Alois Garnczarz: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc - †27. září 1971 | <nowiki>*</nowiki>13. květen 1895, Olomouc - †27. září 1971 | ||
| + | [[Soubor:Garnczar.png|náhled|prap. Alois Garnczar]] | ||
| + | Československý voják, legionář a odbojář. Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi [[Vladimír Garnczarz|Vladimírovi]] se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína, jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář [[Florián Mynařík]].Dalším významným odbojářem s nímž spolupracoval byl [[František Juppa]]. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část [[Obrana národa|ON]]). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]]. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán. | ||
| − | + | Článek bude doplněn | |
| − | Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš | + | Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš,VHA |
Aktuální verze z 12. 5. 2023, 21:04
*13. květen 1895, Olomouc - †27. září 1971
Československý voják, legionář a odbojář. Pocházel z Nových Sadů u Olomouce. V listopadu 1915, byl odveden k olomouckému 54. pěšímu pluku a s ním odvelen na východní frontu. V červenci 1916, byl zajat carskou armádou a v září vstoupil do čs. legií. Byl zařazen k 1. střeleckému pluku Mistra Jana Husi, poté k 10. rotě 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Vyznamenal se v bitvě u Zborova a později při bojích proti Rudé armádě (RA). V dubnu 1920 ukončil svoji službu v hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku se vrátil do vlasti. Byl mu přiznán charakter legionáře a v březnu 1921 byl přemístěn k 10. hraničářskému praporu Trebišov Pěšího pluku 6. Za svou službu v legiích obdržel Kříž sv. Jiří IV. stupně a Československý válečný kříž 1914–1918, dále byl nositelem Československé revoluční medaile, Československé medaile „Vítězství“ a Zborovské pamětní medaile (k 30. výročí bitvy v roce 1947). Dne 1. 8. 1921 byl přijat do Československé armády jako poddůstojník a povýšen na rotmistra. V září 1922 se oženil a od října 1923 do května 1924 absolvoval školu rotmistrů. V září 1923 byl přemístěn k Pěšímu pluku 15 (P. pl. 15) v Bruntále. Po synovi Vladimírovi se mu 18. 6. 1927 narodil syn Jaroslav. V témže roce byl Garncarz přeložen do skupiny rotmistrů účetních P. pl. 15 a v říjnu 1933 přemístěn s náhradním praporem do Nového Jičína. Po odstoupení pohraničí se s útvarem dostal přes Vsetín do Hranic na Moravě, kde byla jednotka do 15. 8. 1939 „likvidována“. V důsledku okupace byl 1. 11. 1939 poslán do výslužby. Krátce pracoval na Berním úřadě ve Vsetíně a poté byl zaměstnán jako účetní na pile v Ratiboři u Vsetína, jejímž spoluvlastníkem, byl další odbojář Florián Mynařík.Dalším významným odbojářem s nímž spolupracoval byl František Juppa. Od roku 1939 působil v odboji ve skupině Ignác (pravděpodobně část ON). V roce 1944 se připojil k dalším skupinám a tyto byly včleněny do PBJŽ. Stal se velitelem jedné ze skupin této brigády. Od ledna 1945 byl v plné ilegalitě a bojoval jako partyzán.
Článek bude doplněn
Zdroje: Archiv VOS, V soukolí dvou totalit. Protinacistický odboj a protikomunistická rezistence Vladimíra Garncarze a Ladislava Fojtíka - L.Kokeš,VHA