Ján Ušiak: Porovnání verzí

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
(Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 2: Řádek 2:
 
<nowiki>*</nowiki>5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec  –  †3. listopadu 1944, Čeladná
 
<nowiki>*</nowiki>5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec  –  †3. listopadu 1944, Čeladná
  
−
Čs. voják, partyzán.  V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Žádost byla vyřizována tak dlouho, až jej zastihl povolávací roz­kaz do maďarské armády. Jako maďarský voják se dostal na území SSSR. Nevíme, kde byla dislokována jednotka, u které sloužil, nemáme poznatky o okolnostech zajetí a nevíme, kdy se tak stalo. Ján Ušiak se po určitou dobu nacházel v zajateckém táboře. Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku. Někdy se mylně uvádí, že byl běloruským partyzánem.
+
Čs. voják, partyzán.   
  
−
Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec). Po skončení základní ško­ly byl jako příležitostný dělník zaměstnán v Baktě u Rimavská Soboty. Velmi těžce nesl rozbiti Československa a následnou okupaci jižního Slovenska horthyovským Maďarskem, musel však narukovat do ma­ďarské armády, s niž byl v roce 1941 odve­len na východní frontu. Ale již v lednu 1942 se mu podařilo přejít k sovětským partyzánům.
+
Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy,  byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Kromě slovenštiny, ovládal i maďarský jazyk, jízdu na kole, motocyklu, lyžích i na koni.  Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936.  Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8)  konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky.  Poté onemocněl (byl zraněn?) a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě. Mezitím byl 1.9 povýšen do hodnosti svobodníka. Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937)
  
−
Od  prosince 1944  zařazen a vycvičen u Oddílu ZU v Jefremově a Sadaguře. 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího diverzního výcviku ve Svjatošinu, byl  potom byl jmeno­ván velitelem organizátorské skupiny par­tyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstá­ní u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijo­vém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u morav­ských hranic.
+
V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn mimo činnou službu.
  
−
Původní oddíl se velmi rozrostl, až na vice než tři sta Členů, a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Rozkaz k překročeni Sloven­sko—moravských hranic vydal Ján Ušiak večer 21. záři 1944; u Velkých Karlovic se rozpoutaly těžké boje a partyzáni byli do­nuceni ustoupit před nacistickou přesilou zpět na Slovensko. Pokus o překročení hra­nic se opakoval i 25. záři, avšak opět se mu­seli partyzáni po celodenním boji stáhnout zpět.
+
V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku Vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Avšak ještě v roce 1939 absolvoval krátké cvičení jako voják Maďarské královské armády. Žádost o změnu občanství  byla vyřizována tak dlouho, až jej 10. října 1942, zastihl povolávací roz­kaz do maďarské armády. Pravděpodobně sloužil u 23. pěšího pluku Maďarské královské armády v Lučenci, s kterýmžto oddílem se 14. ledna 1943  dostal na  na území SSSR.   Na frontě se brzy dostal do zajetí, konkrétně v Kolbinově a byl umístněn v zajateckém táboře č. 64 Moršansk.  Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku, kde sloužil u 2.brigády  záložního pluku.  
  
−
Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina, ale mezitím fašisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v pro­storu Štiavniku jej rozprášili na menší sku­piny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Sloven­sku. 16. října se na Moravě rozptýlené sku­piny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
+
Od  prosince 1944  zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího  výcviku ve Svjatošinu, byl  potom  jmeno­ván velitelem organizátorské skupiny par­tyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstá­ní u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijo­vém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u morav­ských hranic.
  
−
Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské sí­ly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat par­tyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky pře­vzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovět­ský partyzán D. B. Murzin.
+
Původní oddíl se rozrostl  na přibližně  čtyři sta mužů a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Oddíl se pokusil o přechod na Moravu několikrát  neúspěšně 21. a 25. září 1944.  
  
−
21.7.1944   byl vysazen 21.8.1944 u Sklabině jako velitel skupiny JAN ŽIŽKA II, jenž se do konce války konstituovala na 1. čs. party­zánskou brigádu Jana Žižky. Po průniku do Beskyd byl 2.11.1944 těžce zraněn u Čer­tova mlýna pod Kněhyní. Nalezl úkryt v domě rodiny Machandrových v Čeladné. okr. Valašské Meziříčí, kde se v obklíčení  zastřelil.  
+
Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak spolu s ostatními,  rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla 29. září  skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina. Kolem 10. října nacisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v pro­storu Štiavniku jej rozprášili na menší sku­piny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Sloven­sku. 16. října se na Moravě rozptýlené sku­piny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.
  
 +
Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské sí­ly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat par­tyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky pře­vzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovět­ský partyzán [[Dajan Bajanovič Murzin|D. B. Murzin]].
  
−
Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš
+
 
 +
Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti, Archiv VOS

Aktuální verze z 29. 4. 2023, 20:56

Ján Ušiak

*5. října 1914, Budiná, okr. Lučenec – †3. listopadu 1944, Čeladná

Čs. voják, partyzán.

