Ukrajinský štáb partyzánského hnutí: Porovnání verzí

Verze z 14. 9. 2025, 22:25

(ukr. Український штаб партизанського руху; rus. Украинский штаб партизанского движения, УШПД)

Vznik, řízení a podřízenost

UŠPH vznikl během reorganizace sovětského partyzánského vedení v roce 1942. Stavka (Hlavní stan Nejvyššího vrchního velení) tehdy zřídila centrální orgán – Ústřední štáb partyzánského hnutí (CŠPH) – dne 30. května 1942; krátce poté byl 20. června 1942 ustaven Ukrajinský štáb partyzánského hnutí, který na Ukrajině přebíral operační řízení a koordinaci. Formálně podléhal CŠPH a operačně Vojenské radě jihozápadního směru; „nominal head“ ukrajinského štábu byl Nikita S. Chruščov, faktickým náčelníkem byl Tymofij (Timofej) A. Strokáč, zástupcem Musij Spivak a vojenským pověřencem I. V. Vinogradov. Wikipedia+1

Usnesením GKO č. 1939s z 29. června 1942 byli do vedení přizváni další velitelsko-zpravodajští důstojníci (Syromolotnyj, Šerstěněv, Kaminskij); Vinogradov byl uvolněn a převeden jinam. Od března 1943 byl UŠPH ve věcech operativního řízení podřízen Státnímu výboru obrany SSSR (GKO), přičemž politický dozor na Ukrajině vykonával ÚV KPU(b) v čele s Chruščovem. Wikipedia+1

(Archivní doklady k pokynům UŠPH – např. rozkaz z 12. září 1942 o součinnosti s jednotkami Rudé armády – jsou uloženy ve fondech RGASPI.) prlib.ru

Sídlo, struktura a úkoly

Štáb původně působil v Moskvě, od prosince 1943 v Kyjevě. Měl standardní štábní členění: operační oddělení (plánování a vyhodnocování akcí), zpravodajské oddělení (agenturní práce, radiopruh), oddělení spojení (šifrované obousměrné rádiové spojení s oddíly), zásobovací oddělení (letecké shozy zbraní, munice, potravin), organizačně-kádrové a politické oddělení (ideová kontrola, tisk, propaganda). Při vojenských radách frontů působily operační skupiny UŠPH, které slaďovaly partyzánské akce s operacemi Rudé armády. encyclopediaofukraine.com

Hlavní úkoly UŠPH zahrnovaly:

plánování a koordinaci bojové činnosti sovětských partyzánů na Ukrajině,
zajištění spojení a zásobování (včetně leteckých shozů),
výcvik velitelů a specialistů v Kyjevě, Obarově u Rovna a ve Svjatošinu,
zpravodajství z týlu nepřítele,
ideovou a kádrovou kontrolu nad oddíly a jejich veliteli. encyclopediaofukraine.com

Pod vedením UŠPH se rozběhly rozsáhlé sabotážní kampaně proti dopravní infrastruktuře (tzv. „válka o koleje“ v rámci celostátních operací CŠPH), stejně jako průzkumné a diverzní operace koordinované s frontami. Wikipedia

Boj proti Němcům i proti OUN–UPA

Vedle protiněmeckých akcí byl UŠPH klíčovým nástrojem boje proti ukrajinskému nacionalistickému podzemí (OUN, UPA), které Moskva považovala za hlavního politického soupeře. Partyzánské oddíly podřízené UŠPH byly nasazovány jak k bojům s Wehrmachtem, tak k represivním a zpravodajským operacím proti nacionalistickým strukturám a jejich zázemí. (Kontext k UPA viz přehledové heslo a odborná literatura.) Wikipedia+1

Rozšíření působnosti mimo Ukrajinu (1944–1945)

Po osvobození podstatné části Ukrajiny v roce 1944 převzal UŠPH řízení a metodickou podporu sovětského partyzánského hnutí také v Polsku, Československu, Maďarsku a Rumunsku; organizoval kurzy pro organizátory a vysazoval je do týlu nepřítele. encyclopediaofukraine.com

