Bedřich Neumann
Bedřich Neumann (3. dubna 1891, Třebichovice – 15. července 1964, Londýn)
byl československý generál, příslušník Československých legií v Rusku, významný představitel Obrany národa, kde zastával hlavně styk s Politickým ústřením, jehož byl členem. Po nucené emigraci, způsobené pronásledováním gestapem zastával následně řadu významných funkcí v československých ozbrojených silách na Západě a exilovém Hlavním štábu Československé armády, a po komunistickém převratu v roce 1948 politický exulant. Držitel Řádu lázně (Order of the Bath)
Zde se 23. 7. 1916 přihlásil do čs. legií v Rusku a jíž 31. 7. 1916 byl zařazen k náhradnímu praporu 1. čs. střeleckého pluku v Kyjevě. Zde konal službu až do 1. 9. 1916, kdy byl odeslán do důstojnického kursu v instrukční škole v Bělgorodu. Po jeho absolvování zůstal v podřízeností gen. Jaroslava Červinky, a to až do 1. 7. 1917, kdy přejmenováním dosáhl hodností ppor. a následně byl přemístěn k 6. čs. střeleckému pluku jako velitel kulometné roty. U tohoto útvaru poté působil až do srpna 1918. V mezidobí cestoval od 1. 7. do 12. 8. 1917 jako emísař po zajateckých táborech v Kazaňské guberníí, kde prováděl nábor do čs. legíí. Následně v termínu od 19. 12. 1917 do března 1918 absolvoval kulometný kurs pří Francouzské vojenské mísí v Jassách v Rumunsku. Po návratu do Ruska nastoupíl opět službu u svého pluku, s nímž prodělal jak boje s německou armádou pří ústupu z Ukrajiny, tak i krvavé srážky s bolševiky na jaře a v létě 1918. Právě v nich byl 30. 5. 1918 západně od sibiřského Barabínska raněn. Po vyléčení byl 17. 8. 1918 povýšen na kapitána a dnem 24. 8. 1918 přeložen k 11. čs. střeleckému pluku. U tohoto útvaru poté působil od 31. 8. 1918 jako velitel I. praporu, s nímž se zúčastnil bojů na Samarské frontě. Následně byl v termínu od 15. 11. 1918 do 14. 3. 1919 učitelem pro kulometný výcvik ve škole na důstojníky pěchoty v Kyštymu (od 6. 12. 1918 v hodností mjr.). Dnem 15. 3. 1919 se vrátil k pluku a byl ustanoven zástupcem jeho velitele. Tuto funkcí pak vykonával až do 23. 5. 1920, kdy byl odeslán z Vladívostoku do ČSR. V mezidobí byl od 10. 7. do 4. 8. 1919 učitelem důstojnické školy ve Sljuďance.
Do vlastí se vrátil 23. 7. 1920 a po krátké repatríační dovolené byl 11. 10. 1920 na základě úspěšně složených příjímacích zkoušek povolán do III. kursu pro výchovu důstojníků generálního štábu v Praze. V něm poté studoval i po jeho přeměně na Válečnou školu, a to až do 30. 8. 1922 (v mezidobí absolvoval v létě 1921 tříměsíční zkušenou u děl. pl. 1 v Praze-Ruzyní). Dnem 30. 8. 1922 byl přeložen do skupíny důstojníků gšt. a 20. 9. 1922 nastoupil službu u 1. oddělení (organizačního) MNO - hl. št. v Praze, kde působil nejprve jako koncípíent mobílízační skupíny, od 1. 3. 1924 pak jako její přednosta. V mezidobí byl dnem 28. 6. 1923 povýšen na pplk. a 1. 5. 1928 do hodností plk. Od 14. 9. 1928 byl zatímním velitelem p. pl. 5 v Praze, ale jíž 30. 9. 1929 se vrátil zpět k MNO - hl. št., tentokrát jako přednosta 1. oddělení. V mezidobí absolvoval termínu od 3. 1. do 3. 6. 1931 v Praze Kurs pro vyšší velitele a následně byl 30. 9. 1931 ustanoven do funkce II. zástupce náčelníka hl. št., kterou poté vykonával až do konce září 1935 (od 1. 7. 1933 jako bríg.gen.). V době od 30. 9. 1935 do 13. 4. 1939 působil u 5. divize v Českých Budějovicích (od 30. 9. do 15. 11. 1935 jako zatímní zástupce velitele, 15.-29. 11. 1935 jako zatímní velitel divize a od 30. 11. 1935 jako její velitel). Za branné pohotovostí státu na podzim 1938 konal službu jako velitel Hraniční oblastí 31. Po okupací ČSR byl v době od 14. 4. do 9. 8. 1939 dočasně přidělen k MNO - hlavnímu štábu v likvidací, odkud byl následně převeden k Nejvyššímu úřadu cenovému kde poté působil až do poloviny prosince 1939.