Narodil se 5. října 1914 v obci Budiná (okres Lučenec) v rodině Juraje a Anny roz. Zvarové. Po absolvování šesti tříd obecné školy, byl zaměstnán jako rolník v Baktě u Rimavská Soboty, kam se i s rodinou přestěhovali. Kromě slovenštiny, ovládal i maďarský jazyk, jízdu na kole, motocyklu, lyžích i na koni. Vojenskou službu vykonával od 1. 10 1936 jako vojín 3. roty pěššího pluku 9 K.H.Borovského v Mostě. Přísahu vykonal 28. 10. 1936. Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a lyžařský a pozorovací kurz. V srpnu 1937, (od 6 do 24.8) konal strážní službu a výcvik u 1. strážní roty strážního praporu III. Králíky. Poté onemocněl (byl zraněn?) a od 25. srpna do 12. října 1937 se léčil v nemocnici v Červené vodě. Mezitím byl 1.9 povýšen do hodnosti svobodníka. Poté působil jsko cvičitel a instruktor nováčků s velmi dobrým hodnocením. ( 17.10 - 27.12 1937)

V období mobilizace byl nasazen do oddílu Stráže obrany státu na Šumavě v prostoru obce Bučina v okrese Vimperk. (23.-29.9 1938). 1. října 1938 byl přeložen do zálohy jako svoboník v.z, kdy zústal ve výjimečné službě na dobu nezbytně nutnou. 24. listopadu 1939 byl propuštěn mimo činnou službu.

V roce 1939 žil na slovenském území, které v důsledku Vídeňské arbitráže připadlo Maďarsku. Jako československý vlastenec nechtěl být občanem Maďarska a zažádal o změnu občanství. Avšak ještě v roce 1939 absolvoval krátké cvičení jako voják Maďarské královské armády. Žádost o změnu občanství byla vyřizována tak dlouho, až jej 10. října 1942, zastihl povolávací roz­kaz do maďarské armády. Pravděpodobně sloužil u 23. pěšího pluku Maďarské královské armády v Lučenci, s kterýmžto oddílem se 14. ledna 1943 dostal na na území SSSR. Na frontě se brzy dostal do zajetí, konkrétně v Kolbinově a byl umístněn v zajateckém táboře č. 64 Moršansk. Do čs. vojenské jednotky v SSSR byl odveden dne 22. 12. 1943 v Buzuluku, kde sloužil u 2.brigády záložního pluku.

Od prosince 1944 zařazen a vycvičen u oddílu Zvláštního určení v Jefremově a Sadaguře.1. července 1944 byl povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty a 21.7.1944 předán k dispozici HŠPHU v Kyjevě. Po absolvování dalšího výcviku ve Svjatošinu, byl potom jmeno­ván velitelem organizátorské skupiny par­tyzánů, která byla 21. srpna 1944 vysazena na základnu 1. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika u Sklabině. Pod velením J. Ušiaka bojovali členové skupiny na počátku Slovenského národního povstá­ní u Strečna a Vrútek, ale v prvním zářijo­vém týdnu dostali z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz k přemístění na Moravu. Překročili Váh u Považské Teplé a usadili se v Javorníkách u morav­ských hranic.

Původní oddíl se rozrostl na přibližně čtyři sta mužů a byl pojmenován 1. československým partyzánským oddílem Jana Žižky. Oddíl se pokusil o přechod na Moravu několikrát neúspěšně 21. a 25. září 1944.

Na poradě štábu oddílu se Ján Ušiak spolu s ostatními, rozhodl změnit taktiku a přejit na Moravu v menších skupinkách za pomoci místních průvodců. Jako první odešla 29. září skupina pod velením náčelníka štábu D. Murzina. Kolem 10. října nacisté zaútočili velkou přesilou na Ušiakův oddíl a v prudkých bojích v pro­storu Štiavniku jej rozprášili na menší sku­piny. Z nich se pak na Moravu podařilo přejít jen Ušiakovým druhům a některým dalším oddílům (celkem 140 osobám), ostatní skupiny musely zůstat na Sloven­sku. 16. října se na Moravě rozptýlené sku­piny spojily, a Ján Ušiak se stal velitelem největšího partyzánského oddílu v českých zemích.

Poručík Ján Ušiak začal budovat první partyzánskou oblast v českých zemích, a proto fašisté soustředili velké vojenské sí­ly k její likvidaci. Nacistům se podařilo, za přispění gestapáckých agentů, vylákat par­tyzánský štáb na schůzku s fingovaným představitelem odboje. Při zásahu policejní hlídky byl velitel J. Ušiak 2. listopadu 1944 v boji u Čertova mlýna pod Kněhyní těžce raněn — měl prostřelené obé ruce. Jeho úkryt v Čeladné (okr. Frýdek-Místek) byl prozrazen, 3. listopadu fašisty obklíčen, a tak Ján Ušiak raději zvolil smrt, než by měl upadnout do rukou nepřítele. Vedení 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky pře­vzal potom Ušiakův náčelník štábu, sovět­ský partyzán D. B. Murzin.


Zdroje: Na každém kroku boj - M.Hrošová, J.Šolc - Za frontou na Východě, Nedokončené životopisy - J.Bartoš, Bursa a kol. Ve jménu cti, Archiv VOS

Citováno z „https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Ján_Ušiak&oldid=2734“