Otto Kacetl
3. dubna 1911 - ?
Po absolvování reálného gymnázia a třech semestrech na právnické fakultě Masarykovy university v Brně nastoupil 16. července 1934 prezenční službu u Pěšího pluku 3 v Kroměříži. Pro své vzdělání byl předurčen k odeslání do školy pro záložní důstojníky pěchoty. Po měsíci však byl přemístěn k jezdectvu a nastoupil tentokrát do “dragounské” školy pro záložní důstojníky v Pardubicích. Nepříliš obvyklý přestup byl tehdy nutností pro důstojníky, kteří měli záhy posílit řady rychle se rozvíjející zbraně – útočné vozby. Do jejích řad vstoupil Otto Kacetl 1. ledna 1935 u Výcvikové korouhve obrněných automobilů v Kostelci n. Labem a v následujících letech již u “obrněnců” zůstal. Výjimkou bylo pouze období od září 1935 do 1. srpna 1937, kdy úspěšně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a následně povýšen na poručíka jezdectva. Po dalším zdokonalovacím výcviku od května 1938 definitivně zakotvil v řadách Pluku útočné vozby 1 v Milovicích, kde působil jako velitel čety obrněných automobilů.
Sedmadvacetiletý poručík za mimořádných opatření na podzim roku 1938 patřil k těm, kteří rozhodně nezaháleli a postupovali tvrdě proti všem náznakům sudetoněmeckého povstání v příhraničních oblastech. Od 1. srpna do 15. října 1938 velel Kacetl “pohotovostní” četě obrněných automobilů, přidělené Velitelství Skupiny 1 v Rakovníku. Nadřízeným brig. gen. Václavem Petříkem byl hodnocen výborně pro své energické, samostatné a rychlé rozhodování. Četa pod jeho velením prošla s úspěchem boji proti sudetoněmeckým teroristům ve Šmídeberku (dnes Kovářská), Vejprtech, Reizenhainu (dnes zaniklá obec Pohraniční) a zajišťovala evakuaci rodin i majetku při nařízeném ústupu. Bez vlastních ztrát v bojích zastřelila sedm, zranila devět a zajala tři teroristy. Při evakuaci zachránila zabavenými nákladními automobily několik skladů textilních továren, benzinových a olejových skladů, kancelářské zařízení a další materiál v hodnotě několika milionů. Generál Petřík měl za úspěšné plnění úkolů v úmyslu Kacetla mimořádně povýšit, k čemuž však pro další vývoj událostí nedošlo. Po demobilisaci se četa i s por. Kacetlem vrátila zpět k milovickému pluku útočné vozby, kde Otto prožil okupaci v březnu 1939.
Dnem 30. června 1939 byl propuštěn z likvidované čs. branné moci a převeden do oboru Ministerstva vnitra, kde byl určen zaměstnancem politické správy pro obvod Moravy. Po absolvovaném vzdělávacím kurzu od 16. října 1939 nastoupil jako zemědělský referent u Okresního úřadu ve Vsetíně. O rok později, jej brněnský zemský úřad přidělil Okresnímu úřadu v Hranicích, který jej dále přidělil ke zdejšímu městskému úřadu, opět ve funkci zemědělského referenta. Od 1. února 1942 převzal v Hranicích jako správce stolařský závod, kde působil až do 9. dubna 1943, kdy státní správa podnik uzavřela, protože odmítl převzít pracovní zakázky pro Wehrmacht.