Norimberské zákony
Pojem užívaný pro 2 rasové zákony — o říšském občanství a na ochranu německé krve a německé cti (současně přijat i 3. zákon říšské vlajce a říšském znaku), které v době sjezdu nacistické strany v Norimberku 15. září 1935 schválil aklamací říšský sněm. Autoři těchto zákonů dr. W. Stuckart a dr. H. Globke v nich uplatnili naprosto nevědeckou rasovou teorii nacismu, která proti rovnosti všech lidí stavěla „tvrdé, ale nutné poznatky o nerovnosti a různosti lidí podle zákonů přírody"; z nich pak byly vyvozovány důsledky pro práva a povinnosti každého jednotlivce. Zákon o říšském občanství stanovil, že říšským občanem, tedy nositelem plných politických práv, může být pouze příslušník „německé nebo druhově příbuzné krve" (tzv. árijec). Občané „neárijského" původu (prakticky židé), zbavení na základě tohoto zákona říšského občanství, byli zařazeni do nižší kategorie tzv. státních příslušníků. Zákon na ochranu německé krve a německé cti zakázal uzavírání manželství, ale I mimomanželský styk mezi státními příslušníky a říšskými občany. Při překročení zákazu byl trestán vždy muž, a to do počátku války nucenými pracemi, a poté „neárijec" obvykle smrtí. První prováděcí nařízení k zákonu o říšském občanství definovalo, které osoby třeba považovat za židy. Oficiálně se základní kritéria označovala jako rasová, ale ve skutečnosti jimi byla příslušnost k židovské náboženské obci, a to vlastní, rodičů, prarodičů, případně manželského partnera. Celkem bylo vydáno 13 prováděcích nařízení, jež postupně vyřazovala občany spadající pod norimberské zákony z jednotlivých povolání, zbavovala je majetku, posléze i státní příslušnosti a vydala je napospas - gestapu. Norimberské zákony navíc doplňovalo množství perzekučních předpisů (jen do začátku války jich bylo vydáno na 300), které omezovaly volnost pohybu, účast na právním jednání, zaváděly ohlašovací povinnost majetku atd. Tyto zákony, předstírající zavedení zákonnosti do postavení 2idů v Německu, prakticky vytvářely právní předpoklady pro zločinnou rasovou diskriminaci ústící až v hromadné vyvražďování tzv. rasově méněcenné populace. Platnost norimberských zákonů byla za 2. světové války rozšířena do všech zemí okupovaných nacistickým Německem.