Bohuslav Albert

*6.2.1890 – †9.8.1952

Československý lékař, zednář a odbojář.

Dr. Bohuslav Albert se narodil 6. 2. 1890 v Kostelci nad Orlicí, jeho domovskou obcí byl Žamberk. Pocházel ze slavné rodiny Albertů.

Jeho strýc dr. Eduard Albert vedl ve Vídni chirurgickou kliniku a byl osobním lékařem císaře Františka Josefa I. Otec MUDr. B. Alberta František byl praktickým lékařem v Kostelci nad Orlicí, zajímal se o přírodní vědy, matematiku, filozofii. Psal básně a překládal.

Syn Bohuslav byl už svou výchovou předurčen k tomu, aby se zabýval medicínou a její organizací. Domnívám se, že toto zaujetí bylo vyprovokováno zejména zkušenostmi z bojišť na Balkáně. Jako medik pracoval v roce 1912( pod vedením profesora dr. Rudolfa Jedličky ) na srbské frontě. Byl fascinován dokonalou organizací práce. Profesor Jedlička během 24 hodin vytvořil nemocnici, do níž přiváželi raněné, které okamžitě operovali. Tehdy si možná poprvé uvědomil, jak důležitá je organizace a racionalizace práce.

Druhým zážitkem, kontrastním oproti „srbskému“, byla 1. světová válka. Byl šokován zbytečným byrokratismem rakouských vojenských úřadů, který vedl ke zmatku. Vzal si z toho ponaučení. Základem jeho práce se stalo krédo, že nejdůležitější pro zdravotnictví je dokonalá organizace, největším nepřítelem ztráta komunikace a chaos.

Koncem války byl Jedličkův žák vyznamenán českým Válečným křížem s divizní pochvalou. Po válce ho nadřízení odveleli nejprve na Slovensko, poté byl, na žádost generála Henequa, jmenován primářem a ředitelem státní nemocnice v Mukačevu. Dr. B. Albert zde narazil na otřesně zanedbané životní podmínky. Běžně se vyskytovaly endemie tyfu, varioly, spály. Obyvatelstvo bylo podvyživené.

Na tu dobu zde vládla nepopsatelná bída. Seznámil se s řadou zajímavých lidí, z nichž mnozí ho posléze následovali do Zlína, např. dr. Václav Pejše, dr. Jan Černošek a rodiče profesora MUDr.Jaroslava Rybky. Dokonalou organizací a tvrdou prací se mu podařilo vytvořit fungující nemocnici. v roce 1922 v ní byl dokonce uspořádán Sociálně-lékařský sjezd. Dr. Albert jako generální sekretář sezval více než 100 praktiků, mezi přihlášenými byl i ministerský předseda dr. Edvard Beneš, ministři B. Vrbenský, V. Šrobar a profesoři J. Hlava a R. Jedlička.Ve svých názorech na otázky zdravotnictví byl dr. B. Albert dosti radikální. Dokonce v roce 1926, na mimořádné valné hromadě mladé generace lékařů, při rozpravě vyjádřil kritiku – mluvil o krizi celého lékařského stavu. Svými kolegy byl, jak píše, bezmála kacéřován. Reformou myslel uplatnění kolektivního lékařského výkonu s koncentrací v nemocnici a s dokonalou spoluprací s ošetřujícími lékaři v terénu.

To vše ladilo s dobou jejímž heslem byla normalizace, standardizace a ekonomizace, což se odrazilo i v Albertově způsobu myšlení a bylo určitě jedním z důvodů, proč si ho T. Baťa vybral k vybudování a řízení nemocnice.Dne 1.3. 1927 nastoupil na bezplatnou dovolenou a během následujících 18 let se o ni jako jeden z „budovatelů“ i později jako ředitel a primář staral. MUDr. B. Albert byl v prosazování svých vizí a moderních myšlenek velmi zásadový a několikrát se dovedl ostře postavit i proti Tomáši Baťovi.

