Jaroslav Čihák
24. července 1891 Kratonohy – 30. dubna 1944 Londýn
křtěný Jaroslav Karel, (krycí jméno Znamenáček)
Byl československý voják, divizní generál, příslušník Obrany národa a československého zahraničního odboje ve Velké Británii.
V roce 1911 maturoval v Novém Bydžově na reálném gymnáziu. Následného studia na Vysoké báňské akademii zanechal po dvou semestrech. 1. října 1912 nastoupil prezenční vojenskou službu v Praze jako jednoroční dobrovolník. V roce 1913 ukončil školu pro důstojníky v záloze. 1. října 1913 byl odeslán do zálohy. Pracoval jako bankovní úředník v Chrudimi.
Po vypuknutí I. světové války byl mobilizován a v hodnosti podporučíka odešel s c. k. pěším plukem na ruskou frontu. Ve funkci velitele čety byl dvakrát raněn. Od 21. září 1915 do 28. února 1916 byl z důvodu plicního onemocnění hospitalizován. Poté byl jako velitel roty znovu odeslán na ruskou frontu. kde byl 5. září téhož roku v Rusku zajat. V zajateckém táboře vstoupil do čs. legií. Po zařazení do čs. střeleckého pluku byl odeslán do důstojnické školy. Působil v řadě funkcí u 1. čs. úderného praporu. Účastnil se bojů s bolševiky na Ukrajině i na sibiřské magistrále.
Po návratu domů působil se svým praporem v Turnově a poté s hraničářským praporem v Domažlicích. V hodnosti majora byl 10. prosince 1920 jmenován velitelem horského pěšího praporu v Spišské Belé na Slovensku. Zde působil na různých místech až do roku 1926. 14. října 1926 byl již jako podplukovník přidělen do Válečné školy v Praze jako pomocný profesor. V roce 1928 absolvoval velitelský kurz vojskových těles a od 28. září 1929 jmenován zástupcem velitele pluku v Praze. V letech 1929–1931 působil v hodnosti plukovníka jako učitel na velitelské škole v Praze.
Od 30. září 1931 do 28. října 1935 působil ve funkci velitele polního pěšího pluku v Chustu na Podkarpatské Rusi a od 15. října 1935 do 15. března 1939 působil nejprve jako zástupce velitele a později jako velitel pěchotního učiliště v Milovicích. Mezitím byl 1. ledna 1938 povýšen do hodnosti brigádního generála.
Po německé okupaci a rozpuštění československé armády byl zařazen jako úředník k Nejvyššímu úřadu cenovému. Zároveň se ale v řadách ilegální organizace Obrana národa zapojil do protinacistického odboje. Působil jako zástupce Obrany národa (ON) v řadách Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) a zároveň jako člen její politické komise a komise organizační. Po zatýkání na přelomu let 1939–1940 byl nucen nejprve odejít do ilegality a skrývat se a posléze v roce 1940 uprchnout do zahraničí.
Ve Francii, kam se dostal, byl jmenován velitelem divizní pěchoty 1. a 2. čsl. pěšího pluku, s nimiž se účastnil ústupových bojů a s nimiž byl evakuován do Velké Británie. V Anglii působil nejprve ve funkci náčelníka štábu MNO (1940–1941) a člena Státní rady. Od jeho obnovení do 24. února 1942 byl úřadujícím předsedou Československého červeného kříže ve Velké Británii.
Dne 30. dubna 1944 v Londýně podlehl těžké nemoci. V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti divizního generála.