Jan Sedláček

12. července roku 1888,Tršice, okres Hranice na Moravě - 30. prosince roku 1960 v Prostějově

Československý politik a odbojář. Jeho otcem byl místní zedník Theodor Sedláček (1855-1897), matkou Františka rozená Hanusová (1860-1933) původem z Dolan. Měl rovněž mladšího bratra Stanislava. Vystudoval gymnázium v Kroměříži, později na Univerzitě Karlově vystudoval slavistiku, germanistiku a tělesnou výchovu – zpočátku jen jako doplňkový předmět, později jako předmět hlavní. V období studia na Karlově Univerzitě, žil v Hlavkových kolejích v Praze.

Německé vojsko obsadilo zasněžené město Prostějov již 15. března, po půl desáté ráno, kdy před radnici přijel první automobil Wehrmachtu. Ve městě zůstalo zhruba 2000 německých vojáků, kteří byli ubytování v místních spolkových domech, zbytek pokračoval v obsazování zbytku pahýlu druhé republiky. Význam Prostějova pro okupační síly, podtrhuje fakt, že sem bylo umístěno sídlo Oberlandráta (vrchního zemského rady) což byl v podstatě zástupce říšského protektora v celé oblasti. Tento úřad ve městě vydržel až do léta roku 1940. Po zřízení protektorátu, byla zrušena poslanecká sněmovna, zrušeny politické strany a místo nich byla zřízena jediná strana – Národní souručenství (NS). Tato jediná česká strana, byla okupační mocí trpěna a měla občanům zaručit, pocit politické nezávislosti na okupační moci. Národní souručenství bylo loajální protektorátní vládě v Praze a říšští představitelé snažili, různými legálními prostředky, ji co nejvíc diskreditovat. Krajským vedoucím této strany, za III kraj Olomouc, byl jmenován profesor Jan Sedláček. Měl tak na starost organizovat nábor do krajské pobočky Národní souručenství, díky čemuž se do strany přihlásilo, do 20. května 1939, celkem 139 908 mužů z celkových 141 678. Mimo zůstalo 1770 mužů, kteří byli stoupenci fašisticko-vlajkařských skupin a ČNST, nebo muži, kteří neměli čistý trestní rejstřík a nebyli do organizace přijati. Tato nepatrná skupina zrádců se opírala o místní německé činitele a především Gestapo. Nebezpečnost těchto skupin, tedy byla pro formující se odbojovou činnost nebezpečnou. Tito zrádci měli být postaveni stranou a zneškodněni.

Přes nařčení z fašistických tendencí, v době první republiky, Jan Sedláček aktivně spolupracoval v odbojovém hnutí a pořadatelských sborem Národního souručenství (olomoucká odbojová organizace Obrana národa). Odbojové skupiny v kraji Olomouckém, známé pod názvem Pořadatelské sbory, byly formovány v rámci Národní souručenství, přímo krajským vedoucím Janem Sedláčkem, po domluvě s vedoucím NS Hrubým a generálním tajemníkem plukovníkem Drgačem. Poslední jmenovaný, byl ale zatčen Gestapem a zlikvidován již v září 1939, odbojovou činnost se ale nepodařilo rozkrýt. Prozatím. Pořadatelské sbory čítaly přes 9000 členů a formovaly se kolem bývalých důstojníků a poddůstojníků československé armády, jmenovitě podplukovníka Šimka a štábního kapitána Skokánka, oba z Olomouce. Jak již bylo zmíněno, jejich hlavním cílem bylo krocení a likvidování fašisticko-vlajkařských skupin, jejichž cílem bylo vyvolání zmatků a odtržení Moravy od Protektorátu. Po vzoru Slovenska se tento plán, podařilo téměř realizovat jen na Slovácku. Nyní něco k hlavnímu nepříteli Obrany národa. Tito provokatéři, stoupenci fašisticko-vlajkařských skupin a ČNST, byli finančně podporováni Gestapem. Krom peněz, získávali také pistole a jiné zbraně, s jejichž pomocí měli vyvolat zmatek a puč proti protektorátní vládě. Říšské bezpečnostní síly by pak zakročily, situaci uklidnily a českým lidem ukázaly, že je opravdu ochraňují před chaosem. Tedy že Protektorát má své opodstatnění. Tento plán ale narážel právě na legální protiakce Pořadatelských sborů. Kupříkladu místním členům Národního souručenství, se tyto nebezpečné zrádce podařilo opít, vyprovokovat ke střelbě, načež jim byly zbraně odebrány přivolanou policií a případ nahlášen dle předpisů Gestapu. Díky čemuž, byli tito lidé diskreditováni pro další činnost, k velké nelibosti Gestapa. Moc nacistů ale byla velká, když si nešlo získat porobený lid po dobrém, šlo to po zlém. Dne 16. května 1939, byly Pořadatelské sbory zrušeny.

