Viliam Žingor

*30. července 1912 Bystrička – 18. prosince 1950, Bratislava - popraven ve vykonstruovaném procesu

Byl československý voják a partyzán, slovenské národnosti

Major (generál in memoriam) Viliam Žingor vystudoval gymnázium v Martině a dva roky působil na Vysoké škole zemědělské v Brně (1931). Poté pracoval v domácím hospodářství a v roce 1934–1936 absolvoval základní vojenskou službu. V letech 1937–1941 pracoval na různých pozicích jako účetní a během této doby absolvoval různé vojenské cvičení. Od května 1939 byl poručíkem v záloze. Během operace Barbarossa byl od 23. června 1941 členem slovenské armády na východní frontě a obdržel 10. března 1942 tři vyznamenání. Za hrdinství III. stupně, Za zásluhy a Pamětní odznak za polní tažení. Po návratu ze služby Slovenské armády pracoval od prosince 1942 půl roku jako vedoucí knihkupectví v Bratislavě.

Zběhnutím 4. července 1943 se vyhnul dalšímu povolávacímu rozkazu slovenské armády a na jaře roku 1944 založil partyzánský oddíl, jeden z prvních na Slovensku, který působil v okolí obce Bystrička a na Martinských holích (Turčianska kotlina). Za Slovenského národního povstání se spojil se skupinou Pjotra Alexejeviče Veličky a byl velitelem 2. brígády M.R. Štefánika, která je společně s brigádou Veličky spoluzodpovědná za vraždy civilistů ve Sklabini. Žingor navrhl Veličkovi přesunutí všech partyzánů do Kantorské doliny, kde se mimo jiné organizovali utečenci z Maďarska. Mezi nimi francouzští partyzáni Georgese de Lannuriena. Žingorova brigáda se rozrostla na asi 1500 členů a podřídila se Golianově armádě a odmítl se podřídit sovětskému velení ÚŠPH v Kyjevě. Brigáda úspěšně bránila především Rajeckou dolinu a oblast Turce. Další osoby nemohla do svých řad pro nedostatek zbraní přijímat a po krachu slovenského povstání se usadila v oblasti Malé Fatry. Vzhledem ke ztrátě rádiového spojení a nemožnosti zásobování přečkala zimu a zapojila se aktivně do boje až v dubnu 1945.

Po válce byl politicky perzekuován a popraven.