Sylvestr Voda: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | [[Soubor:Sylvestr Voda.jpg|náhled|Sylvestr Voda]] | ||
<nowiki>*</nowiki> 31.12.1879 Vohančice (okres Brno-venkov) – † 11.1.1945 Brno | <nowiki>*</nowiki> 31.12.1879 Vohančice (okres Brno-venkov) – † 11.1.1945 Brno | ||
| − | Československý úředník a odbojář. | + | Československý úředník, voják, Sokol a odbojář. Byl prvním velitelem brněnské posádky v nové ČSR. |
| − | Působil v Obraně národa a v [[Sokol v odboji|Sokolském odboji]]. Záhy po nacistické okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 se stal členem vojenské odbojové organizace Obrana národa, v níž působil jako spojka mezi svým přítelem gen. [[Vojtěch Luža|Vojtěchem Lužou]] a tehdejším předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem. | + | Sylvestr Voda vychodil v Brně obecnou školu, absolvoval nižší gymnázium a Obchodní akademii. Ještě jako student vstoupil do Sokola (1896). Po maturitě a vojenské službě postupoval v úřednické kariéře: z účetního se stal disponentem Živnostenské banky v Brně a Moravské Ostravě. Později se osamostatnil jako velkoobchodník. S manželkou Annou měl dcery Jiřinu a Boženu. Jeho životní postoje určovalo vlastenecké cítění a aktivní působení v Sokole. Již v roce 1901 se v Ostravě stal náčelníkem jednoty Sokola. Za to, že ji vedl na IV. všesokolský slet, dostal výpověď ze zaměstnání. (Sletu se zúčastnil i jako aktivní sportovec, získal 1. cenu za cvičení na nářadí. Úspěch zopakoval r. 1903 v polském Lvově. Na V. všesokolském sletu v Praze r. 1907 byl ve cvičení na nářadí čtvrtý). Roku 1902 byl Voda zvolen náčelníkem Rastislavovy župy (znovu v letech 1906 - 1913). Pracoval v župě Moravskoslezské, vedl cvičitelský sbor. Roku 1913 byl zvolen náčelníkem župy Brněnské, přestoupil do Králova Pole. V roce vzniku samostatného československého státu dal své síly do služeb klíčového úseku - armády a brannosti. Byl jmenován prvním českým velitelem brněnské posádky, později působil na generálním inspektorátu československé branné moci. Ani v průběhu 20. - 30. let, kdy se hlavní těžiště jeho veřejné činnosti vrátilo opět do Sokola, nepřestal jako člen Svazu důstojníků v záloze věnovat pozornost problémům armády a branných sil. V Sokole se Voda věnoval, často i jako autor, také sokolskému tisku. Založil a redigoval časopis Tyrš. Zastával myšlenku rovnoprávnosti žen v Sokole a veřejném životě vůbec. Jako sokolský funkcionář se zúčastnil několika olympiád (1912 Stockholm, 1920 Antverpy, 1928 Amsterdam). V letech 1920 - 23 byl znovu náčelníkem Brněnské župy sokolské, starostou jednoty v Králově Poli a předsedou družstva pro výstavbu tělocvičny. |
| + | |||
| + | Po okupaci republiky se Voda zapojil do ilegálního hnutí sokolských a vojenských představitelů. Úzce spolupracoval například s generálem Lužou, bývalým zemským velitelem čsl. armády na Moravě. V roce 1941 zatklo majora Sylvestra Vodu gestapo. Po třech letech věznění v Kounicových kolejích byl s podlomeným zdravím propuštěn. Na následky žalářování zemřel čtyři měsíce před koncem války. Po osvobození byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka a vyznamenán Československým válečným křížem 1939. | ||
| + | |||
| + | Sylvestr Voda patřil ke generaci českých vlastenců, která vytvořila samostatný československý stát a s vědomím nejvyšších rizik bojovala za jeho obnovení a ideály v nejtěžších dobách nacistické okupace. | ||
| + | |||
| + | Působil v Obraně národa a v [[Sokol v odboji|Sokolském odboji]]. Záhy po nacistické okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 se stal členem vojenské odbojové organizace Obrana národa, v níž působil jako spojka mezi svým přítelem gen. [[Vojtěch Luža|Vojtěchem Lužou]] a tehdejším předsedou protektorátní vlády generálem [[Alois Eliáš|Aloisem Eliášem]]. | ||
Po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl 30. září 1941 zatčen a šest měsíců vyšetřován v brněnských Kounicových kolejích. I když se gestapu nepodařilo zcela prokázat Vodovu „nepřátelskou činnost proti Říši“, byl německým lidovým soudem ve Vratislavi (Breslau) v lednu 1943 odsouzen ke třem letům odnětí svobody. Spolu s ním byl souzen i brigádní generál [[Rudolf Hanák]] .Většinu z nich strávil ve věznici v Gross Strelitz (dnes Strelce Opolskie v Polsku) a později v Esterwegen u holandských hranic, kde pracoval při těžbě rašeliny. Onemocněl zde těžkým zápalem pohrudnice a musel být převezen do Zwickau. Odtud byl koncem září 1944 po odpykání trestu propuštěn. Nedlouho poté si však prožité útrapy vyžádaly nejvyšší daň – krátce po 65. narozeninách Sylvestr Voda podlehl po těžké nemoci 11. ledna 1945 následkům nacistického věznění. | Po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl 30. září 1941 zatčen a šest měsíců vyšetřován v brněnských Kounicových kolejích. I když se gestapu nepodařilo zcela prokázat Vodovu „nepřátelskou činnost proti Říši“, byl německým lidovým soudem ve Vratislavi (Breslau) v lednu 1943 odsouzen ke třem letům odnětí svobody. Spolu s ním byl souzen i brigádní generál [[Rudolf Hanák]] .Většinu z nich strávil ve věznici v Gross Strelitz (dnes Strelce Opolskie v Polsku) a později v Esterwegen u holandských hranic, kde pracoval při těžbě rašeliny. Onemocněl zde těžkým zápalem pohrudnice a musel být převezen do Zwickau. Odtud byl koncem září 1944 po odpykání trestu propuštěn. Nedlouho poté si však prožité útrapy vyžádaly nejvyšší daň – krátce po 65. narozeninách Sylvestr Voda podlehl po těžké nemoci 11. ledna 1945 následkům nacistického věznění. | ||
Aktuální verze z 8. 6. 2023, 11:42
* 31.12.1879 Vohančice (okres Brno-venkov) – † 11.1.1945 Brno
Československý úředník, voják, Sokol a odbojář. Byl prvním velitelem brněnské posádky v nové ČSR.
