Josef Mazáč

Josef Mazáč se narodil 16. května 1908 ve Vsetíně do rodiny dělníka Jana Mazáče a Marie (Mariany) rozené Jančárové. Už jako šestnáctiletý, po vychození dvou tříd měšťanské školy, pracoval jako dělník v Karlově huti – sklárna Vsetín. Od roku 1926 byl zaměstnán ve firmě L. A. Bernkop, továrna na nábytek ve Frenštátě pod Radhoštěm. Vojenskou prezenční službu absolvoval u opavského pěšího pluku 15 a následně pokračoval v dřívějším civilním zaměstnání ve frenštátském nábytkářském podniku. V této době si vzal za ženu Štěpánku Holubovou z Trojanovic a v roce 1933 se jim narodil první syn Boris. Už za první republiky se J. Mazáč začal politicky organizovat, a to v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Zároveň se angažoval i v tělovýchovném levicově orientovaném spolku Dělnická tělocvičná jednota. Neklidné podzimní dny roku 1938, kdy se rozhodovalo o osudu Československa, přinesly změnu i v Mazáčově profesním životě – po dvanácti letech totiž skončil ve firmě L. A. Bernkop a nastoupil na místo brusiče v kopřivnické Tatře. Na Štědrý den roku 1938 se jeho rodina rozrostla o dalšího člena, syna Zdeňka. Po 15. březnu 1939 byl Frenštát pod Radhoštěm začleněn do Protektorátu Čechy a Morava. Josef Mazáč se už na podzim toho roku zapojil do ilegální odbojové činnosti, řízené příslušníky tou dobou zakázané Komunistické strany Československa. Jelikož se v jeho případě nejednalo o osvědčeného partajníka, komunističtí pracovníci k němu byli zpočátku skeptičtí. Na Frenštátsku stáli v čele komunistického ilegálního hnutí bratři František a Rajmund Raškovi spolu s Robertem Kubáněm starším. Jejich aktivity však brzy neunikly pozornosti gestapa a po zatčení R. Rašky bylo nutné zapojit do odboje nové lidi. Osloven byl i Josef Mazáč, který posléze převzal funkci místního a okresního vedoucího. Klíčové pro něj bylo udržování spojení s komunistickým krajským vedením v Moravské Ostravě, zejména s Janem Cholevou. Organizace ilegální činnosti komunistů byla v této oblasti založena na tzv. trojkovém systému. V rámci něj Mazáč osobně vyzvedával písemné materiály (letáky, tiskoviny Rudé právo a V boj) na určených místech, případně je získával přímo od krajského vedoucího Cholevy či jistého Michálka z Brušperku. Těmto osobám zároveň odevzdával hlášení, a to jednak o stavu místní posádky německého vojska, jednak o náladách frenštátského obyvatelstva vůči Sovětskému svazu. Stejně tak jim doručoval i vybrané finanční příspěvky. Přímo ve Frenštátě bylo jeho úkolem také průběžné informování dalších ilegálních pracovníků. Ilegální materiál dodával i do Kopřivnice, a to skoro všem dělníkům v dílně, ve které pracoval. V důsledku stupňujících se akcí gestapa však J. Mazáč postupně ztrácel spojení na své spolupracovníky. S předtuchou, že i jeho konání je vyzrazeno, hledal za sebe zástupce. Vedení na okresní úrovni po něm nakonec převzal P. Kocián, přičemž Mazáč měl být ve smyslu direktiv krajského vedení nasazen na jiné místo. K tomu však nedošlo, protože 21. ledna 1942, po deseti měsících odbojové činnosti, byl Josef Mazáč na svém pracovišti v Kopřivnici gestapem zadržen. Všechny letáky a časopisy, které předtím distribuoval svým spolupracovníkům, mu tito na základě vzájemné dohody vždy brzy vrátili. Po svém zatčení tak Mazáč mohl jakákoli tvrzení o rozšiřování tiskovin popřít, protože letáky byly nalezeny pouze u něj. Po zatčení se Josefu Mazáčovi podařilo prostřednictvím Floriána Kahánka poslat domů moták, jakož i další zprávy zašité v prádle, určené jeho manželce. V těch mimo jiné uváděl obsahy svých výslechů a informoval o prozrazení ilegální odbojové činnosti. Mazáčova žena Štěpánka následně zprávy odevzdávala dalším odbojářům. Komunističtí pracovníci tak byli varováni před hrozícím zatýkáním, což mnohým ostatně i zachránilo život. Ve druhé polovině prosince 1942 však Raška, Kubáňovi i Kocián zatčení stejně neunikli. Josef Mazáč nakonec strávil ve věznici gestapa v Moravské Ostravě plných třináct měsíců a prodělal ty nejhorší možné výslechové