Odbojové skupiny přešly do ilegality, přičemž jednotlivé místní oddělení, fungovaly na vlastní pěst s občasným získáváním pokynů od místního velitelství. Nebyl to ale konec demonstrace jednoty porobeného národa. Ještě dne 21. května 1939, proběhly v Brně krvavé incidenty mezi moravskými fašisticko-vlajkařskými skupinami podporovanými Gestapem, proti studentům a členům Národního souručenství. Při těchto potyčkách, byli Gestapem zatýkaní též příslušníci protektorátní policie, kteří se živelně přidávali na stranu demonstrantů. Odbojová organizace v Prostějově, se opírala o tajemníka Sachra a inženýra Bendu. V listopadu a prosinci 1939, byl zahájen velký zátah proti členům Národního souručenství jak v Praze, Brně a započato zatýkání též v kraji Olomouckém. To vyvrcholilo v pondělí 18. prosince 1939, kdy do sekretariátu Národního souručenství v Olomouci, vpadlo Gestapo a zajistilo mnohé spisy. Část listin s choulostivými informacemi se v Prostějově sice podařilo zlikvidovat nebo ukrýt v tajném archivu pod věží prostějovské radnice.

V únoru roku 1940 bylo městské zastupitelstvo rozpuštěno, radnice zapečetěna, starosta Sedláček odvolán a nahrazen německým komisařem Hermannem Bössem. V dubnu 1940 byl bývalý starosta obviněn z vlastizrady, velezrady a zatčen Gestapem. Bylo mu předloženo 29 udání a kompromitující materiály. Byl vyslýchán z činnosti v úřadu starosty, poslance, aktivit v Pořadatelských sborech, Národním souručenství a překvapivě i činnosti v době převratu v roce 1918. Výslech byl prováděn dvěma příslušníky Gestapa, jedním mladým a druhým, poměrně slušným, inspektorem Scheuringerem. Pro některé výroky v tisku a poslanecké sněmovně, byl několikrát zpolíčkován a bylo mu vyhrožováno násilím, byl nazván “mazaným a drzým lhářem, zapřisáhlým nepřítelem Říše a Němců”. Výslech trval celý den, bez jídla a odpočinku. V říjnu roku 1940, byl z důvodu ohrožování policejního vyšetřování a podezření z velezrádné činnosti, vzat do ochranné vazby a uvězněn. Část spiklenců se podařilo uchránit, ale i tak byl v Berlíně vynesen nad Janem Sedláčkem a dalšími odbojáři rozsudek, o vazbě až do konce války a umístění v některém z koncentračních táborů. Rozsudek byl podepsán přímo Heydrichem. Odbojáři, kteří se přiznali, nebo byli usvědčeni, byli okamžitě převezeni k soudu do Vratislavi a následně zlikvidováni. Spolu s ostatními, kterým se vinu nepodařilo dokázat, měl být Jan Sedláček, nejprve přesunut k soudu do Brna a následně umístěn do koncentračního tábora Dachau nebo Buchenwald.

Ještě ve vazbě se jeho zdravotní stav kriticky zhoršil a po přimluvení rodiny, která k němu neměla po dva měsíce přístup, byl oddělen od spoluvězňů a poslán na operaci do vojenské nemocnice na Hradisku v Olomouci. Zde byl držen v přísné samovazbě, ale setkal se zde s doktorem Řičánkem, který zprostředkoval styk s jeho rodinnou. Když se Sedláčkův zdravotní stav horšil a hrozil nejhorším, dr. Řičánkovi se podařilo prosadit rentgenovou prohlídku a podařilo se mu přesvědčit vrchního vězeňského lékaře, Němce dr. Karschulina, na návrh domácího léčení. Jan Sedláček v této době nebyl ve stavu, kdy by přežil další vazbu nebo samotný transport do koncentračního tábora. Jako těžce nemocný byl z vazby propuštěn a domů se dostal v druhé polovině října 1940. Jeho propuštění, znamenalo záchranu i pro další členy skupiny (Gruppe Sedláček), nyní drženi v Brně, před transportem do koncentračního táboru. Ti se dostali domů ještě před vánocemi. Po svém propuštění a zotavení, se Jan Sedláček vypravil za státním prezidentem Háchou, aby jej informoval a prosil o pomoc pro další vězně, leč marně. Odpovědí mu byla tato pochmurná slova: “My, bohužel vyklidíme ještě leckterou národní posici, ale musíme ji vyklízeti jako hrdý a spořádaný národ a musíme získávat čas. Já jsem starý a chorý člověk a nemám jiné ctižádosti, než abych převedl národ do lepších časů”. Zdravotní potíže se vracely, na každém kroku byl sledován a kontrolován. Do školy se vrátit nemohl pro “smýšlení Říši nepřátelské”. Což bylo jasně formulováno protektorátnímu ministerstvu školství, přímo od úřadu Říšského protektora. V dubnu 1941 byl tedy Jan Sedláček penzionován. Velké zátahy Gestapa proti odboji, následně proběhly zejména při nástupu Heydricha na post Říšského protektora a následné odvetě za jeho popravu. Další perzekuční akce proběhly v září 1942. V tomto roce byly zrušeny všechny městské tělocvičné spolky, které na počátku okupace sdružovaly více jak 6800 občanů města. Další vlna perzekucí proběhla v roce 1944, kdy jejím cílem byl postih socialistů a zastrašení civilního obyvatelstva. Z Prostějova bylo v době války, z politických důvodů odvlečeno a vězněno celkem 270 Čechů, z toho 23 žen. 83 vězněných zahynulo. Dalších 125 osob padlo, nebo bylo umučeno kvůli účasti v domácím, nebo zahraničním odboji. Vyhlazeno bylo také 1227 židovských obyvatel města. Ze dříve významné židovské diaspory ve městě, přežili jen jednotlivci, kterým se podařilo v čas uprchnout z Protektorátu.

