Josef Balcárek

Jaroslav Josef (vl. jm. Josef Balcárek), * 23. 3. 1907 Vídeň (Rakousko), † 10. 4. 1984 Gottwaldov (Zlín), básník, publicista, pedagog

Narodil se jako vídeňský Čech v rodině dělníka. Po návratu rodičů na Moravu navštěvoval do 1919 obecnou školu ve Vizovicích. Na reálném gymnáziu v Holešově maturoval 1928. V té době začal přispívat do časopisů povídkami a verši přírodní lyriky. 1929 vydal první básnickou sbírku, expresionistickou mozaiku Spory a tvar, v níž nepříliš šťastně usiloval o syntézu témat techniky a duševních pocitů. 1929–32 studoval v Praze na Filozofické fakultě UK obory čeština–latina. 1932 vydal svou druhou sbírku Ozvěny. V ní se vrátil k tématům přírody a člověka, jimiž časopisecky debutoval. Po studiích působil dva roky jako středoškolský profesor na reálce v Místku. 1936 odešel do Zlína a na tamním gymnáziu a průmyslových školách, zejména na Baťově škole práce, byl až do svého zatčení gestapem 1941 profesorem a odborným učitelem. 1940 sepsal a pro školské potřeby vydal učebnici pro průmyslové školy Literární estetika, současně začal spolupracovat s časopisem Meziaktí. Zlínské prostředí se stalo inspirací jeho dalších dvou básnických sbírek z třicátých let: lyrického Vyznání dne (1936), kde verši opěvoval stroje a cit, a sbírky reflexivní poezie s názvem Město (1939). Zde B. jako první v českém písemnictví zpracoval genia loci Zlína a v básnické oslavě budování baťovského průmyslového města se projevil jako poetický glorifikátor moderní městské technické civilizace. Umělá složitost jeho veršů mu však zabránila dospět k monumentalizující zkratce. Po návratu z koncentračního tábora vydal 1945 svou poslední sbírku básní Zpěvy ticha, reflexi autentického prožitku z lágru rozvinutého v tématech viny, hrůz a pomsty. Po válce se B. vrátil jako pedagog do Zlína. Literárně spolupracoval s brněnským a ostravským rozhlasem, působil jako člen divadelní rady Divadla pracujících, přispíval do časopisu Tep kulturního Zlína (1946–48) a podílel se všestranně na zlínském kulturním životě. Od 1952 až do svého penzionování 1968 pracoval jako krajský školní inspektor v Gottwaldově (bývalém Zlíně) a v Brně. Důchodová léta trávil v Gottwaldově.

Marcella Husová