Ladislav Tomáško
*5.května 1908, Vříšť - ?
Český a později německý státní příslušník, voják a zpravodajec.
Ladislav Tomáško, narozený 5. května 1908 ve Vříšti na Žďársku, byl v roce 1943 již ženatým mužem a pracoval jako správce okresní nemocnice v Táboře. Tuto funkci vykonával až do 20. února 1943, kdy na základě povolávacího rozkazu narukoval k vojenské službě.
Dne 21. února 1943 se dostavil na doplňovací vojenské velitelství v Českých Budějovicích. Odtud byl ihned odeslán, spolu s dalšími povolanci, osobním vlakem do Olomouce. Tam byl zařazen k dělostřeleckému útvaru umístěnému v jezdeckých kasárnách. Zde absolvoval základní vojenský výcvik a specializaci v radiotelegrafii.
V Olomouci strávil přibližně půl roku, do konce srpna 1943. Během této doby obdržel krátkou dovolenou, kterou využil k návštěvě rodiny v Táboře (bydliště na ulici Heidukova č. 1892). Při té příležitosti zakoupil ve městě Tábor a Voticích víno, které pak přivezl zpět pro svůj útvar.
Koncem srpna 1943 byl s celým transportem přeložen na západní frontu, konkrétně do Francie. Transport probíhal přes Cheb, Štrasburk a Paříž, s konečnou zastávkou v Avignonu. Jednotka byla ubytována v prostorách místního zámku. Tomáško zde sloužil jako zdravotník přidělený k dělostřeleckému útvaru.
Přibližně po šesti týdnech byl na pokyn plukovního lékaře stažen do týlu. Začátkem října 1943 se znovu vrátil do Olomouce, opět do jezdeckých kasáren. Tentokrát se zde však zdržel jen krátce – již v druhé polovině října byl přidělen k nově formované polní dělostřelecké jednotce, která byla následně odeslána na východní frontu.
Transport na východ probíhal v nákladních vagonech přes Přerov, Bratislavu a Budapešť, dále pak přes rumunské město Jasy až do Oděsy na pobřeží Černého moře. Celá cesta trvala přibližně deset dní.
Po příjezdu do Oděsy onemocněl Tomáško tzv. „houserem“ (ústřelem) a byl přemístěn do nemocničního zařízení ve Vinici. Odtud byl letecky přepraven velkokapacitním německým letounem „Gigant“ do Lvova (něm. Lemberg), a následně lazaretním vlakem do německého Freibergu v Sasku, kam dorazil na počátku listopadu 1943.
Po ukončení léčby obdržel další měsíční zdravotní dovolenou, kterou strávil opět doma v Táboře. Do města se vrátil začátkem prosince 1943 a vánoční svátky téhož roku prožil v kruhu rodiny. Významným momentem této doby bylo narození jeho dcery Mariany.
Po skončení dovolené se těsně po Vánocích hlásil znovu ke službě v Olomouci, kde byl vybrán jako tlumočník pro slovenský jazyk. Následně byl odeslán na tříměsíční tlumočnický kurz do Rozauer Kaserne v Prátru ve Vídni. Výuku zajišťovali dva slovenští profesoři. Kurz absolvovalo zhruba dvacet frekventantů, mezi nimi i jeden muž z Českých Budějovic. Po úspěšném složení zkoušek byl Tomáško přidělen k Frontaufklärungstrupp – frontové průzkumné jednotce se sídlem v rakouském Melku.
Začátkem dubna 1944 byl převelen spolu s celou jednotkou do Budapešti. Útvar čítal přibližně dvacet osob: velitel hauptmann Schulz, jeho zástupce maďarského původu (jehož jméno si Tomáško nepamatoval), sekretářka ruské národnosti s výbornou znalostí němčiny, účetní Lenc z Vídně, kuchař – zrzavý Němec z Bavorska, čtyři tlumočníci (z nichž jeden se jmenoval Josef/Sep), dva vojáci-sluhové a tři radisté.
Jednotka sídlila ve vilové čtvrti Budy, konkrétně v ulici Jokey Wea utca (Jezdecká ulice). Většina příslušníků útvaru nosila civilní oděv, výjimku tvořili radisté a sluhové, kteří zůstávali ve stejnokroji. V Budapešti strávili přibližně tři až čtyři měsíce.
V červnu 1944 došlo k přemístění jednotky na Slovensko, konkrétně do Lučence, kde pobývali asi šest týdnů. Důvodem přesunu byla rostoucí nestabilita a napětí v regionu. Následně se jednotka přesunula do Rimavské Soboty, kde setrvala přibližně měsíc, a odtud pokračovala do Piešťan, kam dorazila v červenci 1944.
Pobyt v Piešťanech trval asi měsíc, možná déle. Právě v této době vypuklo Slovenské národní povstání. Podle Tomáškova svědectví došlo k mnoha případům, kdy slovenské jednotky odmítly poslušnost a odešly do hor, kde se připojily k ozbrojenému odporu. Tato situace měla přímý dopad na působení celé jednotky a znamenala zásadní změnu ve vývoji událostí na Slovensku.
V srpnu 1944 byla zpravodajská jednotka, u níž Ladislav Tomáško působil jako tlumočník a člen tzv. Frontaufklärungstrupp, přemístěna do Zvolena. Zde působila přibližně dva měsíce. V listopadu 1944 byla přesunuta dále na východ, do Košic, kde byla ubytována ve velké jednopatrové budově patřící maďarskému statkáři. Objekt se nacházel v ulici ústící přibližně v polovině hlavního náměstí.
Z Košic jednotka odjela v prosinci 1944, krátce před příchodem sovětských jednotek, které město brzy poté obsadily. Útvar ustupoval v osobních automobilech směrem na západ – přes Bratislavu, Mikulov a Vídeň až do oblasti Salcburku. V Pasově setrvali asi měsíc, poté pokračovali do Grazu a na počátku března 1945 se přesunuli do Sankt Bernardu. Odtud byli přemístěni do oblasti Nové Bystřice na jižní Moravě.
V této oblasti, nedaleko česko-rakouské hranice, vydal velitel jednotky hauptmann Schulz příkaz zakopat veškerý písemný materiál. Sdělil podřízeným, že válka je podle rozkazu velení prozatím skončena a že se jednotka má pokusit přejít do zajetí americké armády. Každý z členů jednotky předal Schulzovi svou adresu pro případné setkání po válce.
Do obce, kde byli ubytováni, zanedlouho přijel důstojník americké armády a vydal pokyn, aby se všichni dostavili do sběrného tábora. Místo si Tomáško později přesně nevybavoval. Ve sběrném táboře byl krátce vyslýchán. Přibližně po čtrnácti dnech byl propuštěn na základě své výpovědi, v níž uvedl, že se chce vrátit do Československa.
Na svobodu se vydal pěšky přes Most až do Litvínova, kde byl zadržen. Následně byl převezen do Tábora v tehdejším Českobudějovickém kraji. Zde byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 15 let. Po více než deseti letech, dne 27. června 1955, byl podmíněně propuštěn na svobodu.
Zdroj:
Archiv bezpečnostních složek 325-54-1,2,3,4