Josef Šnejdárek
*2. dubna 1875, Napajedla– †13. května 1945, Casablanca
Československý armádní důstojník, legionář a účastník klíčových vojenských konfliktů první poloviny 20. století, patří mezi nejvýraznější postavy československé vojenské historie. Jeho životní příběh je plný odvahy, odhodlání a služby vlasti, ať už v řadách rakousko-uherské armády, francouzské Cizinecké legie, nebo československých legií.
Mládí a počátky vojenské kariéry
Josef Šnejdárek se narodil v rodině mlynáře, ale jeho dětství nebylo snadné. Po předčasné smrti matky a psychickém zhroucení otce vyrůstal u prarodičů. Již v mládí projevil nezávislého ducha a touhu po dobrodružství. Ve třinácti letech se rozhodl stát pašou v Cařihradu (dnešní Istanbul) a utekl ze školy. Dostal se až do Terstu, kde mu došly peníze, a byl nucen vrátit se domů. Tato epizoda však předznamenala jeho budoucí život plný cest a vojenských výprav.
Po absolvování kadetní školy vstoupil do rakousko-uherské armády, kde sloužil v Budapešti a Innsbrucku. Rychle dosáhl hodnosti poručíka, ale brzy se rozhodl opustit rakousko-uherskou armádu a vstoupil jako prostý vojín do francouzské Cizinecké legie. Zde se zúčastnil bojů v severní Africe a postupně si vydobyl respekt. V roce 1907, po absolvování školy pro důstojníky pěchoty v Saint-Maixent, se stal důstojníkem u pluku alžírských střelců francouzské koloniální armády.
První světová válka a československé legie
Během první světové války bojoval Šnejdárek na západní frontě, kde dosáhl hodnosti majora. Byl několikrát raněn a vyznamenán za svou statečnost. Po vzniku Československa v roce 1918 se připojil k československým legiím ve Francii, kde se významně podílel na formování nové armády.
Sedmidenní válka o Těšínsko a boje na Slovensku
V roce 1919 se Šnejdárek vrátil do Československa, aby se ujal velení československých vojsk v sedmidenní válce o Těšínsko. Tento krátký, ale intenzivní konflikt s Polskem skončil vítězstvím československé armády, což potvrdilo Šnejdárkovy schopnosti jako schopného velitele.
Jeho další významnou rolí bylo velení divize v bojích proti Maďarské republice rad na Slovensku. Zde dosáhl významného vítězství v bitvě o Zvolen a jeho vojska postupně obsadila část bývalých Uher. Až do roku 1927 formálně zůstával ve francouzské armádě, poté definitivně přešel do československých služeb.
Meziválečné období a obrana republiky
V československé armádě byl Šnejdárek jmenován armádním generálem a zemským vojenským velitelem na Slovensku. V roce 1932 inicioval výstavbu betonových bunkrů v bratislavské Petržalce, které měly posílit obranu hranic. Tato opevnění se později stala součástí československého obranného systému.
V polovině 30. let byl Šnejdárek penzionován, ale i v důchodu zůstal aktivní. Zapojil se do veřejného života a stal se velitelem Svazu národních střeleckých gard. Své životní zážitky sepsal v knize Co jsem prožil, která vyšla v roce 1939 a dodnes je cenným svědectvím o jeho dobrodružném životě.
Mnichovská krize a exil
Pomnichovský vývoj a rozdělení Československa v roce 1938 Šnejdárka hluboce zasáhly. Nikdy se nesmířil s kapitulací před Německem a zastával názor, že vláda měla postavit se agresorovi na odpor. Kvůli svému pobytu v Bratislavě se stal občanem Slovenského štátu, což pro něj bylo nepřijatelné. V červnu 1939 proto odešel s rodinou do exilu ve Francii.
Po vypuknutí druhé světové války byl Šnejdárek dočasně zařazen do československé zahraniční armády a přidělen k francouzsko-československé vojenské misi. Po porážce Francie v roce 1940 se uchýlil do severní Afriky, kde žil v Maroku. Zde, v zemi, kde kdysi začínal svou vojenskou kariéru, strávil poslední roky života. Dožil se osvobození Československa, ale kvůli podlomenému zdraví se již nemohl vrátit. Zemřel 13. června 1945 v Casablance. Jeho ostatky byly v roce 1996 převezeny do rodinného hrobu v Napajedlích.
Odkaz Josefa Šnejdárka
Josef Šnejdárek byl nejen výjimečným vojákem, ale také symbolem odvahy a oddanosti vlasti. Jeho zásluhy o vznik a obranu Československa jsou nepopiratelné. Jako velitel se osvědčil v klíčových konfliktech, které formovaly hranice mladé republiky, a jeho osobní statečnost inspirovala generace vojáků. Jeho životní příběh je připomínkou toho, jak jedna odhodlaná osobnost může ovlivnit dějiny národa.