Ukrajinský štáb partyzánského hnutí: Porovnání verzí

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
Řízení partyzánské činnosti na území SSSR prostřednictvím partyzánských štábů bylo zavedeno na jaře roku 1942. V souvislosti s tím vytvořil 30. května 1942 Státní výbor obrany při hlavním stanu vrchního velení Ústřední štáb partyzánského hnutí. Partyzánské štáby byly vytvořeny při vojenských radách jednotlivých frontů. Od dubna do konce září 1942 přesunul Ukrajinský štáb partyzánského hnutí do týlu nepřítele 309 vyškolených velitelů, odborníků pro práce s třaskavinamii, radistů a 150 rádiových stanic. Později byl Ústřední štáb partyzánského hnutí zrušen a UŠPH byl podřízen přímo ústřednímu výboru Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny. Ke konci dubna 1944 bojovalo na západní Ukrajině (a v jihovýchodním Polsku) 10 partyzánských svazků a 53 oddílů, které měly 8 882 lidí. UŠPH zajišťoval veškerou jejich kádrovou, materiální a technickou pomoc a podporu. UŠPH v Kyjevě měl tedy velké zkušenosti při organizováni a řízení partyzánského hnutí ve své zemi. - '''''Dějiny Velké vlastenecké války''''', svazek 2, str. 439; svazek 3, str. 425 aj. '''''L. H. Byčkov, Partizanskoje dviienije v gody Velikoj otečestvěnnoj vojny 1941-1945''''', str. 232 aj.
 
  
 +
''(ukr. Український штаб партизанського руху; rus. Украинский штаб партизанского движения, УШПД)''
  
−
Dopracovat
+
== Vznik, řízení a podřízenost ==
 +
UŠPH vznikl během reorganizace sovětského partyzánského vedení v roce 1942. Stavka (Hlavní stan Nejvyššího vrchního velení) tehdy zřídila centrální orgán – '''Ústřední štáb partyzánského hnutí (CŠPH)''' – dne '''30. května 1942'''; krátce poté byl '''20. června 1942''' ustaven '''Ukrajinský štáb partyzánského hnutí''', který na Ukrajině přebíral operační řízení a koordinaci. Formálně podléhal CŠPH a operačně '''Vojenské radě jihozápadního směru'''; „nominal head“ ukrajinského štábu byl '''Nikita S. Chruščov''', faktickým náčelníkem byl '''Tymofij (Timofej) A. Strokáč''', zástupcem '''Musij Spivak''' a vojenským pověřencem '''I. V. Vinogradov'''. Wikipedia+1
  
