Jan Čep

31.12.1902, Myslechovice u Litovle – 25.1.1974, Paříž) byl spisovatel, esejista a překladatel (angličtina, francouzština, italština, němčina, španělština) katolické orientace, žijící od roku 1948 v zahraničí.

Narodil se v rodině chalupníka a truhláře jako nejstarší z deseti sourozenců. Venkov, hluboké rodové kořeny a prožívání katolického křesťanství formovaly od počátku jeho osobnost. Studoval gymnázium v Litovli, kde maturoval v roce 1922. Tehdy vznikly i jeho první práce, které uveřejňoval v Moravskoslezských novinách.

Na Filozofické fakultě UK v Praze studoval češtinu, angličtinu a francouzštinu. Se seminářem navštívil v roce 1923 Anglii. Reportáž z cesty vycházela postupně v Moravskoslezském deníku. Na vysoké škole získal také přátele z okruhu katolických autorů kolem časopisu Rozmach. V roce 1926 přerušil studia, pobýval ve Staré říši i J. Floriana a podílel se na jeho edici Dobré dílo. Poté bydlel v Praze a v Berouně a na doporučení F. X. Šaldy se ho ujal ředitel Melantrichu Bedřich Fučík a Jan Čep zde pracoval jako lektor.

2. světovou válku prožil doma v Myslechovicích, studoval a psal eseje a povídky. Po válce, v roce 1947 byl členem delegace katolických intelektuálů v Římě na kongresu Pax Romana. Záhy se stal i členem Katolického výboru UNESCO. V únoru 1948 provázel anglického spisovatele Grahama Greena při jeho návštěvě v Čechách. V srpnu téhož roku pak opustil republiku. V letech 1951 - 55 pobýval v Mnichově jako komentátor Rádia Svobodná Evropa. Jeho domovem se nakonec stala Francie. V Paříži, kde žil a kde se i oženil, vznikala další jeho díla.