Své představy pak realizoval v praxi. Jeho postoj dokládá článek z novin Zlín, zveřejněný v roce 1932:

„Jistý vyhlášený lékař zlínské Baťovy nemocnice (MUDr. Bohuslav Albert) dostával plat dva měsíce před jejím postavením, aniž by jinak pro závod pracoval. Když pak ani třetí měsíc se stavbou nemocnice započato nebylo, přišel za šéfem a povídá: ‚Buď se bude stavět, anebo bych musel od vás odejít.‘ ‚Vždyť dostáváte stejný plat, jako by nemocnice byla v chodu,‘ namítl šéf. ‚Plat pro mne nemá ceny, když při tom zahálím, potřebuji být stále ve cviku, potřebuji léčit, operovat, studovat nové případy onemocnění a nové způsoby léčení v praxi.“

Ve spolupráci se stavebním oddělením Baťových závodů a akademickým architektem Františkem Lydia Gahurou navrhl plán nemocnice. Podařilo se vytvořit pozoruhodný celek nejen po stránce funkční, ale i architektonické. Baťova nemocnice se stala naprosto jiným léčebným ústavem, odlišným od všeho, co v tehdejší republice převládalo. Byla zřízena ze soukromého kapitálu majícího vlastní správu a sloužícího především zaměstnancům fy Baťa a obyvatelům nejbližšího okolí. Vedení nemocnice uplatnilo při organizaci a provozu praxi Západu – samozřejmě s určitými úpravami vzhledem k odlišnému systému veřejně-sociálního pojištění – a převzalo zásady práce, které později publikoval profesor Hartwel. Dr. Albert měl o nemocnici zcela jasnou představu.

Chtěl nemocnici, která by velmi úzce spolupracovala s privátními lékaři a uplatňovala kolektivní lékařský výkon. z tohoto pohledu byla reforma, kterou provedl, revolucí. Zvýšení efektu lékařské práce pokládal za prostředek odstranění nešťastného dualismu dosud oddělené lékařské péče od péče preventivní a zdravotnické vůbec a sám připojil prvek sociálně zdravotní. Jak patrno i z jeho osobního archivu kladl na první místo zásadu, že v centru veškerého dění je pacient – klient.

Naplňoval tak Baťovo heslo „Náš zákazník, náš pán.“ Byl předchůdcem dnešního trendu Patient Oriented Medicine.Nemocnice byla pro své postavení, vybavení, organizaci a výsledky pokládána za jednu z nejlepších nejen v Československé republice, ale i ve střední Evropě. Dr. Albert předběhl dobu. Když se v následujících letech účastnil různých kongresů, zažíval velké zadostiučinění. Hlavně v roce 1929 na I. mezinárodním nemocničním kongresu v Atlantic City v USA, kde se poprvé sešli lékaři z celého světa. S pocitem uspokojení sledoval hlavní referát profesora Hartwela. To, co on teoreticky přednášel, dr. Albert již v praxi uskutečňoval, nebo měl z osmdesáti procent vyzkoušeno. Snad i proto se III. mezinárodní nemocniční kongres konal roku 1934 jako uznání jeho práce ve Zlíně.Mezníkem činnosti Baťovy nemocnice byla v roce 1932 smlouva s Okresní nemocenskou pojišťovnou a založení sociálně – zdravotního ústavu (staré sociální).

