Antonín František Slavík

20.1.1893 Praha – 27.10.1942

Syn mechanika byl od roku 1918 důstojníkem telegrafního oddílu v československé armádě. V roce 1925 se stal technickým ředitelem rozhlasu v Brně (Brno) a v roce 1928 ředitelem tamního rozhlasu. V jeho režii se vyrábí a vysílá také německy psaný pořad pro německou menšinu v Brně. Antonín František Slavík je vystudovaný inženýr, mluví několika jazyky a od roku 1926 studuje humanitní obory.

Po obsazení českých zemí wehrmachtem vstoupil v květnu 1939 do civilní odbojové skupiny Politische Zentrale (PÚ – Politické ústředí), která se záhy sloučila s vojenskou skupinou Obrana Národa (ON – obrana národa). Antonín František Slavík se stává vedoucím městské části Brno-město a organizuje mezi svými zaměstnanci charitativní sbírku, z níž má organizace prospěch.

„Skupina inteligentů nebo profesorů“ byla odhalena a otec dvou dětí byl v polovině prosince 1939 zatčen. „Lidový soud“ jej 9. června 1942 spolu s profesorem Janem Uherem a dalšími třemi obžalovanými odsoudil k trestu smrti za „přípravu na velezradu“.

Rozsudky smrti byly vyhlášeny na pozadí pokusu o atentát na zástupce „říšského protektora“ Reinharda Heydricha „z důvodů odstrašení“. Tento svým zraněním 4. června 1942 podlehl.

Antonín František Slavík byl zavražděn v Plötzensee 27. října 1942.