Petiční výbor Věrni zůstaneme

Odbojová organizace s levico­vým zaměřením, soustřeďující především členy reformistických stran a odborů. Vy­tvářet se začala po 15. březnu 1939. Základnou, z níž vyrůstala, byla zejména skupina levicově orientovaných intelektu­álů kolem - Dělnické akademie a Petičního výboru Věrni zůstaneme (-„ Věrni zůsta­neme!"), např. doc. dr. J. Fischer, prof. V. Jankovec, J. Pešek. Na vzniku odbojové organizace PVVZ se podílela zpravodajská skupina prof. V. Čížka, odbojoví pracovníci z okruhu YMCA (např. J. Šimsa, J. Mareš, J. Valenta), svobodných zednářů (dr. K. Bondy), Ženské národní rady (mj. dr. A. Pollertová) aj. Významnou součástí se zároveň staly odbojové skupiny z řad dřevodělníků vedených V. Housarem a zvláště poštovních zaměstnanců v čele s B. Truksou a železničářů řízených A. Tomá­šem. Odbojová organizace PVVZ budovala svou ilegální síť ve dvou směrech, a to horizontálním, od centra přes kraje, oblasti, okresy až k místním buňkám, a vertikál­ním. Vznikaly tak v podstatě relativně samostatné skupiny z okruhu YMCA, z řad železničářů, poštovních zaměstnanců a další. Do počátku června 1939 bylo vytvořeno řídící centrum organizace, zahr­nující politickou a organizační komisi (později od počátku r. 1940 ještě tzv. komisí odborářskou). V politické komisi, která zabezpečovala řízení PVVZ, byli doc. dr. J. Fischer, prof. V. Čížek, dr. ing. J. Fukátko a gen. J. Čihák (zastupoval -*Obranu národa). V organizační komisi pracovali gen. J. Čihák, V. Žižka, A. Tomas, dr. K. Bondy, prof. V. Jankovec, J. Pešek, škpt. V. Velinský a mjr. gšt. J. Hájíček. Byly navázány kontakty i s dalšími organizacemi nekomunistického odboje a rovněž s někte­rými činiteli ilegální KSČ. V posledním měsíci r. 1939 a v prvních měsících r. 1940 byla většina čelných představitelů první garnitury zatčena, nebo musela uprchnout do emigrace. V následujícím období byla organizace zapojena na -*Ústřední vedení odboje domácího, současně došlo k jejímu určitému přebudování a k uplatnění princi­pu kolektivního řízení v podobě Akčního komitétu. Ústřední orgán se scházel k častým schůzkám na různých místech Prahy a předsedal jim J. Pešek (otecko z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce). Politickým vedením byl pověřen prof. V. Jankovec, organizačním dr. K. Bondy a František Andršt (po jeho zatčení J. Friedl), ideovým vedením doc. dr. J. Fischer, vojenským plk. J. Churavý, který byl též spojkou k Obraně národa, a kpt. gšt. K. Veselý-Stainer. Akčnímu komitétu bylo podřízeno i odbo­rářské vedení tvořené J. Sedlmayerem a dalšími. PVVZ rozvíjel na území protek­torátu, především v Čechách, velmi aktivní zpravodajskou činnost. Zprávy byly ode­sílány do zahraničí jednak kurýrní cestou, jednak radiotelegraficky prostřednictvím vysílačky Sparta I (- Spojení odboje do­mácího se zahraničním). Dále se podílel, především prostřednictvím železničářské sítě, na organizování ilegálních přechodů do zahraničí, na protinacistických ilegál­ních tiskových akcích (např. vydávání tzv. detektivek), na organizování protestních demonstračních akcí apod. Mimořádná pozornost byla věnována programu po­válečného uspořádání Československa. Program nazvaný „Za svobodu, do nového Československa" byl levicovější než návrhy ostatních nekomunistických odbojových organizací z té doby. Vycházel sice z buržoazně demokratického pojetí, ve srovnání s předmnichovskou republikou však předpokládal značné sociálně ekono­mické reformy. Vedoucími představiteli PVVZ byl nakonec prosazen za základ programové platformy Ústředního vedení odboje domácího. Nacistům se podařilo výrazněji oslabit PVVZ (podle údaje z nacistické provenience soustřeďoval asi 3000 osob) opětovně r. 1941. Od října 1941 do jara 1942 došlo k rozsáhlé vlně zatýkání, a to jak ve vedení, tak i v nižších složkách. Další velké zatýkání v září 1942 pak citelně postihlo zbylé skupiny a fakticky rozbilo PVVZ jako organizaci.

Zdroj: Český antifašismus a odboj