajskou buňkou v Praze v čele s Milošem Bondym juniorem, která má zase rozsáhlé kontakty z okruhu vojenské organizace Obrana národa (ON - obrana národa). Zde se shromažďují informace z „Protektorátu“ a předávají se do zahraničí.
Po zatčení koncem března 1940 byl Jaroslav Pohl 21. listopadu 1942 odsouzen I. senátem „Lidového soudu“ spolu s Arturem Schwarzem, Františkem Šelepou a dalšími jedenácti obžalovanými za „přípravu na velezradu“.
Jaroslav Pohl zemřel 15. dubna 1943, když byl uvězněn ve věznici Berlín-Plötzensee.