v témže roce, vznikla zásluhou doc. MUDr. V. Tolara a MUDr. B.Alberta také zdravotnická matrika. Začal tedy fungovat systém žádoucí v celé zemi, neboť dr. Albert prosazoval nemocnice jako centra diagnostiky, prevence, terapeutické péče a péče sociálně-zdravotní. Jedna zajímavá připomínka – v roce 1931 doc. MUDr. Tolar navštívil USA a zjistil zajímavý poznatek amerických pojišťoven. Totiž, že jeden dolar věnovaný na prevenci ušetří 2 dolary na léčbě (Praktický lékař, 1936).Podmínky práce lékařů v Baťově nemocnici byly z dnešního pohledu velmi přísné. Striktně byla dodržována subordinace, hlavní organizační záležitosti řídilo ředitelství, neboli: vedoucí primář dr. B. Albert, který se později (v roce 1932) stal ředitelem, a kolegium primářů. Důležitou věcí bylo zásadní posílení práce primářského sboru, který se účastnil plánování zdravotnictví a měl velký podíl i na přípravách Baťova Domu zdraví. Bez jejich rozhodnutí nebyly ve zdravotnictví podnikány žádné kroky.Tak jako všichni v Baťově systému, podléhali i primáři a lékaři pravidelným kontrolám a hodnocením. Značný důraz kladl dr. Albert na publikační činnost. Tato byla zaměřena mimo jiné také na širší veřejnost, kde lékaři čtenáře seznamovali s moderními programy tehdejší nemocnice, se zásadami moderní hygieny a prevence. Každý z přednostů byl povinen skládat účty a na odděleních existoval seznam přednáškové a publikační činnosti. Při hodnocení byla přednášková činnost velkým plusem.

Vztah lékařů k nemocnici byl doslova osobní. Hovořili o ní jako o „své“ a byli pyšní, že v ní mohou pracovat. Nutno ovšem podotknout, že platy, zvláště přednostů, byly nesrovnatelně vyšší než teď a pohybovaly se řádově až v milionových částkách. Sám ředitel Albert pravidelně přednášel a publikoval. v jeho knihách najdeme často slovo racionalizace. Považoval ji za samozřejmý předpoklad rozumného nakládání s prací lidí i majetkem.

v roce 1931 vytvořil ve spolupráci s profesorem Traplem tzv. Albert-Traplův plán, podle něhož měly vzniknout centrální krajské nemocnice z velkých státních a zemských nemocnic. Menší zařízení se pak měla přeměnit ve stanice první pomoci a specializované ústavy. Tento záměr se stal východiskem jednak pro připravovaný nemocniční zákon, jednak pro zlepšení a stabilizaci nemocniční sítě.

Dne 1.července 1942 odešel dr. Albert na nátlak okupantů ze Zlína – „na dovolenou“. Pracoval jako praktický lékař v Liticích nad Orlicí spolu s dr. Milošem Nedvědem. Po osvobození v roce 1945, když se pln nadšení vracel na své působiště, přinucen nepříznivými okolnostmi, předsevzetí své někdejší práce opustil. Už se do Zlína nevrátil, šel pracovat do Prahy. v roce 1947 byl podněcovatelem několika zákonů o sjednocení nemocnic. Jeho zásluhou bylo nemocniční ústavnictví zavedeno jako obor na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po těžké nemoci v roce 1949 se již nepostavil za operační stůl, avšak stále byl konzultantem Červeného kříže, šéflékařem Léčebného fondu veřejných zaměstnanců, členem zdravotnické subkomise Zemského národního výboru. Dá se říci, že celý svůj život zasvětil organizaci zdravotnictví. Jeho okřídlená věta: „Jděte to organizovat“, byla radou, jak z chaosu vytvořit řád a pracovní prostředí. MUDr. Bohuslav Albert zemřel 9. 8. 1952 ve věku 62 let.Do roku 1945 byla Baťova nemocnice nemocnicí soukromou. Byla financována z více zdrojů - z plateb pojišťovny, plateb pacientů, Baťova podpůrného fondu a z vlastních hospodářských zdrojů.

Dokonalý systém zdravotně – sociální péče MUDr. B. Alberta v baťovském Zlíně by mohl být velkým příkladem pro tak dlouho odkládanou reformu českého zdravotnictví, ať to byl systém financování, dohled nad hospodařením správní radou anebo důraz na prevenci.Je zajímavé, že již v této době dbal MUDr. B. Albert na dokonalý tok informací.

Informace, data, osobní poznámky jsou čerpána z archivu MUDr. Alberta, který mi před svou smrtí věnovala jeho žena, paní Marie Albertová.

Jiří Bakala