Kamil Holý

Z Valašský odbojový spolek
Verze z 2. 5. 2024, 18:48, kterou vytvořil DanielGargulak (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „28. 9. 1873–26. 1. 1952 Československý voják a svobodný zednář. Pocházel z české vojenské rodiny a svůj osud měl tak předurčen již od ú…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

28. 9. 1873–26. 1. 1952

Československý voják a svobodný zednář. Pocházel z české vojenské rodiny a svůj osud měl tak předurčen již od útlého věku. Po absolvování klasického německého gymnázia v Praze nastoupil na Technickou vojenskou akademii ve Vídni a od září 1895 sloužil jako velitel čety u c. a k. ženijního pluku č. 3. Po získání prvních vojenských zkušeností následovala slavná vídeňská c. a k. Válečná škola a běžná vojsková praxe důstojníka generálního štábu, kterou v letech 1905–1910 doplnila služba na ministerstvu války, kam se Holý dostal jako ženijní referent.

Po vypuknutí první světové války Holý postupně působil ve štábních funkcích u 2. armády na srbské a ruské frontě, u 32. pěší divize na ruské frontě a konečně u 10. armády na italské frontě, kde se stal v prosinci 1916 zástupcem náčelníka štábu. V červenci 1917 se jako přednosta odboru válečného zásobování vrátil do Vídně.

Po válce optoval pro Československo a v prosinci 1918 byl přijat do čs. branné moci a okamžitě penzionován. Už v květnu následujícího roku byl však povolán do aktivní služby jako pobočník generála Pellého. Od července 1919 pak postupně velel 17. pěší brigádě domácího vojska, 12. pěší divizi a nakonec od ledna do prosince 1920 9. pěší divizi. Do generálské hodnosti byl povýšen v listopadu 1920. V letech 1923–1926 působil jako vojenský přidělenec ve Varšavě a posléze jako ředitel Vojenského archivu. Konec kariéry strávil opět ve funkci velitele divize, když v roce 1928 převzal 6. pěší divize v Brně a současně byl povýšen na divizního generála. Do penze odešel na vlastní žádost v únoru 1930, údajně pro neshody se svými nadřízenými.

Kamil Holý nebyl jen voják, ale už v roce 1913 úspěšně debutoval i ve světě literatury. Pod pseudonymy Clarus Hil a H. Clarus napsal řadu divadelních her v českém i německém jazyce, které reagovali na aktuální společenské problémy. Během svého působení ve funkci ředitele Vojenského archivu se aktivně věnoval i vojenské historii, především první světové válce a husitství.

Jednoduchá legitimace z přehnutého kartonu dokumentuje ranou podobu čs. vojenských legitimací. Vlepená fotografie vznikla v létě 1919, kdy Holý působil jako velitel 17. pěší brigády domácího vojska.