Gestapo

GESTAPO (Geheime Staatspolizei, tajná státní policie) — v letech 1933—1945 jeden z hlavních nástrojů nacistického teroru v Německu a ve všech okupovaných zemích. Po uchopení moci v r. 1933 se nacisté snažili zejména prostřednictvím SS (-*Ochranné oddíly NSDA P) rychle ovlád­nout německou policii. Ve zvýšené míře se to týkalo politické policie, která od 1. října 1936 dostala nový název Tajná státní policie (Geheime Staatspolizei). Stala se součástí - bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei), jejíž centrálou byl Hlavní úřad bezpečnostní policie (Hauptamt der Sicherheitspolizei) v čele s SS-Gruppenfúhrerem R. Heydrichem. Při definitivním spoje­ní německých bezpečnostních a policejních složek v - Říšském hlavním bezpečnostním úřadu (Reichssicherheitshauptamt, RSHA) se od 1. října 1939 stalo gestapo jeho Úřadem IV (vedoucím SS-Oberführer H. Müller). V českých zemích začalo gestapo působit od října 1938 nejdříve v okupovaném pohraničí (-*Okupované pohraničí českých zemí 1938—1945), kde došlo 16. října ke zřízení jeho řídící úřadovny v Liberci a úřadoven v Karlových Varech a Opavě. Na zbývající území Čech a Moravy vstoupili příslušníci gestapa 15. března 1939 v rámci dvou -*operačních skupin bezpečnostní policie a SD. Po zrušení vojenské správy se při vytváření -»- bez­pečnostního aparátu nacistů začala od 5. května 1939 (výnos R. Heydricha) formovat i organizační síť gestapa. V Praze a Brně byly zřízeny úřadovny (Staatspolizeistellen), povýšené od I. září 1939 na řídící úřadovny (Staatspolizeileitstellen), které přejímaly úkoly bývalých operačních skupin. Pražské ústředí gestapa se z dosa­vadního provizória v hotelu Paláce v Panské ulici a na policejním ředitelství v Bartolomějské ulici přemístilo do Petschkova paláce ( Praha — Pečkárna). Ve funkci velitele pražské řídící úřa­dovny se vystřídali: SS-Sturmbannführer vládní rada (poslední hodností SS-Standartenführer vládní ředitel) dr. H. U. Geschke (červen 1939—říjen 1942) a SS-Obersturmbannführer vrchní vládní rada dr. E. Gerke (říjen 1942—9. květen 1945). V čele brněn­ské řídící úřadovny gestapa, která sídlila v Mozartově ulici č. 3 a v průběhu r. 1940 byla postupně přemístěna do budovy práv­nické fakulty ve Veveří ulici č. 70, stáli SS-Sturmbannfuhrer (poslední hodností SS-Obersturmbannführer) vrchní vládní rada G. Hermann (1. srpna 1939—květen 1941), SS-Sturmbannführer (poslední hodností SS-Obersturmbannführer) vládní rada W. Nölle (květen 1941—květen 1944), SS-Obersturmbannführer vládní rada dr. E. Rennau (květen 1944—15. prosinec 1944) a SS-Obersturmbannführer vládní a kriminální rada M. Rauscfi (15. prosinec 1944—7. květen 1945). Pražské řídící úřa­dovně byly podřízeny venkovní služebny (Dienststellen, později Aussendienststellen) v Čechách (březen 1939—květen 1945): Benešov (do 30. září 1939: od 25. března 1943 do 7. května 1945), České Budějovice, Hradec Králové, Jičín, Kladno (od 1. října 1939), Klatovy, Kolín, Mladá Boleslav, Německý (Havlíčkův) Brod (do 30. září 1939), Pardubice, Plzeň, Tábor. Stejnou funkci měla i - zvláštní služebna v Chrudi­mi (prosinec 1944—7. květen 1945), která byla zřízena proti sílícímu partyzánskému hnutí v této oblasti. Brněnské řídící úřadov­ně podléhaly na Moravě (březen 1939—květen 1945): venkovní služebny - Hranice na Moravě (do 31. srpna 1941), Jihlava, Kroměříž (do 31. srpna 1941), Moravská Ostrava (od 31. prosince 1939 do 30. dubna 1945), Olomouc, Prostějov (do 30.srpna 1941), Přerov (od 1. záři 1941), Uherské Hradiště (od 1. ledna 1940 do 28. dubna 1945), Vsetín (od 1. ledna 1940), Zlín (do 31. prosince 1939) a hraniční komisariáty (Grenzpolizeikommissariate) - Moravská Ostrava, Uherské Hradiště, Vsetín. K 1. lednu 1940 byly tyto komisa­riáty přeměněny na venkovní služebny a ochranu hranic převzal jediný hraniční komisariát ve Zlíně, kterému podléhalo 5 stanic pohraniční policie (Grenzpolizeiposten) — v Lanžhotě, Hodoníně, Velké Bylnici, Horní Lidči a Bílé. V závěru války (leden — 8. květen 1945) vznikly 2 venkovní stanice v Třebíči a Velkém Meziříčí, určené především k protipartizánskému boji. Po svém příchodu do českých zemí využívalo gestapo zpočátku stávající soudní a policejní věznice (- Věznice gestapa). Protože s narůstající vlnou teroru jejich kapacity záhy neposta­čovaly, zřizovalo si gestapo vlastní policejní vězení, která plně spadala do pravomoci šéfů řídících úřadoven. Pražská úřadovna převzala část věznice na Pankráci (-»■ Praha — pankrácká policejní věznice gestapa), přechodně i vězení v budově okresního soudu na Karlově náměstí a od června 1940— Terezín—Malou pevnost. Brněnská řídící úřadovna využívala hradu Špilberku (-Brno — Špilberk), věznic po­licejního ředitelství v Orlí ulici a na Cejlu {-Brno — Cejl), po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 i zabrané koleje: - Brno — Sušilovy koleje (do r. 1941), -Brno — Kounicovy koleje (od ledna 1940 až do konce války). V těchto věznicích kro­mě příslušníků gestapa zabezpečovaly strážní službu i oddíly -*ochranné policie a SS. Po ukončení policejní vazby byli věz­ňové předáni buď do pravomoci justice ne­bo odesíláni do -*koncentračních táborů. Přestože policejní věznice byly pouze prů­chozím zařízením, mnoho vězněných zde bylo umučeno (např. přes 2500 lidí v Malé pevnosti). Struktura řídících úřadoven v protektoráte analogicky odpovídala orga­nizačnímu členění úřadoven v říši; zákla­dem byla oddělení, dále referáty, podreferáty, sektory atd. V r. 1939 měly řídící úřa­dovny 3 oddělení: I. — personální záleži­tosti, vnitřní správa, II. — politické záleži­tosti (exekutiva), III. — obranné zpravodaj­ství (kontrarozvědka). Podobnou strukturu měly i venkovní služebny. Z rozhodnutí RSHA došlo k 15. červenci 1943 k vnitřní reorganizaci řídících úřadoven, které se ny­ní skládaly ze 4 oddělení:

I.— organizační a osobní,

II.— hospodářské a správní záležitosti,

III. — záležitosti životního prostoru,

IV.— vyhledávání a potírání protivníka (exekutiva). Podstatou této úpravy bylo za­pojení dříve samostatné zpravodajské služby (bývalé III. oddělení) jako referátu IV N a účelné rozdělení všech referátů. Mělo tak být dosaženo jednotného řízení  a užší spolupráce mezi úsekem zpravodaj­ství a exekutivou. K drobným změnám došlo ještě 1. dubna 1944; ve 2. polovině r. 1944 byla po sloučení s gestapem připojena jako V. oddělení - kriminální policie. Nejdůležitější IV. oddělení, tzv. výkonná složka gestapa, mělo 13 referátů: mj. IV 1 — boj proti opozici, včetně protikomunis­tického podreferátu; IV 2 — boj proti sa­botážím, partyzánům, parašutistům (bývalý referát SBF, -*Zvláštní referáty proti sabo­tážím, sabotážím na železnicích a proti para­šutistům); IV 3 — kontrašpionáž; IV N — kontrarozvědka, evidence konfidentů atd. Počet příslušníků gestapa působících v protektoráte postupně vzrůstal; v rámci operačních skupin v r. 1939 to bylo asi 800 osob, v r. 1941 téměř 1500, v závěru války přesáhl jejich celkový počet 2000 osob. Se sílícím vlivem SS na veškeré policejní složky rostl i počet členů SS v řadách gestapa. V naprosté většině byli „esesáky" vedoucí úřadoven, služeben, důležitých referátů, mnoho nižších úředníků však do SS přijato nebylo. Mimo „běžné" vyšetřovací a repre­sivní metody gestapo uplatňovalo i zostřené formy teroru, jakými byly tzv. Sonderbehandlung(-»- Zvláštní zacházení),-*- odvet­ná opatření, trestná opatření, rychlé soudy, veřejné popravy a zvláště -*stanné soudy. Za 6 let činnosti na území okupovaných českých zemí zatklo gestapo z politických důvodů (mimo rasovou perzekuci) celkem asi 105 000 až 115 000 osob; dokumentačně je doloženo jen asi 40 % zatčených, tj. ko­lem 48 000 osob. V rozsudku - Mezi­národního vojenského tribunálu v Norimber­ku bylo gestapo označeno za zločinnou or­ganizaci.