Politické ústředí

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nekomunistická odbojová organizace, která se formovala po 15. březnu 1939 z některých skupinek demokratického za­měření (Šámalův kroužek, Drtinův krou­žek), vzniklých v pomnichovské republice. Byla koncipována jako vrcholné koordi­nační centrum veškerého nekomunistického ilegálního hnutí (se snahou stát se centrem celého domácího odboje), nebudo­vala proto členitější organizační strukturu. Fakticky se soustřeďovala jen na Prahu, Plzeň a Brno. Organizace sestávající z poměrně úzkého okruhu politiků a publicistů (celkově měla asi 90 členů) byla pojímána jako pokračování předmnichov­ské koalice politických stran (se zastoupe­ním národních demokratů, národních so­cialistů, sociálních demokratů, lidovců a agrárníků). Poměr sil byl přitom výrazně změněn ve prospěch hradního křídla (agrár­níci byli v podstatě trpěni), řídící orgán tvořili především mladší politikové těchto stran. V době konstituování PÚ v létě 1939 byli jeho členy dr. L. Rašín, dr. Prokop Drtina, F. Richter, ing. J. Nečas, msgre F. Hála, po jeho odchodu do zahraničí zastupoval lidovce prof. dr. A. Procházka, v září byl kooptován dr. L. Feierabend. Vedoucím byl dr. P. Šámal, tajemníkem prof. dr. V. Klecanda a od září 1939 zastupoval vojenský odboj gen. B. Neumann. Mezi členy patřil i Jan Jína. PÚ usilovalo v intencích kon­cepce právní kontinuity o obnovu předmni­chovské CSR (udržovalo styk s představite­li politické emigrace v zahraničí, především s dr. E. Benešem) a zvláště rozvíjelo zpravodajskou činnost. Připravovalo a za­bezpečovalo i ilegální odchody do zahrani­čí, podílelo se na protinacistické propagan­distické práci a ve spolupráci s dalšími odbojovými organizacemi na přípravě a organizování masových demonstračních akcí. (Jinak ovšem zachovávalo negativní stanovisko k ostřejším protinacistickým akcím jako formám v dané situaci nevhod­ným.) Spojení se zahraničím bylo udržo­váno jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky. (Obsahovou režii vysílání určo­val doc. V. Krajina, technickou stránku vysílání zabezpečovali vojáci z -Obrany národa, v uvedeném období zvláště rtm. F. Franěk.) Politické ústředí udržovalo kon­takt rovněž s některými buržoazními politi­ky na Slovensku, mělo spojení s protektorátní vládou, včetně jejího předsedy gen. A. Eliáše, a především s - Obranou národa, Petičním výborem Věrni zůstaneme a dalšími organizacemi nekomunistického odbojo­vého hnutí v českých zemích. Určité styky mělo i s ilegální KSČ — např. prostřednic­tvím K. Elznice, V. Pohnerta a J. Orálka. Bylo jednou z prvních centrál nekomunistické domácí rezistence, postavení řídícího domácího odbojového orgánu, jak bylo původně koncipováno, však fakticky nedo­sáhlo. Jako celek bylo postiženo koncem r. 1939 rozsáhlou vlnou zatýkání a v podstatě rozbito. Část vedoucích činitelů byla gesta­pem zatčena, některým se podařilo uprchnout do zahraničí a zbylí se od počátku r. 1940 podíleli na vytváření -*Ústředního vedení odboje domácího. Později, po heydrichiádě, došlo k poku­su o obnovu PO kolem bývalého pravico­vého sociálně demokratického ministra dr. I. Dérera. Skupina, v jejímž čele stál, se zaměřila především na vypracování převra­tového plánu, nezískala však výraznější vliv v odbojovém hnutí a v r. 1944 byla gestapem likvidována.

Zdroj:

Český antifašismus a odboj, AVOS