Pavel Nikolajevič Morozov: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>20.duben 1918, Matvejevo, Parfeněvský rajon, Kostromská oblast - †29.listopad 1989 Sovětský voják a partyzán. Do Rudé armády…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<nowiki>*</nowiki>20.duben 1918, Matvejevo, Parfeněvský rajon, Kostromská oblast - †29.listopad 1989 | <nowiki>*</nowiki>20.duben 1918, Matvejevo, Parfeněvský rajon, Kostromská oblast - †29.listopad 1989 | ||
| − | Sovětský voják a partyzán. Do Rudé armády byl přijat 1. května 1936. V roce 1940 byl velitelem eskadrony V hodnosti nadporučíka, později se stal partyzánem a průzkumníkem. Bojoval u řeky Dněstru, město Balt, vesnice Sennoje, kde byl těžce raněn. Léčení probíhalo v Oděse, Novorossijsku a Krasnodaru. Po částečném uzdravení byl odeslán do rezervního jezdeckého pluku, ale byl v r.1942 znovu zraněn. I když nebyl zcela zdráv, bojoval i při obraně Sevastopolu, odkud byl odeslán ke Kalmycké jezdecké divizi a tam vybrán k rozvědce. Prodělal speciální partyzánský a radiotelegrafický kurz. | + | Sovětský voják a partyzán. Do Rudé armády byl přijat 1. května 1936. V roce 1940 byl velitelem eskadrony V hodnosti nadporučíka, později se stal partyzánem a průzkumníkem. Bojoval u řeky Dněstru, město Balt, vesnice Sennoje, kde byl těžce raněn. Léčení probíhalo v Oděse, Novorossijsku a Krasnodaru. Po částečném uzdravení byl odeslán do rezervního jezdeckého pluku, ale byl v r.1942 znovu zraněn. I když nebyl zcela zdráv, bojoval i při obraně Sevastopolu, odkud byl odeslán ke Kalmycké jezdecké divizi a tam vybrán k rozvědce. Prodělal speciální partyzánský a radiotelegrafický kurz. V lednu 1944 byl Ukrajinským štábem partyzánského hnutí odeslán do Moldavska v rámci oddílu A.O. Ždanov, kde bojoval v týlu nepřítele. Již tehdy se pravděpodobně znal z [[Dajan Bajanovič Murzin|D.B Murzinem]]. V březnu se jeho oddíl spojil s Rudou armádou. [[Ukrajinský štáb partyzánského hnutí|UŠPH]] jej zařadilo do výsadku [[Ján Ušiak|J.Ušiaka]], Po seskoku v srpnu 1944, byl opět určen do rozvědky, ale 5. září 1944 byl opět těžce raněn a byl transportován do SSSR. |
| + | |||
| + | Zdroj: | ||
| + | |||
| + | Stano Bursa, Pavel Sajenko, Vladimír Boldanjuk - Ve jménu cti | ||
Aktuální verze z 8. 5. 2024, 20:13
*20.duben 1918, Matvejevo, Parfeněvský rajon, Kostromská oblast - †29.listopad 1989
Sovětský voják a partyzán. Do Rudé armády byl přijat 1. května 1936. V roce 1940 byl velitelem eskadrony V hodnosti nadporučíka, později se stal partyzánem a průzkumníkem. Bojoval u řeky Dněstru, město Balt, vesnice Sennoje, kde byl těžce raněn. Léčení probíhalo v Oděse, Novorossijsku a Krasnodaru. Po částečném uzdravení byl odeslán do rezervního jezdeckého pluku, ale byl v r.1942 znovu zraněn. I když nebyl zcela zdráv, bojoval i při obraně Sevastopolu, odkud byl odeslán ke Kalmycké jezdecké divizi a tam vybrán k rozvědce. Prodělal speciální partyzánský a radiotelegrafický kurz. V lednu 1944 byl Ukrajinským štábem partyzánského hnutí odeslán do Moldavska v rámci oddílu A.O. Ždanov, kde bojoval v týlu nepřítele. Již tehdy se pravděpodobně znal z D.B Murzinem. V březnu se jeho oddíl spojil s Rudou armádou. UŠPH jej zařadilo do výsadku J.Ušiaka, Po seskoku v srpnu 1944, byl opět určen do rozvědky, ale 5. září 1944 byl opět těžce raněn a byl transportován do SSSR.
Zdroj:
Stano Bursa, Pavel Sajenko, Vladimír Boldanjuk - Ve jménu cti