Hugo Vavrečka

(22. 2. 1889, Slezská Ostrava – 9. 8. 1952, Brno)

Československý politik a podnikatel. Jako vystudovaný inženýr elektrotechniky a strojírenství, včetně lodního strojnictví, pracoval nejprve jako technický poradce ve svém oboru, a poté jako redaktor Lidových novin v Brně, kde mohl uplatnit svůj literární talent a zároveň znalosti v národohospodářských otázkách. Během první světové války sloužil v rakousko-uherském válečném námořnictvu v Terstu, spolupracoval s českým odbojem, dokonce tajně založil československý námořní výbor. Po válce doprovázel československou delegaci na mírovou konferenci v Paříži jako expert v dopravních a hospodářských otázkách, a po krátkém čase opět v Lidových novinách byl přijat na Ministerstvo zahraničních věcí jako námořní expert. Působil jako generální konzul v Hamburku (1920-1922), poté jako řádný vyslanec v Maďarsku (1922-1926). V obou funkcích byl prvním, kdo post obsadil. Mezi lety 1926-1932 byl vyslancem také v Rakousku. V červenci 1932 odešel na vlastní žádost z diplomacie do privátní sféry, údajně zklamaný sbližováním Německa a Rakouska, o kterém podával zprávy. Zároveň měl dlouholeté blízké vztahy s Tomášem Baťou, a až do roku 1945 působil jako ředitel jednoho z Baťových závodů ve Zlíně. V září 1938 byl povolán jako ministr bez portfeje do první úřednické vlády generála J. Syrového, po její rekonstrukci počátkem října t. r. se stal (do 1. 12. 1938) ministrem propagandy. Vavrečka těsně před obsazením Československa posílal židovské manažery Baťových podniků do zahraničí a zachránil jim tak život a během války pak finančně podporoval československé odbojáře a jejich rodiny. Po válce Vavrečku ale komunisté ve vedení podniku obvinili z kolaborace, a po únoru 1948 ho odsoudili ke třem letům těžkého žaláře a zabavení veškerého majetku. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu už ale do vězení nenastoupil. Napsal řadu odborných pojednání, pod pseudonymem Hugo Vavris otiskl i detektivní povídky, jeho memoáry Život je spíše román vydala posthumně N. Pavelčíková.