Jaromír Prexl
22. srpna 1919 - †26. května 2006
Čs. pedagog a odbojář. Velitel 1. čety odbojové skupiny Josefa Solanského.
Jaromír Prexl se narodil jako prvorozené dítě manželů Edmunda (9.9.1884 - 1.11.1962) a Marie (26.9.1888 - 9.3.1954), rozené Fischerové, Prexlových, majitelů pohostinství, ve Velkých Karlovicích, č.p. 285 (dnes restaurace U Muzea). Vyrůstal s mladší sestrou Boženou (1.1. 1921 - 2.11.1973), která se v roce 1941 provdala za obchodníka Dobromila Kováře (11.11.1913 - 23.11.1944), popraveného na rozcestí Soláň za odbojovou činnost.
Po absolvování základního vzdělání navštěvoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí, kde maturoval. Učitelské místo ale nenastoupil a pracoval jako technický úředník na pile svého otce v údolí Bzové. V roce 1942 se oženil se slečnou Alenou Duškovou (10.8.1922 - 17.6.2004), která byla dcerou řídícího učitele Methoda Duška (5.7.1888 - 28.5.1955) a jeho choti Bedřišky (28.9.1888 - 18.3.1970). V roce 1944 se manželům Prexlovým narodil syn Jaromír a v roce 1946 dcera Eva.
V roce 1944 se zapojil do protinacistického hnutí, stal se zástupcem velitele odbojové skupiny Josefa Solanského (1914 - 1990). Když došlo 6. listopadu 1944 k zatýkání odbojových pracovníků ve Velkých Karlovicích, ukryl se společně s Josefem Solanským v domě svých rodičů č.p. 612, kde jim na půdě domu připravil zděnou skrýš, průchodnou pouze přes komín, zednický mistr Pavel Mikula (1.4. 1905 - 3.11.1981) z Velkých Karlovic, č.p. 300. Již v roce 1948 se Jaromír Prexl zapojil do protikomunistické skupiny Světlana. Když mu v roce 1949 hrozilo zatčení a odsouzení za velezradu, rozhodl se emigrovat na Západ do Rakouska, což se mu ale nezdařilo. Nějaký čas pak pobýval u švagrové Mileny v Praze, kde se připravoval na další pokus o emigraci. V květnu 1949 se mu přechod státní hranice podařil v místě zvaném „Tři Sekery" nedaleko Mariánských Lázní do Německa. Na cestu si vzal jen kousek chleba, útržek mapy a zlatý řetízek - dárek od své choti, který po devatenácti letech daroval své dceři Evě, když v roce 1968 přijel poprvé do Československa na návštěvu.
Zdroj: Zpravodaj Velké Karlovice