Florián Mynařík

*1.listopad 1913, Vsetín - †11. srpen 1998

Československý voják a odbojář. Působil jako aktivní důstojník československé branné moci a v roce 1939 sloužil na Velkém Javorníku u Velkých Karlovic, okres Vsetín, v hodnosti poručíka. Měl na starosti řízení stavebních prací, které prováděl pracovní útvar č. 402 Frýdek. Mezi hlavní projekty, na nichž se podílel, patřila stavba silnice přes Podtaté na Velký Javorník a výstavba pily. Po vyhlášení samostatnosti Slovenska se útvar ocitl mimo Protektorát, což mu dočasně umožnilo působit bez bezprostředního dozoru německých okupantů.

V tomto období se aktivně podílel na distribuci zásob potravin, bot a oděvů mezi místní pasekáře. Rovněž se mu podařilo část zbraní přemístit na Moravu – ukryty v bednách s dvojitým dnem byly propašovány přes hranici, přestože byly prohledávány německými kontrolami. Celkem se tak podařilo přesunout 13 karabin, 4 pistole, munici a granáty. Osobně přenesl pod kabátem dvě pistole a šest zásobníků, které spolu se svou manželkou zakopal po jejich zakonzervování.

V roce 1944 věnoval jednu pistoli kapitánu Jerrymu, veliteli úderné roty I. partyzánské brigády Jana Žižky. Již předtím se podílel na odbojové činnosti formou výroby a distribuce letáků. Tyto materiály rozmnožoval na psacím stroji a distribuoval na pracoviště útvaru, do škol a na Vsetín. Po likvidaci pracovního tábora navázal spolupráci s Janem Žůrkem, s nímž se podílel na výrobě dalších letáků a jejich šíření.

Dalším významným aspektem jeho činnosti byla podpora rodin perzekvovaných osob. Po popravě vsetínského profesora Šebánka a učitele Bartoníka v Ratiboři začal organizovat pravidelnou měsíční pomoc jejich rodinám, a to jak finanční, tak materiální. Tato pomoc pokračovala i v době jeho zatčení, kdy její organizaci převzala jeho manželka. Po heydrichiádě v roce 1943 se rozsah pomoci rozšířil o další rodiny obětí, včetně rodiny popraveného komunisty Štěpána Faldy ze Vsetína či rodiny strážmistra Bači, který byl popraven v Brně.

V rámci odbojové organizace Sousedík působil jako člen štábu a zástupce vojenského velitele pro dolní Vsetínsko. Aktivně se podílel na odhalování konfidentů a zrádců, jejichž jména byla předávána zahraničnímu rozhlasu. Společně s dalšími členy odboje připravoval úkryty pro pronásledované osoby. Již koncem roku 1943 se spolu s Hájkem a Hynkem podílel na výstavbě bunkru pro 15 osob na pasece „V borci u Ludvíka Hynka“, který byl využíván především uprchlými sovětskými zajatci.

Na jaře 1944 došlo k nárůstu počtu uprchlíků, což vedlo k vytvoření sběrného střediska na pasece U Malinů. Zajištění zásobování této skupiny, čítající až 30 osob, představovalo značný logistický problém, který pomáhal řešit za podpory místních obyvatel. V tomto období se také setkal s kapitánem Jerrym a aktivně se zapojil do vyzbrojování jeho skupiny.

Od 1. října 1944 se stal aktivním partyzánem I. partyzánské brigády Jana Žižky a složil přísahu do rukou kapitána RA V. Grekovského. V této funkci se účastnil zásobovacích operací, organizoval pracovní schůzky a podílel se na bojových akcích. Mezi významné operace, na nichž se podílel, patřila likvidace konfiskovaného obydlí na pile. Dne 28. října 1944 se zapojil do střetu s německými silami u Vsetína, během něhož byli těžce raněni kapitán Grekovský a jeho pobočník Pimenov.

Jeho odbojová činnost pokračovala až do května 1945, kdy se dočkal osvobození.