Stanislav Medřík

1897 – 5. května 1942 v KT Mauthausenu

byl zaměstnán jako člen finanční stráže a jeho pracoviště se nacházelo (na "potravní čáře") v jinonickém akcízu. Při zátahu na jinonický akcíz (v noci ze 3. října 1941 na 4. říjen 1941) byl Stanislav Medřík zatčen gestapem spolu s ostatními. Brzy po svém zatčení byl ale propuštěn. Jeho zatčení bylo výsledkem nešťastné shody náhod. Vyšetřovatelé mu nemohli totiž nic dokázat, protože on byl v akcízu ve službě. (Akcíz byla městská celnice, kde se tehdy platila daň z dovozu zboží do hlavního města.) Asi za dva týdny po zátahu na ilegální vysílačku Spartu I byl ale opět zatčen, a to zřejmě pro udání, že skutečně pracuje pro odboj a že nedovoleně přechovává zbraně (Deset pistolí včetně nábojů měl původně ukryté v králíkárně. Tam šlo gestapo při domovní prohlídce najisto. Nic ale nenalezlo, protože je Stanislav Medřík včas přemístil do suché žumpy, kde ovšem gestapo zbraně nehledalo). Nejprve byl Stanislav Medřík vězněn na Pankráci. Odtud jej přesunuli do Terezína, a když tam začali Němci budovat ghetto, převezli ho do Mauthausenu. Dne 8. května 1942 obdržela jeho manželka a tehdy dvanáctiletý syn Zdeněk zprávu, že jejich otec v Mauthausenu dne 5. května 1942 zemřel.