Bohumil Buzek

Bohumil Buzek

*20.červenec 1910 v Květově (okres Milevsko v Čechách) – †4. květen 1945 Police (okr. Vsetín)

Narodil se do rodiny poštovního úředníka Bohumila Buzka a Anny rozené Hejlové. Po absolvování základní školní docházky nastoupil mladý Bohumil na státní gymnázium v Českých Budějovicích a později v Písku, kde 21. června 1929 absolvuje maturitní zkoušku.

Vedle úspěchů ve škole se Bohumil aktivně věnoval sportu v Sokole a dle některých pramenů byl i členem Skautu. Bohumil Buzek byl rovněž nábožensky založený praktikující katolík. V devatenácti letech byl odveden na vojnu, konkrétně k 5. dělostřeleckému pluku v Jindřichově Hradci, a krátce poté byl přijat ke studiu na důstojnické škole v Košicích.

Po roce přešel na prestižní vojenskou akademii do Hranic a zavázal se k šestileté službě u čs. armády. Na samém konci července 1932 byl jmenován poručíkem pěchoty ve Valašském Meziříčí u p.pl.40. Dalším jeho působištěm se stala Opava a nedlouho poté Prostějov, kde v srpnu 1935 absolvoval kurz pro letecké pozorovatele. V listopadu téhož roku byl převelen k leteckému pluku do Piešťan, kde se etabloval jako nižší důstojník v 10. letce Leteckého pluku 3. Ve funkci nižšího důstojníka a pozorovatele pěchoty setrval až do 30. září 1936.

Na krátko se služebně ocitl v Nitře, kde od 1. října 1936 dosáhl hodnosti nadporučíka pěchoty. V polovině roku 1937, již jako nadporučík letectva, byl určen k létání v noci a stal se druhým pobočníkem velitele posádky v Piešťanech. Co říci o vojenských schopnostech, povaze a charakterových vlastnostech Bohumila Buzka? Regionální historik PhDr. Aleš Naňák o něm ve svém článku píše:

"V jeho posudcích vyhotovených v tomto období čteme, že byl svými nadřízenými shledán jako voják velmi svědomitý, kamarádský a spravedlivý. Velmi kladně byla hodnocena jeho snaha o vzdělávání a znalost cizích řečí, tedy němčiny, francouzštiny a maďarštiny."

V jeho kvalifikačních listinách se dále dočítáme, že byl mimo jiné hodnocen jako velmi svědomitý, přímý a schopný reprezentace. V rámci leteckých schopností nese jeho posudek hodnocení „odvážný letec“, přičemž jeho další zaměření mělo směřovat ke zpravodajské službě. Ve funkci druhého pobočníka velitele jej v září roku 1938 zastihla mobilizace. Od 24. září 1938 byl veden jako nižší důstojník u letky 16 „v poli“, v listopadu téhož roku se vrátil zpátky do Piešťan. Zde patrně Buzek zůstal až do stažení armády ze slovenského území.

Již během studia v Hranicích se seznámil s Vojtěškou Ivánkovou, dcerou hostinského z Nedašova a studentkou učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí. Vojtěšku si vzal za manželku 10. července 1939 na Velehradě.

Po demobilizaci se dostal na místo obecního tajemníka na Hovězí, kde se s milovanou Vojtěškou usadili na samotě u Zetochů. Manželům se postupně narodily dvě dcery, Vojtěška (1940) a Ivanka (1944).Jako obecní tajemník se nadmíru osvědčil a zasloužil se o rozvoj lázní na Hovězí a angažoval se i při stavbě místní bytovky.

O jeho začátcích v odboji víme zatím málo. Z doposud získaných materiálů můžeme dedukovat, že vzhledem k jeho zpravodajskému výcviku mohl být na místo tajemníka v příhraniční obci dosazen úmyslně, s cílem zapojit jej do odboje. Ministerstvo obrany v likvidaci za tímto účelem umístilo stovky důstojníků do státní zprávy. Existuje i další možnost, že byl pro práci v odboji osloven po rozbití první garnitury ON a zapojen až na síť Otty Kacetla resp. Alfréda Bartoše. Bohumil později spolupracoval s příslušníky 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, jmenovitě s Josefem Lažou ml., velitelem jednoho z oddílů PBJŽ. V jeho blízkosti se pohyboval další partyzán Štěpán, po jehož identitě stále pátráme. Opět existuje více verzí. První možnost je spojena se jménem odbojáře Štěpána Bambucha z Velkých Karlovic, ale v odboji se Z bezpečnostních důvodů nepoužívala skutečná jména, a proto je tato stopa méně pravděpodobná. Pravděpodobnější je druhá možnost, že Štěpán (jméno zatím ověřujeme) patřil ke štábu PBJŽ a koordinoval práci odbojové zpravodajské sítě, k níž B. Buzek patřil.

Bohumil Buzek byl třikrát zatčen, kdy se domů vracel po sedmi až čtrnácti dnech. Naposledy jej okupanti odvlekli 26. dubna 1945, kdy byl vzat jako rukojmí při akci proti Lažově usedlosti. Na ústupu jej pak zastřelil neznámý důstojník „Vlasovec“ za asistence gestapáka Danzmeyera u Polic na Valašskomeziříčsku. Bohumil byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a byl povýšen na štábního kapitána i.m.

Článek bude doplněn

Zdroje: PhDr. Aleš Naňák - Osud štábního kapitána Bohumila Buzka aneb Příběh vyprávěný obrazem - Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 13 (2012), Vojenský historický archiv - Bohumil Buzek čj. 313 038/94 Osvědčení dle zákona. 255/1946 Sb.