Karl Wolff

Německý nacista. Karl Wolff se narodil jako syn Carla Wolffa, pozdějšího okresního soudce, a Elisabeth Urichové, dcery lesníka. Dětství prožil v Darmstadtu. Jako středoškolák absolvoval předvojenský výcvik, v roce 1917 úspěšně složil maturitu a dobrovolně se přihlásil k vojenské službě. Téhož roku byl nasazen na západní frontu. Z první světové války se vrátil s hodností poručíka. Na konci roku 1918 vstoupil do Hesenského Freikorpsu, avšak v roce 1920 byl v rámci demobilizace z armády propuštěn.

Po vojenské službě dokončil bankovní vzdělání ve Frankfurtu nad Mohanem a roku 1923 se z pracovních důvodů přestěhoval do Mnichova. Po období nezaměstnanosti založil v roce 1925 se svou manželkou Friedou von Römheld reklamní agenturu. Ta však začátkem 30. let zkrachovala.

Wolff se postupně přiklonil k radikální pravici. V roce 1931 vstoupil do NSDAP a SS, kde jeho kariéra rychle postupovala. Od března 1933 byl poslancem Říšského sněmu za NSDAP, v témže roce se stal pobočníkem Heinricha Himmlera, v roce 1934 jeho hlavním adjutantem a o dva roky později vedoucím osobního štábu Reichsführera SS. Wolff byl Himmlerovým nejbližším spolupracovníkem a důvěrníkem. Na počátku války zastával funkci Himmlerova styčného důstojníka ve Führerově velitelství a měl přístup k informacím o klíčových událostech vyhlazovací války.

V roce 1943 byl jmenován nejvyšším velitelem SS a policie v Itálii, kde se kromě protipartyzánských operací podílel na deportacích a organizaci nucených prací. Mezitím byl povýšen na hodnost Obergruppenführera SS a generála Waffen-SS. Když se blížila německá porážka, podařilo se mu v tajných jednáních se západními Spojenci dohodnout brzké příměří v Itálii.

Po válce byl Wolff internován a svědčil jako svědek obžaloby během Norimberských procesů. V roce 1949 byl v rámci denacifikačního procesu v Hamburku odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale tento trest byl považován za odpykaný díky době strávené v internaci. Wolff se následně uplatnil v reklamním průmyslu. Se svou druhou manželkou, hraběnkou von Bernstorff, se přestěhoval k jezeru Starnberg, kde pracoval jako reklamní agent pro ilustrovaný časopis.

Po procesu s Adolfem Eichmannem se Wolff znovu dostal do pozornosti německé justice. V roce 1962 byl zatčen a mnichovský soud ho v roce 1964 odsoudil k 15 letům vězení za napomáhání k vraždě minimálně 300 000 lidí při deportacích židovského obyvatelstva z varšavského ghetta do vyhlazovacího tábora Treblinka a za popravy Židů a partyzánů v Minsku. Wolff vždy popíral, že by věděl o holocaustu. Jeho odvolání bylo v roce 1965 zamítnuto. Kvůli zdravotním problémům byl v roce 1969 propuštěn z vězení ve Straubingu a v roce 1971 definitivně na svobodu.

Zbytek života strávil u jezera Chiemsee. Opakovaně se objevoval v médiích, mimo jiné v roce 1982, kdy figuroval jako „expert“ na údajné Hitlerovy deníky, které se ukázaly být podvrhem. Karl Wolff zemřel na rakovinu v roce 1984 na klinice v Rosenheimu.