−
Tento útvar vznikl na základě výnosu Státního výboru obrany z ledna 1944, kterým byl rozpuštěn Ústřed­ní štáb partyzánského hnutí (existoval od 20. června 1942) a jeho funkce byla nahrazena partyzánskými štáby při jednot­livých frontech Rudé armády. Politickým představitelem USPH byl N. S. Chruščov; funkci náčelníka štábu zastával genpor. A. Strokač, jeho blízkým spolupracovníkem byl plk. L. P. Drožžin, náčelník kádrového oddělení a člen vojenské komise OV KS(b) Ukrajiny. Stálým zástupcem zahraničního vedení KSČ v tomto ústředí se stal R. Slánský. Pomoc UŠPH našim vojákům vyplývala z čs. sovětské smlouvy z prosince 1943. Československá strana požadovala vyškolení a vybavení čs. státních příslušníků žijících v SSSR pro partyzánskou činnost v týlu nepřítele. Jednotka byla ve styku s Heliodorem Píkou, který uvolnil dobrovolníky z čs.jednotky v SSSR.  Velitelem praporu vybraných Čechů a Slo­váků (i Němců a Ukrajinců) se stal kpt. Rudé armády A. M. Kozlov; jeho zástup­cem pro politické záležitosti A. Schramm, čs. komunista německé národnosti. Instruktorem pro zvládnutí bojové techniky byl určen kpt. Rudé armády Trembaščev, ženijní kurs vedl npor. M. Klokov, taktiku přednášel plk. L. P. Drožžin. Do partyzán­ské školy zajížděli členové moskevského vedení KSČ, několikrát i K. Gottwald. Náročnou přípravou v délce 5—6 týdnů, jejíž součástí bylo vedle politického školení zejména procvičování různých partyzán­ských metod boje a zásad organizování a velení těmto skupinám, prošlo v létě 1944 asi 220 čs. státních příslušníků. Po skončení výcviku se absolventi rozdělili do skupin, doplněných o sovětské vojáky zkušené v partyzánských bojích. Veliteli jednotek, většinou o 10—22 členech, byli jmenováni osvědčení sovětští partyzáni (v několika případech také čs. vojáci); náčelníkem štábu byl zpravidla sovětský důstojník a politickým komisařem čs. občan, určený do této funkce zahraničním vedením KSČ. Kromě toho tvořili štáb zástupci velitele pro zpravodajskou, ženině technickou čin­nost, obvykle dva radisté a lékař. V každém připravovaném výsadku bylo několik zku­šených bojovníků bez bližšího určení funk­ce, s nimiž se počítalo na velitele partyzán­ských čet, rot či dokonce praporů. Skupiny organizátorů partyzánského hnutí byly ur­čeny většinou pro Slovensko. Několik jich bylo vybráno speciálně pro operace v českých zemích s cílem vytvořit podmínky pro rovnoměrný rozvoj partyzánského hnu­tí na celém území Cech a Moravy souběžně, jiné dokonce pro odtržené čs. pohraniční oblasti. V souvislosti s bojovými úkoly sovětských vojsk, především s jejich blí­žícím se vstupem do Československa, pře­vedl USPH od 30. září 1944 všechny připravované desanty pro území naší vlasti do operační podřízenosti štábu partyzán­ského hnutí při vojenské radě 1. ukrajin­ského frontu, jemuž velel pplk. I. M. Bovkun. Do tohoto orgánu byl zahra­ničním vedením KSČ delegován A. Schramm. Od 22. ledna 1945 přešlo vysílání organizátorských desantů pod pra­vomoc štábu partyzánského hnutí zříze­ného pod velením plk. V. S. Pogrebenka při válečné radě 4. ukrajinského frontu. Čs. zástupcem ve vzniklém štábu pověřeném řízením bezprostřední pomoci SSSR ozbrojenému boji čs. lidu na domácí půdě, vedeném genmjr. V. A. Andrejevem, se stal opět A. Schramm. Řídící centrum se přemístilo z Užhorodu do polského městečka Krempachy u Nowého Largu. Štáb disponoval 30 letadly, která sloužila (většinou z letiště v Rzeszówě) k vysazování skupin na našem území i k nepřetržitému zásobování partyzánů. Uvádí se, že oba štáby vyslaly do českých zemí 12 desantů se 152 parašutisty. Dr. Miroslav Tyrš, Jan Kozina, Jermak, Kirov, Komsomolec, Mistr Jan Hus, Národní mstitel, Olexa Borkaňuk, Smrt fašismu, Vlast (Rodina), Za Prahu, Za vlast (Za rodinu). Na rozmach partyzánského hnutí měly největší vliv především organizátorské skupiny Jan Žižka (vysazen 21. srpna 1944, velitel J. Ušiak, přešel ze Slovenska), Jan Kozina (16. října, kpt. A. V. Fomin), Dr. Miroslav Tyrš (26. října 1944,1. A. Labunskij) a Jermak (1. října 1944, N. I. Dmitrijev). Vedle těchto útvarů byly do Čech a na Moravu hlavně na jaře 1945 vysílány kombinované, zpravodajsko-par­tyzánské výsadky, kolem nichž v řadě případů vznikly partyzánské jednotky (mj Krylov, Volek, Vpřed).
+
Usnesením '''GKO č. 1939s''' z '''29. června 1942''' byli do vedení přizváni další velitelsko-zpravodajští důstojníci (Syromolotnyj, Šerstěněv, Kaminskij); Vinogradov byl uvolněn a převeden jinam. Od '''března 1943''' byl UŠPH ve věcech operativního řízení podřízen '''Státnímu výboru obrany SSSR (GKO)''', přičemž politický dozor na Ukrajině vykonával ÚV KPU(b) v čele s Chruščovem. Wikipedia+1
 +
 
 +
(Archivní doklady k pokynům UŠPH – např. rozkaz z '''12. září 1942''' o součinnosti s jednotkami Rudé armády – jsou uloženy ve fondech '''RGASPI'''.) prlib.ru
 +
 