V druhé polovině roku 1944 se začala situace na frontě měnit k lepšímu. Začal tedy jednat o ustanovení národního výboru v Prostějově a připravovat pracovní program, ten byl ale změněn na pokyn z vyšších míst, dle vládního programu z 5. dubna 1945. I tak měl ale Jan Sedláček lví podíl na vzniku Městského národního výboru v Prostějově. Jehož počátky se datují do druhého května a měl za cíl podniknout převrat a zmocnit se vlády nad městem. To se podařilo až brzy ráno 9. května, ale lokální přestřelky probíhaly až do desátého května. Konec války a osvobození města, přineslo smrt devíti rudoarmějcům, čtyřem civilistům, jednomu příslušníku rumunské královské armády a jednomu sovětskému partyzánovi. Poslednímu generálnímu útoku Němců na město Prostějov, jehož cílem mělo být co největší poničení města, zabránil rozhodný zásah československé dělostřelecké divize “Prešovské” (ze sestavy 1. československého armádního sboru). Velitelem této jednotky byl podplukovník generálního štábu Vilém Sacher, který se po boji rozhodl navštívit svého bývalého třídního učitele, profesora Jana Sedláčka. Podplukovník při návštěvě vzpomínal na studentské časy, oceňoval jeho charakterní výchovu, které prý vděčil za to, čím je. Později se u svého bývalého profesora a mentora, přihlásili i další vojáci ze zahraniční armády. Již v červnu 1945 vydal Jan Sedláček, vlastním nákladem, třicetistrannou brožuru, pojmenovanou PRVÝ ODBOJ V KRAJI OLOMOUCKÉM 1939. Jednalo se o vzpomínkovou knihu na období let 1938-1945, v níž nastínil počátky odboje na Prostějovsku a okolí. Kniha také měla za cíl oslovit čtenáře. Cílem totiž bylo shromáždit informace a podklady k odbojové činnosti, které by byly základem velkého sborníku, mapujícího kritické období let 1939/40 – osud účastníků odboje, činnost kolaborantů a Gestapa v celém kraji Olomouckém. Připomenu, že kniha byla vydána městským vydavatelským spolkem v době, kdy byla velká nouze o papír a republika se vzpamatovávala z následků války. V prvních svobodných dnech byl, po zásahu Rudé armády a především podplukovníka Donina, zvolen Prvním předsedou národního výboru v Prostějově, komunista Antonín Mazouch. Byl to začátek budoucích změn a předznamenal pozdější politické směřování celé republiky. V době poválečné, se již profesor Sedláček, do veřejného života nezapojil a s podlomeným zdravím odešel na odpočinek.

Jan Sedláček zemřel 30. prosince roku 1960 v Prostějově, ve věku 72 let. Jeho manželka Marie Vlasta jej přežila o čtyři roky. Za jeho starostování v Prostějově byla provedena řada úprav města, vybudovány pevné vozovky, betonové chodníky, trávníky, vysázena ovocná stromoví, upravena náměstí, zřízeny Kolářovy sady, botanická zahrada Václava Spitznera, zdokonalena městská kanalizace atd.

Zdroj obrázků archiv autora

https://www.kabinetkuriozit.eu/profesor-jan-sedlacek-1888-1960/