Sylvestr Voda vychodil v Brně obecnou školu, absolvoval nižší gymnázium a Obchodní akademii. Ještě jako student vstoupil do Sokola (1896). Po maturitě a vojenské službě postupoval v úřednické kariéře: z účetního se stal disponentem Živnostenské banky v Brně a Moravské Ostravě. Později se osamostatnil jako velkoobchodník. S manželkou Annou měl dcery Jiřinu a Boženu. Jeho životní postoje určovalo vlastenecké cítění a aktivní působení v Sokole. Již v roce 1901 se v Ostravě stal náčelníkem jednoty Sokola. Za to, že ji vedl na IV. všesokolský slet, dostal výpověď ze zaměstnání. (Sletu se zúčastnil i jako aktivní sportovec, získal 1. cenu za cvičení na nářadí. Úspěch zopakoval r. 1903 v polském Lvově. Na V. všesokolském sletu v Praze r. 1907 byl ve cvičení na nářadí čtvrtý). Roku 1902 byl Voda zvolen náčelníkem Rastislavovy župy (znovu v letech 1906 - 1913). Pracoval v župě Moravskoslezské, vedl cvičitelský sbor. Roku 1913 byl zvolen náčelníkem župy Brněnské, přestoupil do Králova Pole. V roce vzniku samostatného československého státu dal své síly do služeb klíčového úseku - armády a brannosti. Byl jmenován prvním českým velitelem brněnské posádky, později působil na generálním inspektorátu československé branné moci. Ani v průběhu 20. - 30. let, kdy se hlavní těžiště jeho veřejné činnosti vrátilo opět do Sokola, nepřestal jako člen Svazu důstojníků v záloze věnovat pozornost problémům armády a branných sil. V Sokole se Voda věnoval, často i jako autor, také sokolskému tisku. Založil a redigoval časopis Tyrš. Zastával myšlenku rovnoprávnosti žen v Sokole a veřejném životě vůbec. Jako sokolský funkcionář se zúčastnil několika olympiád (1912 Stockholm, 1920 Antverpy, 1928 Amsterdam). V letech 1920 - 23 byl znovu náčelníkem Brněnské župy sokolské, starostou jednoty v Králově Poli a předsedou družstva pro výstavbu tělocvičny.
Po okupaci republiky se Voda zapojil do ilegálního hnutí sokolských a vojenských představitelů. Úzce spolupracoval například s generálem Lužou, bývalým zemským velitelem čsl. armády na Moravě. V roce 1941 zatklo majora Sylvestra Vodu gestapo. Po třech letech věznění v Kounicových kolejích byl s podlomeným zdravím propuštěn. Na následky žalářování zemřel čtyři měsíce před koncem války. Po osvobození byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka a vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
Sylvestr Voda patřil ke generaci českých vlastenců, která vytvořila samostatný československý stát a s vědomím nejvyšších rizik bojovala za jeho obnovení a ideály v nejtěžších dobách nacistické okupace.
Působil v Obraně národa a v Sokolském odboji. Záhy po nacistické okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 se stal členem vojenské odbojové organizace Obrana národa, v níž působil jako spojka mezi svým přítelem gen. Vojtěchem Lužou a tehdejším předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem.
Po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl 30. září 1941 zatčen a šest měsíců vyšetřován v brněnských Kounicových kolejích. I když se gestapu nepodařilo zcela prokázat Vodovu „nepřátelskou činnost proti Říši“, byl německým lidovým soudem ve Vratislavi (Breslau) v lednu 1943 odsouzen ke třem letům odnětí svobody. Spolu s ním byl souzen i brigádní generál Rudolf Hanák .Většinu z nich strávil ve věznici v Gross Strelitz (dnes Strelce Opolskie v Polsku) a později v Esterwegen u holandských hranic, kde pracoval při těžbě rašeliny. Onemocněl zde těžkým zápalem pohrudnice a musel být převezen do Zwickau. Odtud byl koncem září 1944 po odpykání trestu propuštěn. Nedlouho poté si však prožité útrapy vyžádaly nejvyšší daň – krátce po 65. narozeninách Sylvestr Voda podlehl po těžké nemoci 11. ledna 1945 následkům nacistického věznění.
Zdroje: AVOS, ABS
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=433