 +
== Sídlo, struktura a úkoly ==
 +
Štáb původně působil v '''Moskvě''', od '''prosince 1943''' v '''Kyjevě'''. Měl standardní štábní členění: '''operační oddělení''' (plánování a vyhodnocování akcí), '''zpravodajské oddělení''' (agenturní práce, radiopruh), '''oddělení spojení''' (šifrované obousměrné rádiové spojení s oddíly), '''zásobovací oddělení''' (letecké shozy zbraní, munice, potravin), '''organizačně-kádrové''' a '''politické oddělení''' (ideová kontrola, tisk, propaganda). Při '''vojenských radách frontů''' působily '''operační skupiny UŠPH''', které slaďovaly partyzánské akce s operacemi Rudé armády. encyclopediaofukraine.com
 +
 
 +
'''Hlavní úkoly UŠPH''' zahrnovaly:
 +
 
 +
* plánování a koordinaci bojové činnosti sovětských partyzánů na Ukrajině,
 +
* zajištění spojení a zásobování (včetně leteckých shozů),
 +
* výcvik velitelů a specialistů v '''Kyjevě, Obarově u Rovna a ve Svjatošinu''',
 +
* '''zpravodajství''' z týlu nepřítele,
 +
* '''ideovou a kádrovou kontrolu''' nad oddíly a jejich veliteli. encyclopediaofukraine.com
 +
 
 +
Pod vedením UŠPH se rozběhly rozsáhlé sabotážní kampaně proti '''dopravní infrastruktuře''' (tzv. „válka o koleje“ v rámci celostátních operací CŠPH), stejně jako průzkumné a diverzní operace koordinované s frontami. Wikipedia
 +
 
 +
== Boj proti Němcům i proti OUN–UPA ==
 +
Vedle protiněmeckých akcí byl UŠPH klíčovým nástrojem boje proti '''ukrajinskému nacionalistickému podzemí (OUN, UPA)''', které Moskva považovala za hlavního politického soupeře. Partyzánské oddíly podřízené UŠPH byly nasazovány jak k bojům s Wehrmachtem, tak k '''represivním a zpravodajským operacím''' proti nacionalistickým strukturám a jejich zázemí. (Kontext k UPA viz přehledové heslo a odborná literatura.) Wikipedia+1
 +
 
 +
== Rozšíření působnosti mimo Ukrajinu (1944–1945) ==
 +
Po osvobození podstatné části Ukrajiny v roce '''1944''' převzal UŠPH řízení a metodickou podporu sovětského partyzánského hnutí také v '''Polsku, Československu, Maďarsku a Rumunsku'''; organizoval '''kurzy pro organizátory''' a '''vysazoval''' je do týlu nepřítele. encyclopediaofukraine.com
 +
 
 +
=== Slovensko / Československo ===
 +
 
 +
* Na žádost moskevského vedení '''KSČ''' z května 1944 uložil '''ÚV KPU(b)''' dne '''17. června 1944''' UŠPH zajistit „organizování a rozšiřování“ partyzánského hnutí v Československu; '''ve výcvikových střediscích''' (Kyjev, Obarov, Svjatošin) bylo vycvičeno cca '''220 československých občanů''', kteří tvořili jádra výsadkových '''organizačních skupin'''. encyclopediaofukraine.com
 +
* '''První sovětská výsadková skupina''' (vel. '''P. A. Veličko''') byla na Slovensko vysazena '''v noci 25./26. července 1944'''; následovaly skupiny '''Ladislava Kaliny''', '''Ernesta Bielika''', '''Antona Šagáta''' a '''A. S. Jegorova'''. Wikipedia
 +
* '''27. 7. – 1. 10. 1944''' bylo podle souhrnu UŠPH na Slovensku vysazeno '''12 výsadkových skupin (192 osob)'''. Wikipedie
 +
* '''28. září 1944''' přiletěla na povstalecké území '''mise 10 sovětských důstojníků''' vedená '''plk. Alexejem N. Asmolovem'''; Asmolov se stal klíčovým poradcem '''Hlavního štábu partyzánských oddílů na Slovensku (HŠPO)''' a po přechodu povstání do partyzánské formy boje '''(29. října 1944)''' byl ustanoven velitelem '''Hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu (HŠPH)'''. VETS+1
 +
* Pro lepší koordinaci převedl UŠPH '''od 1. října 1944''' všechny partyzánské formace v Československu pod '''operační skupiny UŠPH''' při '''Vojenské radě 1. ukrajinského frontu''' (a '''od ledna 1945''' i při '''4. ukrajinském frontu'''). Wikipedie
 +
* K '''10. září 1944''' udržovalo se štábem spojení na Slovensku již '''7 brigád, 2 svazky a 7 oddílů''' (přes '''15 000 osob'''), mj. '''Veličkova''' a '''Jegorovova brigáda''', '''Šukajevův svazek'''. (Soupis uváděný ve zvláštních hlášeních UŠPH.) vhu.sk
 +
 
