Vysílačka Marienka

Vysílačka Marienka byla úzce spojena s činností paradesantní skupiny Manganese, kterou 22. února 1943 vytvořilo československé ministerstvo národní obrany v Londýně. Skupina prošla výcvikem v Anglii a po personálních změnách ji tvořili tři členové: velitel Drahomír Vaňura, rádiotelegrafista František Bíroš a pomocník Štefan Košina.

Jejich úkolem bylo vybudovat nové spojení s Londýnem a podílet se na spravodajské činnosti. Skupina byla vysazena na Slovensku v noci z 9. na 10. června 1944, omylem však přistála u obce Veľké Uherce. Při seskoku ztratila vysílačky a musela se provizorně ukrývat.

S pomocí ilegálních pracovníků a prostředníků (např. Václava Lavičky či Andreje Djuračky) se skupina postupně zapojila do domácího odboje a byla začleněna do okruhu dr. Vavra Šrobára a později předána pod velení pplk. Jána Goliana. Ten však parašutistům až do vypuknutí povstání nedal k dispozici vlastní vysílačku, protože spojení zajišťovaly jiné stanice.

Činnost během Slovenského národního povstání

Teprve v polovině září 1944 instalovala skupina Manganese vlastní vysílačku, která dostala krycí jméno Marienka. Prostřednictvím této stanice se podařilo navázat oboustranný radiostyk s Londýnem.

Marienka se rychle stala důležitým spojovacím článkem. Skupina Manganese spolupracovala s kapitánem Františkem Krátkým a částečně i s anglickou vojenskou misí. Právě prostřednictvím této stanice byly odesílány některé nejdůležitější depeše povstaleckého štábu.

Jednou z posledních byla zpráva z 28. října 1944, kterou Krátký adresoval Londýnu: „Organizovaný odpor první armády prestal. Utvorené partizánske skupiny. Štáb ustupuje na východ.“ Zprávu zašifrovala klíčem Marienka a odeslala skupina Manganese.

Zánik

Po odeslání této depeše se vysílačka Marienka definitivně odmlčela. Spolu s porážkou povstání tak skončila nejen její činnost, ale i působení celé skupiny Manganese.