Jaroslav Kvapil: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''*''' 25. září 1868 Chudenice – † 10. ledna 1950 Praha | '''*''' 25. září 1868 Chudenice – † 10. ledna 1950 Praha | ||
[[Soubor:Jaroslav Kvapil.jpg|náhled]] | [[Soubor:Jaroslav Kvapil.jpg|náhled]] | ||
| − | Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér, zednář a odbojář. Kvapil po celý život | + | Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér, Sokol, zednář a odbojář. Kvapil se po celý život společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže. |
Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti. | Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti. | ||
| − | Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce | + | Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1941. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figurovali Sylvestr Pleva, MUDr. Václav Skalák, [[Antonín Zahradníček]], [[Jan Polách]] a další vlastenci.<ref>Jiří Rosmus - publikace věnovaná Františku Skopalovi</ref> |
V roce1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn. Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války. | V roce1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn. Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci [[Přípravný revoluční národní výbor|Přípravného revolučního národního výboru]]. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou [[Obrana národa|Obrany národa]] v čele s generálem [[Zdeněk Novák|Zdeňkem Novákem]]. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války. | ||
Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil | Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil | ||
Aktuální verze z 12. 9. 2023, 13:06
* 25. září 1868 Chudenice – † 10. ledna 1950 Praha
Byl československý básník, dramatik, překladatel, libretista, divadelní režisér, Sokol, zednář a odbojář. Kvapil se po celý život společensky i občansky angažoval: od roku 1888 byl činný v Sokole (1912 a 1920 vypravil sletové scény), za první svět, války byl členem ilegální organizace Mafie, z jeho podnětu a v jeho stylizaci vyšel v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění, v dubnu 1918 participoval na kolektivní národní přísaze v Obecním domě, jejíž účastníci se přihlásili k T. G. Masarykovi a zahraničnímu odboji, v letech 1918-20 byl členem Revolučního národního shromáždění, 1919-22 působil na ministerstvu školství a národní osvěty, kde ve funkci sekčního šéfa spoluutvářel divadelní poměry v samostatném státě. Zastával též funkce v řadě kulturních i veřejných institucích: člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1903), zakladatel Společnosti J. Vrchlického, předseda Společnosti A. Jiráska, Obce přátel legionářů a Kruhu přátel českého jazyka, přední člen pražské zednářské lóže.
Za nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti.
Psal texty pro vysílačku Svobodná Haná a Nazdar. Tyto vysílačky byly provozovány na Přerovsku v roce 1941. Na fungování skupiny, která vysílače provozovala figurovali Sylvestr Pleva, MUDr. Václav Skalák, Antonín Zahradníček, Jan Polách a další vlastenci.[1]
V roce1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn. Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky.Zapojil se do příprav povstání v roce 1944, v rámci Přípravného revolučního národního výboru. Úzce spolupracoval i s třetí garniturou Obrany národa v čele s generálem Zdeňkem Novákem. V červenci 1944 byl zatčen a vězněn do konce války.
Zdroje: AVOS,https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2315-jaroslav-kvapil
- ↑ Jiří Rosmus - publikace věnovaná Františku Skopalovi