 +
''(Stručné historické pozadí k SNP a načasování německé intervence viz přehledy ve Vojenském muzeu v New Orleans a Yad Vashem.)'' nationalww2museum.org+1
 +
 
 +
== Zánik a dokumentace ==
 +
Po skončení bojů byla agenda UŠPH postupně převáděna na '''orgány NKVD/MVD''' a stranické struktury; samotný štáb byl '''23. prosince 1945''' '''rozpuštěn'''. Do té doby se ještě podílel na '''shromažďování dokumentace''' k partyzánským bojům na území Československa a v dalších zemích. Wikipedie
 +
----
 +
 
 +
=== Poznámky k vedení UŠPH a osobám ===
 +
 
 +
* '''T. A. Strokáč''' (náčelník UŠPH; zároveň vysoký činitel NKVD, později ministr vnitra Ukrajinské SSR) – k jeho roli a profesní dráze viz encyklopedické a archivní přehledy i shrnutí v odborných materiálech. encyclopediaofukraine.com
 +
* '''M. S. Spivak''' (zástupce UŠPH za stranu) a '''I. V. Vinogradov''' (zplnomocněnec Vojenské rady jihozápadního směru) – k organizačnímu ustavení viz dobová usnesení a přehledy štábů. Wikipedia  (Další personální detaily a vnitřní sporadická hodnocení práce štábu – viz kompilace v nahraném materiálu „Stalin’s Commandos“.)
 +
 
 +
----
 +
 
 +
== Doporučené primární a sekundární zdroje k tématu ==
 +
 
 +
* '''RGASPI''', fondy CŠPH/UŠPH – např. ''Rozkaz UŠPH o součinnosti s RA, 12. 9. 1942'' (sign. RGASPI, f. 69, op. 1, d. 550, l. 61–62). prlib.ru
 +
* '''Encyclopedia of Ukraine: “Soviet partisans in Ukraine, 1941–45”''' – rámec vzniku CŠPH/UŠPH, role Chruščova a Strokáče, přesun sídla do Kyjeva. encyclopediaofukraine.com
 +
* '''Wikipedie – Central Headquarters of the Partisan Movement''' – návaznost republikových štábů, operace železniční války. ''(Jako sekundární přehled s nutností ověřování v pramenech.)'' Wikipedia
 +
* '''Ukr. Wikipedia (SK): “Ukrajinský štáb partizánskeho hnutia”''' – čísla '''12 výsadků / 192 osob''', převod na '''1. a 4. ukrajinský front''', datum rozpuštění. ''(Sekundární souhrn, vhodný k rychlé orientaci.)'' Wikipedie
 +
* '''Vets.cz (památná místa)''' – biografická fakta o '''plk. A. N. Asmolovovi''', jeho příletu '''28. 9. 1944''' a jmenování do čela '''HŠPH''' v Československu. VETS+1
 +
* '''Inventáře a fondy (ÚML ÚV KSS, “Zbierka Partizánske hnutie 1942–1945”)''' – archivní vodítka k HŠPH/HŠPO a polní dokumentaci. vhu.sk
 +
* '''ČSN ISO 690 (česky):'''  GOGUN, Alexandr. ''Stalinské komando: ukrajinské partyzánské formace, 1941–1944''. 2., opravené a rozšířené vydání. Moskva: Rossijskaja političeskaja enciklopedija (ROSSPEN), 2012. 527 s. (Dějiny stalinizmu). <nowiki>ISBN 978-5-8243-1708-0</nowiki>.

