Zdeněk Knoll
*4.říjen 1894,Krumsín ork.Prostějov - ?
Československý, legionář, voják a účastník protinacistického odboje.
Zdeněk Knoll, známý také jako Zdeněk Vladimír Knoll, se narodil 4. října 1894 v obci Krumsín na Prostějovsku. Pocházel z katolické rodiny, ačkoli později během svého života přijal nejprve pravoslaví a pak evangelickou víru. Byl československým legionářem, důstojníkem a aktivním účastníkem druhého odboje během protektorátu. Jeho životní příběh je však komplexní a zahrnuje jak hrdinské, tak kontroverzní kapitoly. Jeho příběh budeme nadále zpřesňovat.
Rodinný život
Zdeněk Knoll si vzal za manželku Jindru (Henrietu) Šarachovou, která se narodila 1. září 1900 v Chomutově. Společně měli dva syny – Milana, narozeného 9. července 1921 v Chomutově, a Jaroslava, narozeného 3. října 1923 tamtéž.
Studia a začátek kariéry
Zdeněk Knoll vystudoval měšťanskou školu a obchodní akademii, což mu poskytlo dobrý základ pro jeho pozdější profesní život. Před první světovou válkou pracoval jako obchodník a krejčí.
Zdeněk byl povolán do rakousko-uherské armády, kde sloužil jako vojín u 54. pěšího pluku, známého také jako „Olomoucký pluk.“ Tento útvar bojoval na východní frontě proti ruské armádě. Dne 5. června 1915 padl do zajetí během bojů u Jelatýna, což byla tehdy strategicky významná oblast na dnešní Ukrajině.
Po zajetí byl umístěn do válečného zajateckého tábora v Rusku, kde se brzy připojil k myšlence vzniku československých legií. Již 1. ledna 1916 podal v Ťumeni na Sibiři přihlášku k legiím a 10. července 1916 byl oficiálně zařazen do jejich řad.
Zdeněk Knoll začal svou legionářskou službu u 1. střeleckého pluku, známého také jako „Pluk Mistra Jana Husa.“ Tento pluk byl jedním z nejvýznamnějších útvarů československých legií a hrál klíčovou roli v bojích na Transsibiřské magistrále a při obraně československých transportů během ruské občanské války.
V roce 1919 byl Zdeněk převelen k 7. střeleckému pluku, kde sloužil jako praporčík. Tento pluk byl součástí tzv. Sibiřské anabáze, během níž legionáři hájili své pozice proti bolševickým jednotkám, chránili železniční trať a organizovali evakuaci přes Vladivostok. Jeho povýšení do hodnosti podporučíka svědčí o jeho spolehlivosti a velitelských schopnostech.
Po návratu do vlasti pokračoval v armádní službě a postupně získal hodnost majora. V období Mnichovské krize byl velitelem praporu u pěšího pluku 46.(skupina 1)https://cs.wikipedia.org/wiki/Skupina_1_(mobilizace_1938)
Podle některých pramenů pracoval jako pobočník generála Eliáše, ale tuto informaci se nám zatím nepodařilo potvrdit.
Po demobilizaci se stal správcem židovské firmy Weisových ve Vizovicích.
Knoll se stal správcem (Treuhänder) židovské firmy Wies ve Vizovicích. Přiznal, že využil této pozice k vlastnímu obohacení – koupil líh, který promíchal se slivovicí, a směs prodával s 100% přirážkou, přičemž veškerý zisk si ponechal. Při likvidaci firmy také nakoupil část jejího majetku, což ospravedlňoval snahou jej zachránit pro původní majitele. Soud však usoudil, že Knoll jednal čistě ve svém materiálním zájmu, neboť nepředpokládal návrat majitelů.
Navíc byl obviněn z toho, že zdravil nacistickým pozdravem i tam, kde nemusel, udržoval nadstandardní kontakty s Němci a poslal své syny studovat na vysoké školy v Německu.
I přes jeho zapojení do partyzánské brigády Jana Žižky soud v roce 1948 konstatoval, že jeho činnost v odboji byla nepatrná a zahájená až na sklonku války, kdy už výsledek konfliktu nebyl pochybný. Knoll byl odsouzen na sedm let vězení.
Život po válce a emigrace
Po skončení války působil Knoll ve Vejprtech jako národní správce, kde spravoval majetek zabavený Němcům. Po únoru 1948, kdy komunisté převzali moc, emigroval do Kanady, kde strávil zbytek svého života.
Dědictví Zdeňka Knolla
Příběh Zdeňka Knolla je obrazem složité doby, ve které žil. Na jedné straně stojí jako příklad odvahy a oddanosti československým ideálům během legionářské služby. Na druhé straně však jeho činnost během protektorátu zpochybňuje jeho morální integritu.
Knollův život ukazuje, jak komplikovaná rozhodnutí museli lidé činit ve světových konfliktech. Jeho příběh připomíná, že hrdinství a selhání mohou být často součástí jedné a téže životní dráhy.
Současné informace o Knollovi obsahují mnoho rozporů a nejasností. Další výzkum je nezbytný k objasnění jeho role v československé historii, zejména v kontextu jeho protektorátní činnosti a pozdějšího zapojení do odboje.
Zdroj: Legionářský poslužný spis, AVOS, MZA Brno, fond C 143, MLS v Uherském Hradišti, legie100.com
Vystudoval měšťanskou školu a obchodní akademii. Byl příslušníkem evangelické církve, byl v kontaktu s rodinou Jaroslava Štacha z Pozděchova.
V armádě působil v hodnosti majora. Jeho protektorátní činnost je však kontroverzní z důvodů jeho zapojení do tzv. "arizace" židovského majetku, kde působil jako tzv. Věrná ruka (treuhänder) v pálenici pana Weisse ve Vizovicích. Jeho odbojová činnost v partyzánské brigádě se začala v lednu 1945, napojením na Petra Buďka. Po osvobození byl určen k likvidaci partyzánské brigády Jana Žižky. Jeho jmenování se setkalo s velkou nevolí partyzánů, kteří jej většinou neznali. Po válce se usadil ve Vejprtech, kde působil jako národní správce. Po únoru 1948 emigroval do Kanady.
Zdroj: AVOS, https://legie100.com/krev-legionare/37795/
V prosinci 1946 a prosinci 1948 stanul před soudem, který jej vinil z podpory a propagace nacismu a z nezákonného obohacování. Obě obvinění mu byla prokázána. Během okupace se Knoll ucházel o koupi různých podniků, zejména židovských. Obžaloba tvrdila, že tak činil ze zištných důvodů, jelikož věděl, že Židé budou pronásledováni a nuceni prodávat svůj majetek pod cenou. Knoll se hájil tvrzením, že ministerstvo obrany důstojníky k takovému jednání vyzvalo. Soud však poukázal na to, že Knoll mohl usilovat o zaměstnání ve státních službách, kde by měl zaručený podobný plat.