Slovensko / Československo

Na žádost moskevského vedení KSČ z května 1944 uložil ÚV KPU(b) dne 17. června 1944 UŠPH zajistit „organizování a rozšiřování“ partyzánského hnutí v Československu; ve výcvikových střediscích (Kyjev, Obarov, Svjatošin) bylo vycvičeno cca 220 československých občanů, kteří tvořili jádra výsadkových organizačních skupin. encyclopediaofukraine.com
První sovětská výsadková skupina (vel. P. A. Veličko) byla na Slovensko vysazena v noci 25./26. července 1944; následovaly skupiny Ladislava Kaliny, Ernesta Bielika, Antona Šagáta a A. S. Jegorova. Wikipedia
27. 7. – 1. 10. 1944 bylo podle souhrnu UŠPH na Slovensku vysazeno 12 výsadkových skupin (192 osob). Wikipedie
28. září 1944 přiletěla na povstalecké území mise 10 sovětských důstojníků vedená plk. Alexejem N. Asmolovem; Asmolov se stal klíčovým poradcem Hlavního štábu partyzánských oddílů na Slovensku (HŠPO) a po přechodu povstání do partyzánské formy boje (29. října 1944) byl ustanoven velitelem Hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu (HŠPH). VETS+1
Pro lepší koordinaci převedl UŠPH od 1. října 1944 všechny partyzánské formace v Československu pod operační skupiny UŠPH při Vojenské radě 1. ukrajinského frontu (a od ledna 1945 i při 4. ukrajinském frontu). Wikipedie
K 10. září 1944 udržovalo se štábem spojení na Slovensku již 7 brigád, 2 svazky a 7 oddílů (přes 15 000 osob), mj. Veličkova a Jegorovova brigáda, Šukajevův svazek. (Soupis uváděný ve zvláštních hlášeních UŠPH.) vhu.sk

(Stručné historické pozadí k SNP a načasování německé intervence viz přehledy ve Vojenském muzeu v New Orleans a Yad Vashem.) nationalww2museum.org+1

Zánik a dokumentace

Po skončení bojů byla agenda UŠPH postupně převáděna na orgány NKVD/MVD a stranické struktury; samotný štáb byl 23. prosince 1945 rozpuštěn. Do té doby se ještě podílel na shromažďování dokumentace k partyzánským bojům na území Československa a v dalších zemích. Wikipedie

Poznámky k vedení UŠPH a osobám

T. A. Strokáč (náčelník UŠPH; zároveň vysoký činitel NKVD, později ministr vnitra Ukrajinské SSR) – k jeho roli a profesní dráze viz encyklopedické a archivní přehledy i shrnutí v odborných materiálech. encyclopediaofukraine.com
M. S. Spivak (zástupce UŠPH za stranu) a I. V. Vinogradov (zplnomocněnec Vojenské rady jihozápadního směru) – k organizačnímu ustavení viz dobová usnesení a přehledy štábů. Wikipedia (Další personální detaily a vnitřní sporadická hodnocení práce štábu – viz kompilace v nahraném materiálu „Stalin’s Commandos“.)

Doporučené primární a sekundární zdroje k tématu

RGASPI, fondy CŠPH/UŠPH – např. Rozkaz UŠPH o součinnosti s RA, 12. 9. 1942 (sign. RGASPI, f. 69, op. 1, d. 550, l. 61–62). prlib.ru
Encyclopedia of Ukraine: “Soviet partisans in Ukraine, 1941–45” – rámec vzniku CŠPH/UŠPH, role Chruščova a Strokáče, přesun sídla do Kyjeva. encyclopediaofukraine.com
Wikipedie – Central Headquarters of the Partisan Movement – návaznost republikových štábů, operace železniční války. (Jako sekundární přehled s nutností ověřování v pramenech.) Wikipedia
Ukr. Wikipedia (SK): “Ukrajinský štáb partizánskeho hnutia” – čísla 12 výsadků / 192 osob, převod na 1. a 4. ukrajinský front, datum rozpuštění. (Sekundární souhrn, vhodný k rychlé orientaci.) Wikipedie
Vets.cz (památná místa) – biografická fakta o plk. A. N. Asmolovovi, jeho příletu 28. 9. 1944 a jmenování do čela HŠPH v Československu. VETS+1
Inventáře a fondy (ÚML ÚV KSS, “Zbierka Partizánske hnutie 1942–1945”) – archivní vodítka k HŠPH/HŠPO a polní dokumentaci. vhu.sk

