Otakar Zahálka

Generál Zahálka

příslušník Ústředního vedení Obrany národa, později velitel Zemského velitelství Obrany národa - Morava

* 30. 9. 1891 Brajnerov u Těšenova, okr. Pelhřimov t21.6. 1942 Brno

Narodil se ve dvoře Brajnerov (dnes Brajnerův dvůr) v rodině nájemce velkostatku Františka Zahálky a jeho manželky Aloisie, roz. Smrčkové. Po studiu na gym­náziu v letech 1902-1906, z nichž první rok absolvoval v Rokycanech a zbývající tři v Pelhřimově, se stal na podzim roku 1906 studentem učitelského ústavu v Soběslavi. Zde 24. 6. 1910 složil maturitní zkoušku. V letech 1910-1914 byl zaměstnán jako uči­tel a zároveň složil na pražské konzervatoři státní zkoušku ze hry na housle. Dne 1. 8. 1914 byl prezentován u c. k. střel. pluku č. 12 v Čáslavi. U tohoto útvaru absolvoval základní výcvik a na přelomu let 1914-1915 školu na důstojníky pěchoty v záloze. Dne 18. 3. 1915 odešel jako velitel čety na frontu v Karpatech, kde již 30. 3. 1915 přeběhl u Svidníku k Rusům. Až do 25. 6. 1916 byl držen v ruském zajetí (naposledy v Bobrově ve Voroněžské gubernii), kde se 1. 2. 1916 přihlásil se do čs. legií v Rusku.  

Po válce a návratu z repatriační dovolené působil v Praze, nejdříve ve štábu 1. čs. střelecké divi­ze ruských legií (28. 5.-15. 6. 1920) a poté u VÚV. V době od 1. 10. 1920 do 31. 7. 1921 byl frekventantem III. kursu školy generálního štábu v Praze na Pohořelci a následně jej 3. 11. 1921 povolali do II. ročníku Válečné školy v Praze, jenž úspěšně ukončil v září 1922. Dnem 20. 9. 1922 byl v hodnosti mjr. (povýšen již 2. 12. 1921) přeložen do sku­piny důstojníků gšt. a zároveň přemístěn k velitelství 5. divize v Českých Budějovicích, kde působil jako přednosta 3. odděl. až do 30. 11. 1922. Následujícího dne nastoupil službu jako náčelník štábu u velitelství 8. div. v Opavě. Odtud se 1. 10. 1924 po menší odmlce opět vrátil k velitelství českobudějovické 5. div. Tentokrát však jako náčelník jejího štábu a od 28. 10. 1924 pplk. Od 15. 7. 1927 do 14. 10. 1931 konal službu u MNO v Praze jako náčelník štábu generálního inspektora čs. branné moci arm.gen. Aloise Podhajského (od 21. 2. 1929 v hodnosti plk.). Mezitím absolvoval ve dnech 23. 2.-28. 3. 1931 zkušenou ve středisku taktických studií dělostřelectva v Metách ve Francii. V do­bě od 15. 10. 1931 do 28. 2. 1934 velel p. pl. 1 v Českých Budějovicích a v mezidobí byl v termínu od 3. 1. do 30. 6. 1933 frekventantem kursu pro vyšší velitele v Praze. Od 28. 2. 1934 až do likvidace čs. branné moci vykonával funkci velitele VA v Hranicích (ustanoven jím byl 31. 7. 1934). Právě v této době se dne 1. 1. 1935 dočkal povýšení na brig.gen. Za branné pohotovosti státu byl od 24. 9. do 13. 10. 1938 velitelem 8. div. v Moravském Berouně. Poté byl dnem 25. 10. 1938 (s platností od 7. 10. 1938) jmeno­ván přednostou odděl. hl. št. MNO pro úpravu státních hranic s Německem.

Po osudném březnu 1939 je generál Zahálka vedením vojenského odboje OBRANA NÁRODA povoláván do Prahy na ministerstvo školství a opouští Hranice. Ještě před odchodem stihne však svolat své přátele a spolehlivé osoby do obce Velká u Hranic a zakládá místní odbojářskou skupinu. Jsou v ní' zapojeni aktivní i záložní důstojníci armády, sokolové a jiní dobří vlastenci. Jeho nepřítomnost v Hranicích v den přepadení Polska prvního září 1939 jej zachraňuje před zajišťovacím zatčením místními složkami nacistického aparátu. Za mřížemi v tomto dnu mizí mnoho veřejných činitelů, vojáků, sokolů, legionářů a komunistů.