procedury. Od konce února 1942 do poloviny srpna 1943 byl vězněn ve Vratislavi (Breslau). Dne 27. července 1943 ho tamní lidový soud (Volksgerichtshof) odsoudil za činnost proti Německé říši na deset let a tři měsíce káznice. Trest si odpykával v trestnici v Gross Strehlitz (srpen 1943–březen 1944), v koncentračních táborech Esterwegen (březen 1944–červen 1944) a Nieder-Roden (červen 1944–listopad 1944), jakož i v káznicích ve Stuhmu (listopad 1944–únor 1945) a v Hamburku (únor 1945–květen 1945). Po dobu internace byl zaměstnán páráním bot a uniforem, kopáním rašeliny či hloubením krytů. Mnoho týdnů strávil v samovazbě. Jeho utrpení ukončila až postupující spojenecká vojska při osvobození Hamburku v samotném závěru druhé světové války v Evropě. Po více než třech letech od svého zatčení se v červnu 1945 Josef Mazáč s podlomeným zdravím vrátil domů do Frenštátu pod Radhoštěm. Po krátké rekonvalescenci opět nastoupil do zaměstnání v kopřivnické Tatrovce, tentokrát už jako dílovedoucí. Stále více se však zapojoval do politického i společenského života. Vstoupil do KSČ, angažoval se v závodní organizaci strany v Tatře, ale i ve frenštátském okresním výboru KSČ. Stal se také členem organizací sdružujících bývalé politické vězně a protinacistické odbojáře a dalších. Nezanedbatelné bylo jeho dlouhodobé působení jako člena Místního národního výboru ve Frenštátě p. R. (1945–1953). Nová etapa v životě J. Mazáče však nastala po komunistickém převratu v roce 1948. V tomto období absolvoval několik krátkodobých stranických okresních škol i půlroční školu Krajského výboru KSČ v Radvanicích. Plnohodnotně se začíná věnovat politice, a to nejen jako člen městského národního výboru, ale zejména jako tajemník frenštátského Okresního výboru Národní fronty (1951–1953). Následně byl zvolen členem Okresního národního výboru ve Frenštátě p. R., přičemž ve dvou po sebou jdoucích volebních obdobích zastával nejdříve funkci náměstka předsedy ONV (1953–1957) a potom tajemníka ONV (1957–1960). Po zrušení okresu Frenštát pod Radhoštěm a jeho začlenění pod Nový Jičín vykonával Mazáč funkci předsedy frenštátského městského národního výboru (1960–1971). V čele města stál po dobu dlouhých jedenácti let, která zahrnovala také události tzv. Pražského jara. Nutno však podotknout, že ke konci už jen na zkrácený úvazek a s uznaným invalidním důchodem. Jeho politická kariéra skončila zároveň s tehdejším volebním obdobím, v prosinci 1971, kdy definitivně odchází do důchodu. Následně věnoval značné množství svého času i energie badatelské činnosti. Zabýval se dějinami Frenštátu pod Radhoštěm a jeho okolí, především v období 20. století. Je autorem řady publikovaných článků i dosud nezveřejněných rukopisů. Vyvrcholení jeho vlastivědného bádání představuje monografické dílo „Vzpomínky na období německo-fašistické okupace na Frenštátsku v r. 1938–1945“. Josef Mazáč, nositel více než čtyř desítek vyznamenání státních, krajských, okresních, místních či jiných zemřel ve věku osmdesáti let, 8. října 1988 na Čeladné.

Zdroje informací

Státní okresní archiv Nový Jičín, fond Mazáč Josef. Státní okresní archiv Nový Jičín, fond Městský národní výbor Frenštát pod Radhoštěm, inventární číslo 79. Státní okresní archiv Nový Jičín, fond Městský národní výbor Frenštát pod Radhoštěm, inventární číslo 229, karton 65. Státní okresní archiv Nový Jičín, fond Okresní národní výbor Frenštát pod Radhoštěm, inventární čísla 3 a 4. Státní okresní archiv Nový Jičín, fond Zbavitel Alois, inventární číslo 582, karton 29 – Historie KSČ ve Frenštátě pod Radh. v době okupace (rukopis). Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha, osobní spis k osvědčení o účasti na národním odboji, spis č. 87591/69 – Josef Mazáč (1908). VITKO, Martin: Josef Mazáč a jeho rukopisná pozůstalost ve SOkA Nový Jičín. Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm XXXVIII, 2021, s. 33–40. ZBAVITEL, Alois: František Raška a komunistický odboj ve Frenštátě pod Radhoštěm. Slezský sborník LXIX, 1971, č. 4, s. 381–392.