Stanislav Koza

Z Valašský odbojový spolek
Verze z 9. 10. 2023, 06:01, kterou vytvořil DanielGargulak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

*31.3.1910 Pustiměř, okr. Vyškov -†15.1.1945 Brno.

Stanislav Sláva Koza

Československý odbojář. Dělník v kamenolomu.zapojil se do odbojové činnosti na Vyškovsku, účastník Slovenského národního povstání v řadách brigády Milana Rastislava Štefánika. Přešel do oddílu Jana Žižky vedeném por. Jáno Ušiakem. Velitel průzkumné čety. Při přepadu partyzánského úkrytu u Kněhyně dne 3.11.1944, byl zasažen střelou do páteře a zajat. Rota Schutzpolizei společně s příslušníky 11. roty SS policejního pluku 20 tehdy prohledávala okolí Čertova mlýna a došlo k přestřelce, při níž byli zabiti partyzáni Růžena Valentová, Boris Rabenstein a dva neznámí partyzáni a kromě zraněného Stanislava Kozy byl zajat další neznámý partyzán. Vyslýchán v Ostravě, poté převezen do Kounicových kolejív Brně, kde byl 15.1.1945 popraven zastřelením.


Jedním z nejstatečnějších a nejaktivnějších partyzánů oddílu Jana Žižky, byl rodák z Pustiměře (31.březen 1910) na Vyškovsku  Stanislav „Sláva“ Koza. Pracoval jako dělník v kamenolomu v Turči na Slovensku, ale po vzniku Slovenského štátu se  musel přesunout zpět domů.  Zapojil se do protinacistického odboje v rácmi RSI – Rudé slovanské internacionály. V roce V létě 1944 odešel na Slovensko, kde se připojil k brigádě  Milana Rastislava Štefánika a později přešel k Janko Ušiakovi.   Na Slovensko s ním šla i jeho partnerka s dvěma malými dětmi, Josefa Slaboňová, kterou si nestačil vzít kvůli úniku před zatčením. V oddíle Janka Ušiaka se stal velitelem průzkumu a podílel se na mnoha odvážných akcích, například i na akci s náloží do komína Velko -  Karlovické školy. Výrazně přispěl i k úniku z obklíčení na Trojačce 22. října 1944.

Při přestřelce na Kněhyni, při níž byl rozprášena původní jednotky 1. čs. partyzánského oddílu Jana Žižky, byl postřelen do páteře a znehybněn. Byl převezen do Kounicových kolejí v Brně, kde byl 15. ledna 1945 zastřelen. Se svými spoluvězni se dorozumíval vyťukáváním morseovky a tím se celý jeho příběh zachován.  Po Stanislavovi zůstaly dvě malé děti – jejichž příběhy je možné shlédnout na Paměti národa. My jsme od nich získali fotografii jejich otce v roce 2013 na setkání HS PBJŽ.

Čest jeho památce!


Zdroje: Marie Hrošová – Na každém kroku boj, Archiv VOS, SOkA Vsetín, Osobní rozhovory s panem Sedloněm a paní Hudečkovou – dětmi S.Kozy