Josef Kohoutek

*3. únor 1896–†19. srpen 1942

Československý voják, legionář a odbojář. Plukovník generálního štábu. Za první světové války bojoval na italské frontě, kde se mu v září 1917 podařilo přejít do zajetí. Ihned poté působil jako příslušník výzvědné hlídky u italské armády. Do vlasti se vrátil s 39. čs. střeleckým plukem, s nímž se v roce 1919 zúčastnil bojů s Maďary na Slovensku. U svého pluku poté působil jako plukovní pobočník až do roku 1922. V letech 1923–1925 posluchač Válečné školy v Praze. 1925–1926 přednosta 3. oddělení 10. divize v Banské Bystrici. V letech 1926–1932 u MNO – hlavního štábu (zařazen u mírové skupiny 1. oddělení). 1932–1933 u pěšího pluku 17 v Trenčíně (velitel praporu). 1933–1939 opět u MNO – hlavního štábu (přednosta mobilizační skupiny, od listopadu 1936 přednosta 1. oddělení). Za mobilizace v září 1938 byl podnáčelníkem pro organizaci Hlavního velitelství. Za okupace se podílel na vybudování ústředních orgánů Obrany národa, v níž posléze působil jako velitel Zemského velitelství ON – Čechy. V únoru 1940 zatčen gestapem, odsouzen k trestu smrti a v Plötzensee popraven. Jeho manželka byla po únoru 1948 vězněna komunistickým režimem.

Zdroj: Generální štáb-srdce armádyhttps://www.army.cz/avis/publikace/srdce_armady/2_svetova_valka/domaci_fronta.pdf