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-=== Ukrajinský štáb partyzánského hnutí (UŠPH) ===
+''(ukr. Український штаб партизанського руху; rus. Украинский штаб партизанского движения, УШПД)''
-'''Vznik a podřízenost'''
-Ukrajinský štáb partyzánského hnutí byl zřízen 30. května 1942 na základě usnesení Stavky (Hlavního velitelství nejvyššího velení SSSR). Formálně podléhal '''Ústřednímu štábu partyzánského hnutí (CŠPH)''' v Moskvě a operačně Vojenské radě jihozápadního směru. V čele stanul náměstek lidového komisaře vnitra Ukrajinské SSR '''Timofej Amvrosijevič Strokаč''', jeho zástupcem byl tajemník ÚV KPU(b) '''Musij Spivak''' a vojenským představitelem I. V. Vinogradov.
+== Vznik, řízení a podřízenost ==
+UŠPH vznikl během reorganizace sovětského partyzánského vedení v roce 1942. Stavka (Hlavní stan Nejvyššího vrchního velení) tehdy zřídila centrální orgán – '''Ústřední štáb partyzánského hnutí (CŠPH)''' – dne '''30. května 1942'''; krátce poté byl '''20. června 1942''' ustaven '''Ukrajinský štáb partyzánského hnutí''', který na Ukrajině přebíral operační řízení a koordinaci. Formálně podléhal CŠPH a operačně '''Vojenské radě jihozápadního směru'''; „nominal head“ ukrajinského štábu byl '''Nikita S. Chruščov''', faktickým náčelníkem byl '''Tymofij (Timofej) A. Strokáč''', zástupcem '''Musij Spivak''' a vojenským pověřencem '''I. V. Vinogradov'''. Wikipedia+1
-Už usnesením č. GKO-1939s z 29. června 1942 byli do velení doplněni další funkcionáři – Syromolotnyj (člen Vojenské rady jižního frontu), Šerstěněv (náčelník rozvědky jižního frontu) a Kaminskij (náčelník rozvědky jihozápadního frontu). Vinogradov byl uvolněn z funkce a přeřazen jinam.
+Usnesením '''GKO č. 1939s''' z '''29. června 1942''' byli do vedení přizváni další velitelsko-zpravodajští důstojníci (Syromolotnyj, Šerstěněv, Kaminskij); Vinogradov byl uvolněn a převeden jinam. Od '''března 1943''' byl UŠPH ve věcech operativního řízení podřízen '''Státnímu výboru obrany SSSR (GKO)''', přičemž politický dozor na Ukrajině vykonával ÚV KPU(b) v čele s Chruščovem. Wikipedia+1
-Od března 1943 byl UŠPH přímo podřízen '''Výboru obrany státu SSSR''' a současně vedení komunistického hnutí na Ukrajině, reprezentovanému '''Nikitou S. Chruščovem'''.
+(Archivní doklady k pokynům UŠPH – např. rozkaz z '''12. září 1942''' o součinnosti s jednotkami Rudé armády – jsou uloženy ve fondech '''RGASPI'''.) prlib.ru
-----'''Sídlo a činnost'''
-Štáb sídlil nejprve v Moskvě, od prosince 1943 v Kyjevě. Jeho úkolem bylo:
+== Sídlo, struktura a úkoly ==
+Štáb původně působil v '''Moskvě''', od '''prosince 1943''' v '''Kyjevě'''. Měl standardní štábní členění: '''operační oddělení''' (plánování a vyhodnocování akcí), '''zpravodajské oddělení''' (agenturní práce, radiopruh), '''oddělení spojení''' (šifrované obousměrné rádiové spojení s oddíly), '''zásobovací oddělení''' (letecké shozy zbraní, munice, potravin), '''organizačně-kádrové''' a '''politické oddělení''' (ideová kontrola, tisk, propaganda). Při '''vojenských radách frontů''' působily '''operační skupiny UŠPH''', které slaďovaly partyzánské akce s operacemi Rudé armády. encyclopediaofukraine.com