Toto zaměstnání však pouze zakrývalo jeho skutečnou velmí rozsáhlou odbojovou činnost. Podílel se na vytvoření ON, v níž posléze zaujal místo zástupce velitele arm. gen. Josefa Bílého a od září 1939 zastupoval ON v PÚ. V souvislostí s rozsáhlým zatýkáním v řadách ON musel přejít do ilegality a 16. 1. 1940 odejít za hraníce. Protektorát se mu podařilo opustit v železničním vagónu a jíž 17. 1. 1940 se mohl v Bělehradě přihlásit ke službě v čs. armádě. Z Jugoslávie zamířil do Francie, kam dorazil 28. 1. 1940. Jíž následujícího dne nastoupil v Paříží službu u ČSVS a 1. 2. 1940 byl ustanoven náčelníkem jejího štábu (v té době také začal používat krycí jméno Bohuš Miroslav). Dnem 13. 6. 1940 převzal za onemocnívšího dív.gen. Rudolfa Víesta funkcí velitele 1. čs. divize ve Francií, kterou poté vykonával až do francouzské kapitulace. Spolu s evakuovanýmí vojáky dorazil 12. 7. 1940 na lodí Neuralia do Británie. Zde provedl reorganizací divize na 1. čs. smíšenou brigádu a 14. 8. 1940 byl ustanoven jejím velitelem. V této nesmírně zodpovědné funkcí poté působil až do 14. 1. 1943, kdy byl pověřen neméně složitým úkolem. Dne 15. 1. 1943 se totiž stal náčelníkem Štábu pro vybudování čs. branné mocí v Londýně. V této funkcí působil až do druhé poloviny září 1944, přičemž od 26. 6. 1944 současně vykonával funkcí předsedy Odvolacího kárného výboru. Dne 19. 9. 1944 byl ustanoven náčelníkem štábu Hlavního velitelství v Londýně a o následující měsíc se 28. 10. 1944 dočkal povýšení na dív.gen. Když se počátkem dubna 1945 ujala v Košících mocí nová vláda, nepředznamenávalo její personální složení pro další osudy gen. Neumanna nic dobrého, což se potvrdilo jen o několik málo dnů později. Jíž 17. 4. 1945 totiž vláda prezidentu republiky předložila návrh, aby bylí svých funkcí zproštění generálové Sergěj Ingr, František Moravec a Bedřich Neumann. Dr. Edvard Beneš po počátečním zdráhání nakonec tento návrh 18. 4. 1945 schválil. Na tuto skutečnost zareagoval gen. Neumann společně s gen. Ingrem 4. 5. 1945 žádostí, aby bylí vysazení na území republiky jako letecký výsadek, který se měl přímo ve vlastí podílet na přípravě a řízení ozbrojeného povstání. Reakce na tuto svojí žádost se však nikdy nedočkal. Do osvobozeného Československa se tak mohl vrátit teprve 5. 6. 1945. Návrat to nebyl radostný. Rodina byla odvlečena do koncentračního tábora, majetek rozkraden, nikdo na něj nečekal. Na rozdíl o některých svých nejblížších spolupracovníků z Británie se však mohl vrátit do armády. Zpočátku byl až do 9. 8. 1945 přidělen k MNO - hl. št. v Praze, poté působil od 10. 8. 1945 do 28. 2. 1946 jako zástupce velitele u 1. oblastí v Praze a nakonec se stal dnem 1. 3. 1946 úsporným komisařem MNO. Únorové událostí roku 1948 však znamenaly
i pro něj okamžitý konec vojenské kariéry. Již 4. 3. 1948 byl odeslán na „dovolenou do přeložení do výslužby“, k čemuž došlo dnem 1.6. 1948.
Dobře si uvědomoval, že další setrvání v ČSR by pro něj mohlo mít tragické následky, a proto ještě v létě 1948 odešel za hranice (v nepřítomnosti byl v roce 1950 degradován na vojína v záloze a zbaven všech vyznamenání). V exilu se usadil ve Velké Británii, kde si v Londýně pronajal malý pension. Ani poté však nerezignoval na možnost bojovat proti komunistickému režimu v Československu. Velice úzce spolupracoval se zpravodajskou skupinou „Measure“ (CIO - Czechoslovak Intelligence Organization) plk.gšt. Karla Jindřicha Procházky, a to nejen jako odborník na vojenské otázky, ale i jako již zmíněný „pan hoteliér“. Právě jeho pension byl totiž několik let využíván jako středisko, kde byli připravováni agenti před nasazením do akce. Zemřel náhle 16. 7. 1964 v Londýně, který se stal jeho druhým domovem. Po listopadu 1989 mu byla posmrtně navrácena hodnost divizního generála.
Vyznamenání:
Československý válečný kříž 1918, Československý řád Sokol s meči, Československá revoluční medaile, Československá medaile Vítězství, Československý válečný kříž 1939, Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, Československá vojenská medaile Za zásluhy I. st., Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F-VB, L’Ordre National de la Legion d‘Honneur - Officier, L’Ordre National de la Legion d‘Honneur - Chevalier, 2 x Croix de Guerre avec palme, The Order of the Bath - Commander, Distinguished Service Order, The 1939-1945 Star
Zdroj: Vojenské osobnosti odboje, Archiv VOS, Wikipedie