Aktuální verze z 14. 9. 2025, 22:34

(ukr. Український штаб партизанського руху; rus. Украинский штаб партизанского движения, УШПД)

Vznik, řízení a podřízenost

UŠPH vznikl během reorganizace sovětského partyzánského vedení v roce 1942. Stavka (Hlavní stan Nejvyššího vrchního velení) tehdy zřídila centrální orgán – Ústřední štáb partyzánského hnutí (CŠPH) – dne 30. května 1942; krátce poté byl 20. června 1942 ustaven Ukrajinský štáb partyzánského hnutí, který na Ukrajině přebíral operační řízení a koordinaci. Formálně podléhal CŠPH a operačně Vojenské radě jihozápadního směru; „nominal head“ ukrajinského štábu byl Nikita S. Chruščov, faktickým náčelníkem byl Tymofij (Timofej) A. Strokáč, zástupcem Musij Spivak a vojenským pověřencem I. V. Vinogradov. Wikipedia+1

Usnesením GKO č. 1939s z 29. června 1942 byli do vedení přizváni další velitelsko-zpravodajští důstojníci (Syromolotnyj, Šerstěněv, Kaminskij); Vinogradov byl uvolněn a převeden jinam. Od března 1943 byl UŠPH ve věcech operativního řízení podřízen Státnímu výboru obrany SSSR (GKO), přičemž politický dozor na Ukrajině vykonával ÚV KPU(b) v čele s Chruščovem. Wikipedia+1

(Archivní doklady k pokynům UŠPH – např. rozkaz z 12. září 1942 o součinnosti s jednotkami Rudé armády – jsou uloženy ve fondech RGASPI.) prlib.ru

Sídlo, struktura a úkoly

Štáb původně působil v Moskvě, od prosince 1943 v Kyjevě. Měl standardní štábní členění: operační oddělení (plánování a vyhodnocování akcí), zpravodajské oddělení (agenturní práce, radiopruh), oddělení spojení (šifrované obousměrné rádiové spojení s oddíly), zásobovací oddělení (letecké shozy zbraní, munice, potravin), organizačně-kádrové a politické oddělení (ideová kontrola, tisk, propaganda). Při vojenských radách frontů působily operační skupiny UŠPH, které slaďovaly partyzánské akce s operacemi Rudé armády. encyclopediaofukraine.com

Hlavní úkoly UŠPH zahrnovaly:

  • plánování a koordinaci bojové činnosti sovětských partyzánů na Ukrajině,
  • zajištění spojení a zásobování (včetně leteckých shozů),
  • výcvik velitelů a specialistů v Kyjevě, Obarově u Rovna a ve Svjatošinu,
  • zpravodajství z týlu nepřítele,
  • ideovou a kádrovou kontrolu nad oddíly a jejich veliteli. encyclopediaofukraine.com

Pod vedením UŠPH se rozběhly rozsáhlé sabotážní kampaně proti dopravní infrastruktuře (tzv. „válka o koleje“ v rámci celostátních operací CŠPH), stejně jako průzkumné a diverzní operace koordinované s frontami. Wikipedia

Boj proti Němcům i proti OUN–UPA

Vedle protiněmeckých akcí byl UŠPH klíčovým nástrojem boje proti ukrajinskému nacionalistickému podzemí (OUN, UPA), které Moskva považovala za hlavního politického soupeře. Partyzánské oddíly podřízené UŠPH byly nasazovány jak k bojům s Wehrmachtem, tak k represivním a zpravodajským operacím proti nacionalistickým strukturám a jejich zázemí. (Kontext k UPA viz přehledové heslo a odborná literatura.) Wikipedia+1

Rozšíření působnosti mimo Ukrajinu (1944–1945)

Po osvobození podstatné části Ukrajiny v roce 1944 převzal UŠPH řízení a metodickou podporu sovětského partyzánského hnutí také v Polsku, Československu, Maďarsku a Rumunsku; organizoval kurzy pro organizátory a vysazoval je do týlu nepřítele. encyclopediaofukraine.com