V Praze setrvává gen. Zahálka do podzimu 1939. Je v osobním kontaktu s gen. Eliášem - hrdinou, který se mu svěřuje se svým málo záviděníhodným postavením, ve kterém byl současně duší vojenského odboje. V Praze se jedná i o Zahálkově odchodu do zahraničí, je již připravena letecká přeprava, jeho žena dostává tajnou zprávu. Zámysl je však nakonec rozhodnutím vedoucí složky vojenského odboje náhle změněn. Gen. Zahálka zůstává na domácí půdě, je odesílán do Zlína, s úkolem organizovat odboj ve východomoravské oblasti. Ve Zlíně se stává pedagogickým pracovníkem Baťova školského systému a je pověřen založením dobře fungující průmyslové koleje, jako domova frekventantů průmyslové školy s oborem strojním, elektrotechnickým, stavebním, chemickým, obuvnickým, pletařským a posluchačů právě zde zřízené školy umění, s malířským a sochařským směrem výuky. Stará se o ubytování, studium a výchovu průmyslováků a umělců, žáků zvučných jmen - Hrocha, Hofmana, Makovského aj. Při své práci bohatě uplatňuje poznatky a zkušenosti ze školství vojenského. Vzdor nepřízni doby, svému poslání v odboji a jeho nemalému riziku, vykonává i v tomto svém civilním úkolu velký kus svědomité a houževnaté práce. Vede mladé chlapce cílevědomě ke stejným ideálům, jako kdysi vedl i důstojnické adepty, s důrazem na výchovu.

Po zatčení gen. Všetičky je Zahálka pověřen jeho náhradou - stává se velitelem OBRANY NÁRODA na území Moravy. Ve Zlíně získává řadu dobrých přátel a spolubojovníků proti fašismu. Jsou mezi nimi primář interního oddělení zlínské nemocnice MUDr. Pejše, ředitel Baťova školství Hradil a bývalí aktivní důstojníci Jemelka, Horký a Brodecký. Odbojářské úkoly plní Zahálka po své práci, za večerů a o víkendech, kdy často opouští rodinu a vyjíždí do terénu, na kratší úseky nejraději na svém jízdním kole. Ale i německý potlačovací aparát pracuje na plné obrátky. V lednu 1941 se v protektorátu rozbíhá akce proti legionářům jako odpůrcům němectví z první světové války. Zahálka musí opustit své místo vychovatele a nastupuje jako úředník do daňového oddělení Baťova závodu.

Válka se protahuje, vyhlídky na její konec jsou mlhavé, postup Hitlera do nitra SSSR skličuje českou mysl, mnohde schází víra, roste zoufalství a strach. Nervy pracovníků odboje jsou vybičovány stálým nebezpečím, jmenovitě v době tzv. prvního stanného práva po Heydrichově příjezdu do Prahy. Do sítě organizace pronikají konfidenti, často jsou v ní i porušeny zásady konspirace diletantskými přístupy, rizika se zvětšují. Jde nejen o život vlastní, ale o osud rodiny i spolupracovnÍků. V červenci 1941 tráví Zahálka se synem svou poslední dovolenou ve Zborovicích u Kroměříže. Cítí, že jeho pohyby jsou pozorně sledovány gestapem. Po svém návratu je předvolán a ve Zlíně vyslýchán, zejména na téma vztahu k osobě gen. Ingra, dlícího v  Londýně. Zůstává však na svobodě a pracuje v započatém díle dále, byť s maximální obezřetností.

Počátkem května 1942 přichází do jeho bytu písemné předvolání brněnského gestapa. Po boIestném rozvažování se rozhoduje výzvu respektovat. Neví, do jaké míry již gestapo proniklo do odbojové sítě, zcela určitě se obává o osud své rodiny. Doma již téměř rok leží jeho těžce nemocná matka Ludmila, mnoho ilegálních spojů přestalo existovat. Po poslední noci doma strávené vydává pokyny své ženě a loučí se se svobodou navždy. K vlaku jej doprovází choť a jeho věrný, odvážný bojový druh, nyní dělník baťových závodů, major Václav Horký.

