Václav Vlk

Z Valašský odbojový spolek
Verze z 13. 6. 2025, 13:53, kterou vytvořil DanielGargulak (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „12. dubna 1910, Brtnice – 23. března 1962, Praha V roce 1934 dokončil studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Již během studi…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

12. dubna 1910, Brtnice – 23. března 1962, Praha

V roce 1934 dokončil studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Již během studií vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), kde se zapojil do činnosti brněnské Komunistické studentské frakce (Kostufra) a Levé fronty. V roce 1935 byl ze strany vyloučen kvůli kritice moskevských procesů, což ho přivedlo k politické aktivitě v řadách sociální demokracie, kde působil v letech 1935−1939.

V období 1936−1941 pracoval jako advokátní koncipient v Brně a Praze, poté byl zaměstnán v Národní odborové ústředně zaměstnanecké (1941−1945). Za nacistické okupace se aktivně zapojil do odboje – spoluzaložil ilegální organizaci „V boj“ a po jejím zničení gestapem působil ve skupině „Předvoj“. Současně se angažoval v ilegální Ústřední radě odborů, konkrétně v průmyslové a zásobovací komisi.

Po osvobození se znovu stal členem KSČ a působil v ideologické komisi její právní rady. V letech 1945−1951 zastával řadu významných funkcí: byl generálním sekretářem Hospodářské skupiny báňského průmyslu, vládním zmocněncem pro mostecký a falknovský uhelný revír (1945−1946), členem Národohospodářské komise ÚRO a také generálním ředitelem národního podniku Československé doly (1946−1948). Po únorovém převratu v roce 1948 byl jmenován ředitelem národního podniku Sběrné suroviny. Vedle své funkce zároveň přednášel na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (1948−1951).

Dne 10. listopadu 1951 byl zatčen a později obviněn z účasti na tzv. „trockistickém spiknutí“ spojeném s tzv. „Slánského centrem“. Během hlavního procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ vystoupil jako svědek, ale sám byl 25. února 1954 v procesu s tzv. Velkou trockistickou radou odsouzen na 15 let odnětí svobody. Vězněn byl v Leopoldově, na Pankráci a ve Valdicích. Na základě amnestie byl propuštěn 10. května 1960.

Po propuštění pracoval jako brusič v pražském podniku ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk) až do své smrti v roce 1962. V roce 1963 byl posmrtně rehabilitován.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek – sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1, MNB-93.

Národní archiv – sb. Správa Sboru nápravné výchovy, vězeňský spis Václava Vlka.

https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/vlk-vaclav-3iKo1A