Comandos

Původní partyzánská skupina v Liptále, později integrovaná do PBJŽ.

Původní zakladatelé byli bratři Alexandr a Rudolf Kubáňové, Stanislav Mika a Karel Mrnuštík. Velitelem byl ustanoven Stanislav Mika a zástupci se stali Jaroslav Švehla a Vladislav Daňa, ale zřejmě až po zatčení bratří Kubáňových. Nejvyššího početního stavu dosáhl oddíl v roce 1944 a to nad třicet. Pak Stanislav Mika v pamětech uvedl, že někteří se zalekli při podzimních persekucích a popravách civilního obyvatelstva.

Kolem Rudolfa Kubáně se v roce 1942 shromáždila skupina chlapců z Háje, Kopřivného a Obory, kteří roznášeli letáky a pomáhali uprchlým válečným zajatcům a ostatním osobám ukrývajícím se před nacistickou perzekucí. Jako datum založení oddílu se uvádí 1. květen 1942. K této skupince kolem Rudolfa Kubáně patřili jeho syn Alexander, Stanislav Mika, Ladislav Daňa, Karel Mrnůštík a také hajný v Oboře Václav Švehla. Vědělo se o něm, že se již za 1. světové války zúčastnil vzpoury v Boce Kotorské. Členové skupiny, která si dala název Komandos, se připravovali na boj proti okupantům. Později se k nim přidali Jaroslav Daňa, Josef Mrnuštik, synové hajného Václava Švehly Václav a Jaroslav, Josef Dědek, Jan Výchopeň, Pavel Mazáč, Pavel Mikšik, všichni z Liptálu, a Karel Bolf z Velkých Karlovic. Dne 15. srpna 1942 příslušníci složili ve chlévě v domě Rudolfa Kubáně přísahu. Členové skupiny se zpočátku scházeli ve vsi, po nějakém čase si zbudovali lesní úkryt, o který pečoval Ladislav Daňa. Vydávali také letáky, které rozšiřovali mezi délníky nasazenými v říši. Při tom byl dopaden dělník Pavel Mikšik, který byl zaměstnán ve městě Plauen (Plavno). Byl zatčen a při pokusu o útěk v Saské Kamenici byl zastřelen. Počátkem roku 1943 odešli pracovat do Německa Alexander Kubáň a Ja­roslav Švehla. Odtud však utekli a obrátili se do Liptálu, kde je jejich příbuzní a přátelé podporovali. V roce 1943 byl nucen přejít do ilegality také Jaroslav Daňa, jenž byl stráži přistižen, když ze svého zaměstnání ve Zbrojovce ve Vsetíně vynášel střelivo.

Na pasece Vartovna skupina Rudolfa Kubáně a Václava Švehly navázala kontakt se dvěma vysokoškolskými studenty z Brna, kteří byli pronásledováni gestapem. Skupina se rozhodla je podporovat. Oba studenti však byli vypátráni gestapem a zatčeni. Na základě jejich výpovědí byli údajně zatčeni Rudolf Kubáň, jeho syn Alexander a Karel Tkadlec. Byli uvězněni v Buchenwaldu, odkud byl Rudolf Kubáň po čase propuštěn. V Liptále se u něj skrýval rovněž jeho synovec, devatenáctiletý H. Kubáň, původem z Horní Bečvy. Ustavičný pocit strachu a nejistoty, kterému byl vystaven, mu přivodil duševní onemocnění. Byl odvezen do ústavu pro choromyslné v Kroměříži, nebezpečí, že své podporovatele prozradí, bylo příliš velké, ale naštěstí pro ně se nevyplnilo.

V  létě roku 1944 skupina z liptálských pasek navázala kontakt se třemi sovětskými vojáky, kteří byli na útěku z německého zajeti. Byli to kpt. Zachar Sirotin, Gennadij Piščuchin a Jefim Pavlov. Protože skupina liptálských občanu se již musela starat o šest uprchlíku, byl pro ně vybudován úkryt v hájence Obora a bunkry na území Liptáiu a jeden na katastru Všeminy.

Ihned v roce 1943 je navázáno spojení na Valašské Meziříčí - nevlastního bratra jednoho ze zakladatelů Stanislava Miky - Josefa Smilka, zástupce hasičské pojišťovny a ing. Jana Kříže též z Val.Meziříčí. Oba dodali pro skupinu tři vojenské signální bateriové svítilny, pro světelné dorozumívání. Akumulátory do bunkru, obvazový materiál, potravinové lístky a menší peněžní hotovost. Věci údajně pocházely ze zásob hasičské jednoty ve Val.Meziříčí.