Josef Kohoutek: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ <nowiki>*</nowiki>3. únor 1896–†19. srpen 1942 Československý voják, legionář a odbojář. Za první světové války bojoval na italské fro…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
<nowiki>*</nowiki>3. únor 1896–†19. srpen 1942 | <nowiki>*</nowiki>3. únor 1896–†19. srpen 1942 | ||
| − | Československý voják, legionář a odbojář. | + | Československý voják, legionář a odbojář. Plukovník generálního štábu. Za první světové války bojoval na italské frontě, kde se mu v září 1917 podařilo přejít do zajetí. Ihned poté působil jako příslušník výzvědné hlídky u italské armády. Do vlasti se vrátil s 39. čs. střeleckým plukem, s nímž se v roce 1919 zúčastnil bojů s Maďary na Slovensku. U svého pluku poté působil jako plukovní pobočník až do roku 1922. V letech 1923–1925 posluchač Válečné školy v Praze. 1925–1926 přednosta 3. oddělení 10. divize v Banské Bystrici. V letech 1926–1932 u MNO – hlavního štábu (zařazen u mírové skupiny 1. oddělení). 1932–1933 u pěšího pluku 17 v Trenčíně (velitel praporu). 1933–1939 opět u MNO – hlavního štábu (přednosta mobilizační skupiny, od listopadu 1936 přednosta 1. oddělení). Za mobilizace v září 1938 byl podnáčelníkem pro organizaci Hlavního velitelství. Za okupace se podílel na vybudování ústředních orgánů Obrany národa, v níž posléze působil jako velitel Zemského velitelství ON – Čechy. V únoru 1940 zatčen gestapem, odsouzen k trestu smrti a v Plötzensee popraven. Jeho manželka byla po únoru 1948 vězněna komunistickým režimem. |
| − | + | Zdroj: Generální štáb-srdce armády<nowiki/>https://www.army.cz/avis/publikace/srdce_armady/2_svetova_valka/domaci_fronta.pdf | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
Aktuální verze z 21. 12. 2021, 11:22
*3. únor 1896–†19. srpen 1942
Československý voják, legionář a odbojář. Plukovník generálního štábu. Za první světové války bojoval na italské frontě, kde se mu v září 1917 podařilo přejít do zajetí. Ihned poté působil jako příslušník výzvědné hlídky u italské armády. Do vlasti se vrátil s 39. čs. střeleckým plukem, s nímž se v roce 1919 zúčastnil bojů s Maďary na Slovensku. U svého pluku poté působil jako plukovní pobočník až do roku 1922. V letech 1923–1925 posluchač Válečné školy v Praze. 1925–1926 přednosta 3. oddělení 10. divize v Banské Bystrici. V letech 1926–1932 u MNO – hlavního štábu (zařazen u mírové skupiny 1. oddělení). 1932–1933 u pěšího pluku 17 v Trenčíně (velitel praporu). 1933–1939 opět u MNO – hlavního štábu (přednosta mobilizační skupiny, od listopadu 1936 přednosta 1. oddělení). Za mobilizace v září 1938 byl podnáčelníkem pro organizaci Hlavního velitelství. Za okupace se podílel na vybudování ústředních orgánů Obrany národa, v níž posléze působil jako velitel Zemského velitelství ON – Čechy. V únoru 1940 zatčen gestapem, odsouzen k trestu smrti a v Plötzensee popraven. Jeho manželka byla po únoru 1948 vězněna komunistickým režimem.
Zdroj: Generální štáb-srdce armádyhttps://www.army.cz/avis/publikace/srdce_armady/2_svetova_valka/domaci_fronta.pdf