Čím byly v době nesvobody Kounicovy koleje a brněnská budova bývalé právnické fakulty, o tom již bylo mnoho publikováno. Zde tráví Zahálka téměř celý květen a dvacet osudných dnů června roku čtyřicátého druhého. V sobotu 23. května je do Brna předvolána k výslechu také jeho žena. Odjíždí ze Zlína s velkými obavami, když zanechává těžce nemocnou tchyni péči dobré sousedky. Ještě, že děti jsou trvale mimo Zlín ! Je si dobře vědoma, že nepůjde-li sama, použije gestapo násilí. V úřední místnosti gestapa bývalé právnické fakulty je vyslýchána, na schodišti do prvního poschodí budovy jsou zřetelné stopy lidské krve. Ke konfrontaci přivážejí z Kounicových kolejí jejího muže, se kterým je jí dovoleno po skončeném výslechu vyměnit, za přítomnosti dozoru, několik slov o rodině. Manžela vidí naposledy, ale může se vrátit domů k nemocné tchyni.

Atentát na Heydricha urychluje další dramatický spád událostí. Stanné soudy Prahy a Brna chrlí smrtící rozsudky nad českými vlastenci se dvojím zdůvodněním - za schvalování atentátu a za nepřátelské činy vůči říši. V neděli 21. června 1942, v Zahálkův svatební den, se naplňuje jeho osud před popravčí četou, více než tři století po exekuci staroměstské, sedm let před hanebnou likvidací generála Píky. Když rozhlas oznamuje dobytí Tobruku, není již generál Zahálka mezi živými.

Nacistický represivní stroj však běsní dále. Do Zahálkova bytu přichází gestapo a provádí zevrubnou domovní prohlídku. Zabavuje veškeré věci odsouzeného, mnoho knih s legionářskou a politickou tematikou, obrazy i sošky Masaryka, Heneše, Švece, Štefánika a řadu cenností. To, co hledají, však gestapáci nenalézají, protože Zahálka byl vždy opatrný a přísně konspirativní. Nejbližší tři jeho spolubojovníci - důstojníci - přežívají konec války bez zatčení.

Asi za dva měsíce po jeho smrti přichází do zlínského bytu neznámý, zjevně nervózní muž a kvapně jeho ženě předává malý balíček. Jde o cigaretové stříbrné pouzdro se snubním prstenem a dopisem na rozloučenou. Je psán po obou stranách telegramu, kterým mu jeho choť po 6. červnu oznamovala do vězení úmrtí jeho matky Ludmily. Poslední dopis je napsán s datem 20. června, na cele Kounicových kolejí č. 82.

V červenci 1944 umírá leteckém útoku spojenců Zahálkův starší syn Jiří, totálně nasazený na práci v Rakousku.

Osobním věstníkem ministerstva národní obrany č. 101 ze dne 26. října 1946 byl Otakar Zahálka povýšen in memoriam na divizního generála. Při slavnostním zahájení vyučování na hranické akademii 21. října 1946 předává ministr národní obrany L. Svoboda vdově čs. válečný kříž 1939. V objektu akademie je ke stejnému dni zřízena "Zahálkova pamětní síň" v sále nad hlavním vchodem velitelské budovy. V budově domova mládeže ve Zlíně je v roce 1946 Zahálkovi odhalena pamětní deska. Jeho jméno je uvedeno na památku obětem fašismu ve Zlíně a ve Zborovicích u Kroměříže. Do roku 1948 byla jeho oběť zhodnocena několikrát v tisku.

V květnu 1953 je generálově ženě ministerstvem národní obrany krácen vdovský důchod s odůvodněním, že je vdovou po horlivém služebníku kapitalismu...

Vyznamenání:

Československý válečný kříž 1918, Československá revoluční medaile, Československá medaile Vítězství, L’Ordre National de la Legion d‘Honneur - Chevalier, Croix de Guerre, Palme d’Academie, Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Zdroje: Vojenské osobnosti odboje 1939-45

Jaromír Zahálka -Velitel a pedagor Otakar Zahálka 1891-1942