Slovensko / Československo

  • Na žádost moskevského vedení KSČ z května 1944 uložil ÚV KPU(b) dne 17. června 1944 UŠPH zajistit „organizování a rozšiřování“ partyzánského hnutí v Československu; ve výcvikových střediscích (Kyjev, Obarov, Svjatošin) bylo vycvičeno cca 220 československých občanů, kteří tvořili jádra výsadkových organizačních skupin. encyclopediaofukraine.com
  • První sovětská výsadková skupina (vel. P. A. Veličko) byla na Slovensko vysazena v noci 25./26. července 1944; následovaly skupiny Ladislava Kaliny, Ernesta Bielika, Antona Šagáta a A. S. Jegorova. Wikipedia
  • 27. 7. – 1. 10. 1944 bylo podle souhrnu UŠPH na Slovensku vysazeno 12 výsadkových skupin (192 osob). Wikipedie
  • 28. září 1944 přiletěla na povstalecké území mise 10 sovětských důstojníků vedená plk. Alexejem N. Asmolovem; Asmolov se stal klíčovým poradcem Hlavního štábu partyzánských oddílů na Slovensku (HŠPO) a po přechodu povstání do partyzánské formy boje (29. října 1944) byl ustanoven velitelem Hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu (HŠPH). VETS+1
  • Pro lepší koordinaci převedl UŠPH od 1. října 1944 všechny partyzánské formace v Československu pod operační skupiny UŠPH při Vojenské radě 1. ukrajinského frontu (a od ledna 1945 i při 4. ukrajinském frontu). Wikipedie
  • K 10. září 1944 udržovalo se štábem spojení na Slovensku již 7 brigád, 2 svazky a 7 oddílů (přes 15 000 osob), mj. Veličkova a Jegorovova brigáda, Šukajevův svazek. (Soupis uváděný ve zvláštních hlášeních UŠPH.) vhu.sk

(Stručné historické pozadí k SNP a načasování německé intervence viz přehledy ve Vojenském muzeu v New Orleans a Yad Vashem.) nationalww2museum.org+1

Zánik a dokumentace

Po skončení bojů byla agenda UŠPH postupně převáděna na orgány NKVD/MVD a stranické struktury; samotný štáb byl 23. prosince 1945 rozpuštěn. Do té doby se ještě podílel na shromažďování dokumentace k partyzánským bojům na území Československa a v dalších zemích. Wikipedie

Poznámky k vedení UŠPH a osobám

  • T. A. Strokáč (náčelník UŠPH; zároveň vysoký činitel NKVD, později ministr vnitra Ukrajinské SSR) – k jeho roli a profesní dráze viz encyklopedické a archivní přehledy i shrnutí v odborných materiálech. encyclopediaofukraine.com
  • M. S. Spivak (zástupce UŠPH za stranu) a I. V. Vinogradov (zplnomocněnec Vojenské rady jihozápadního směru) – k organizačnímu ustavení viz dobová usnesení a přehledy štábů. Wikipedia (Další personální detaily a vnitřní sporadická hodnocení práce štábu – viz kompilace v nahraném materiálu „Stalin’s Commandos“.)

Doporučené primární a sekundární zdroje k tématu

  • RGASPI, fondy CŠPH/UŠPH – např. Rozkaz UŠPH o součinnosti s RA, 12. 9. 1942 (sign. RGASPI, f. 69, op. 1, d. 550, l. 61–62). prlib.ru
  • Encyclopedia of Ukraine: “Soviet partisans in Ukraine, 1941–45” – rámec vzniku CŠPH/UŠPH, role Chruščova a Strokáče, přesun sídla do Kyjeva. encyclopediaofukraine.com
  • Wikipedie – Central Headquarters of the Partisan Movement – návaznost republikových štábů, operace železniční války. (Jako sekundární přehled s nutností ověřování v pramenech.) Wikipedia
  • Ukr. Wikipedia (SK): “Ukrajinský štáb partizánskeho hnutia” – čísla 12 výsadků / 192 osob, převod na 1. a 4. ukrajinský front, datum rozpuštění. (Sekundární souhrn, vhodný k rychlé orientaci.) Wikipedie
  • Vets.cz (památná místa) – biografická fakta o plk. A. N. Asmolovovi, jeho příletu 28. 9. 1944 a jmenování do čela HŠPH v Československu. VETS+1
  • Inventáře a fondy (ÚML ÚV KSS, “Zbierka Partizánske hnutie 1942–1945”) – archivní vodítka k HŠPH/HŠPO a polní dokumentaci. vhu.sk
  • ČSN ISO 690 (česky): GOGUN, Alexandr. Stalinské komando: ukrajinské partyzánské formace, 1941–1944. 2., opravené a rozšířené vydání. Moskva: Rossijskaja političeskaja enciklopedija (ROSSPEN), 2012. 527 s. (Dějiny stalinizmu). ISBN 978-5-8243-1708-0.
Citováno z „https://encyklopedie.vosprlov.cz/index.php?title=Ukrajinský_štáb_partyzánského_hnutí&oldid=5198“