František Slavíček

11. ledna 1890, Hosín u Českých Budějovic – 24. října 1942, KT Mauthausen

Československý právník a odbojář.

Byl za protektorátu ředitelem Všeobecné nemocenské pojišťovny v Praze.  Odbojovou činnost vyvíjel v rámci ilegální organizace „Jindra“, pro kterou pracoval také bývalý učitel speciálního účetnictví nemocenských pojišťoven Jan Sonnevend. Jan Sonnevend byl za protektorátu v Praze předsedou starších české pravoslavné církve, zapojil se do nekomunistického protiněmeckého odboje a sehrál významnou roli jako aktivní pomocník parašutistů tím, že byl jedním z iniciátorů jejich ukrytí v kryptě kostela v Resslově ulici.

JUDr. František Slavíček poskytoval potřebné dokumenty příslušníkům odboje. Zajistil falešné doklady řadě odbojářů i některým parašutistům, kteří připravovali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Slavíček byl „dodavatelem“ nevyplněných pracovních knížek (tzv. „Arbeitsbuchy“) určených především pro osoby pohybující se v ilegalitě. Dále získával pro tyto odbojáře potravinové lístky a hlavně dodával i samotné potraviny: maso, kuřata, slepice i mouku získávané z venkova od mimopražských rolníků a řezníků.

Dne 3. července 1942 zatklo gestapo JUDr. Františka Slavíčka v jeho bytě (dnešní ulice Kováků 1811/12).  Spolu s ním byla toho dne zatčena i jeho manželka Marie Slavíčková,  jeho syn Otakar Slavíček (stáří 22 let)  a jeho dcera Ludmila Slavíčková (stáří 17 let).  Celá rodina Slavíčkových byla dne 24. října 1942 popravena v KT Mauthausen.