Petr Zenkl

*13. června 1884 Tábor – †2. nebo 3. listopadu 1975, Raleigh, Severní Karolína, USA

československý politik, primátor města Prahy (duben 1937 – únor 1939 a 1945–1946), předseda národně socialistické strany (1945–1948), místopředseda čs. vlády (1946–1948), po únoru 1948 exilový politik a předseda Rady svobodného Československa (1949–1974).

Německá okupace a koncentrační tábor

Pro Zenkla přišlo gestapo v rámci akce Albrecht der Erste do bytu hned v první den druhé světové války – 1. září 1939, ale nezastihlo jej doma. Našlo jej však v kanceláři Ústřední sociální pojišťovny, kde mu dva agenti gestapa řekli, aby se s nimi šel projít – například na Pankrác – s tím, že domů (ženě) telefonovat nemusí, neboť se mu dostane zvláštní ochrany. Na Pankráci byl pak Zenkl zařazen do transportu do Dachau, společně se svými známými Peroutkou, Chytilem, Sychravou, autorem pamětí Záznamy z Buchenwaldu (Praha, 1945), a dalšími. Po třech týdnech v Dachau byli přestěhováni do koncentračního tábora Buchenwald.

Vnitřní správu tábora v Buchenwaldu strhli na sebe komunističtí vězni, kteří byli proti Zenklovi zaujati pro jeho protikomunistické postoje z doby předválečné. Když se díky postupu americké armády přiblížilo osvobození tábora, dostal velitel koncentráku strach, aby mezi vězni nevypuklo povstání, a proto se rozhodl popravit pro výstrahu několik desítek vybraných vězňů. Dne 5. dubna 1945 vyzvaly táborové ampliony 46 vězňů různých národností, aby se (neprodleně) dostavili do politické sekce tábora. Mezi předvolanými byl jako jediný Čech – Petr Zenkl. Vězňové nechtěli předvolané vydat, pokud se předvolaní sami postarají o svůj úkryt v táboře. Komunističtí táboroví funkcionáři ukryli své oblíbence v kuchyních, skladištích či v nemocnici, avšak Zenkla ukrýt odmítli – snad proto, že situaci pochopili jako možná poslední příležitost, jak se skalního demokrata Zenkla zbavit. Zenkl však našel pomoc u vězňů označených zeleným trojúhelníkem – u zločinců mnohokrát trestaných za opravdu kriminální delikty. Znali Zenkla z tábora jako člověka, který byl pověřen táborovou samosprávou, aby kontroloval čistotu jejich těl s ohledem na odvrácení rizika tyfové epidemie, a protože se k nim choval laskavě, oplatili mu to poskytnutím azylu pod podlahou svého bloku. Další dny strávil Zenkl v tyfovém baráku, kam se bál každý vkročit, a pak střídavě v kanalizační rouře a ve psí boudě.

Druhý den poté, kdy armáda generála Pattona osvobodila Buchenwald, varoval Zenkla rozhlasový americký komentátor Edward R. Murrow, že je jeho život ještě nyní ohrožen, protože čeští komunisté by neradi viděli jeho návrat do Prahy. Zenkl proto chtěl využít nabídky francouzských spoluvězňů, kteří jej chtěli vzít s sebou do Štrasburku, ale i tuto možnost komunisté přímým zásahem zmařili. Nakonec Zenkl unikl z obvodu tábora tajně a pracně se dostal k americkému vojenskému stanovišti, které pohotově zařídilo jeho odlet do Frankfurtu, odkud pokračoval do Paříže a do Londýna. (Jiří Rajlich uvádí, že jej z Výmaru do Londýna svezl dopravním letadlem generál Janoušek, vracející se z návštěvy čs. vězňů v Buchenwaldu.)

V Londýně (ještě před koncem války) prosazoval, aby československé zahraniční jednotky byly co nejrychleji nasazeny doma a pomohly tak ohrožené Praze. Rovněž žádal, aby americká armáda, rozložená na jihozápad od Plzně, spěchala do Prahy. V té době se také v Londýně dozvěděl, že v Praze byl 5. května 1945 dosazen na jím opuštěný primátorský stolec jeho předválečný odpůrce, komunista Václav Vacek. Také se dozvěděl, že jej Revoluční výbor Čs. strany národně socialistické (ČSNS) zvolil na svém tajném zasedání (25. dubna 1945 v budově Melantrichu v Praze) předsedou ČSNS, a to na návrh Fráni Zemínové.