Karel Popelka

14.10.1907, Turn (Trnovany, Teplice) – 8.9.1943

Karel Popelka zpočátku pracoval jako dělník, pak se vyučil kovářem a poté pracoval - přerušen vojenskou službou - v podniku v Seestadtlu (Ervěnice). V roce 1936 přešel do místní elektrárenské společnosti. Po anexi Sudet Německou říší se s rodinou přestěhoval do Prahy a pracoval v tramvajové dílně v Prag-Lieben a od června 1941 ve staré elektrárně v Prag-Baumgartenu.

Po vpádu německých vojsk v červenci 1941 ho Jaroslav Pospíšil přesvědčil, aby pracoval v ilegální Komunistické straně Československa (KPČ), a na svém pracovišti, ve spalovně, zřídil tovární buňku.

Karel Popelka byl 24. července 1942 zatčen a 3. června 1943 odsouzen „Lidovým soudem“ k trestu smrti spolu s Jaroslavem Pospíšilem, Emilem Uherem, Václavem Jiskrou, Vojtěchem Maškem a Josefem Žerovnickým za „přípravu k velezradě“. Všech šest mužů je zavražděno v noci na 8. září během takzvaných krvavých nocí ve věznici Plötzensee.