-* plánování a koordinace bojových operací partyzánů,
+'''Hlavní úkoly UŠPH''' zahrnovaly:
-* zajišťování spojení a zásobování (rádiové spojení, letecké shozy zbraní, munice a potravin),
-* výcvik velitelů a specialistů ve zvláštních partyzánských školách (Kyjev, Obarov u Rovna, Sviatošin),
-* koordinace akcí partyzánů s Rudou armádou,
-* politická a ideologická kontrola oddílů.
-Součástí struktury byly '''operační skupiny UŠPH při vojenských radách jednotlivých frontů''', které zajišťovaly soulad mezi partyzánskými a frontovými operacemi.
+* plánování a koordinaci bojové činnosti sovětských partyzánů na Ukrajině,
-----'''Činnost na Slovensku a v Československu'''
+* zajištění spojení a zásobování (včetně leteckých shozů),
+* výcvik velitelů a specialistů v '''Kyjevě, Obarově u Rovna a ve Svjatošinu''',
+* '''zpravodajství''' z týlu nepřítele,
+* '''ideovou a kádrovou kontrolu''' nad oddíly a jejich veliteli. encyclopediaofukraine.com
-Po osvobození Ukrajiny (1944) převzal UŠPH řízení sovětského partyzánského hnutí také v '''Polsku, Československu, Maďarsku a Rumunsku'''.
+Pod vedením UŠPH se rozběhly rozsáhlé sabotážní kampaně proti '''dopravní infrastruktuře''' (tzv. „válka o koleje“ v rámci celostátních operací CŠPH), stejně jako průzkumné a diverzní operace koordinované s frontami. Wikipedia
-* V květnu 1944 požádalo moskevské vedení KSČ o vyslání zkušených velitelů na Slovensko. Usnesením ÚV KPU(b) ze 17. června 1944 bylo UŠPH pověřeno organizací a rozšiřováním partyzánského hnutí v Československu.
+== Boj proti Němcům i proti OUN–UPA ==
-* Ve výcvikových centrech (Kyjev, Obarov, Sviatošin) bylo vycvičeno '''220 československých občanů''', kteří pak tvořili jádro výsadkových organizátorských skupin.
+Vedle protiněmeckých akcí byl UŠPH klíčovým nástrojem boje proti '''ukrajinskému nacionalistickému podzemí (OUN, UPA)''', které Moskva považovala za hlavního politického soupeře. Partyzánské oddíly podřízené UŠPH byly nasazovány jak k bojům s Wehrmachtem, tak k '''represivním a zpravodajským operacím''' proti nacionalistickým strukturám a jejich zázemí. (Kontext k UPA viz přehledové heslo a odborná literatura.) Wikipedia+1
-* První skupina (P. A. Veličko) byla vysazena 25./26. července 1944 nad Liptovskou Osadou, následovaly další (Kalina, Bielik, Šagát, Jegorov).
-Mezi 27. červencem a 1. říjnem 1944 bylo vysazeno celkem '''12 skupin (192 osob)'''.
+== Rozšíření působnosti mimo Ukrajinu (1944–1945) ==
+Po osvobození podstatné části Ukrajiny v roce '''1944''' převzal UŠPH řízení a metodickou podporu sovětského partyzánského hnutí také v '''Polsku, Československu, Maďarsku a Rumunsku'''; organizoval '''kurzy pro organizátory''' a '''vysazoval''' je do týlu nepřítele. encyclopediaofukraine.com
-Dne 28. září 1944 vyslal UŠPH na Slovensko zvláštní misi – '''10 sovětských důstojníků pod vedením A. N. Asmolova''', kteří převzali řízení '''Hlavního štábu partyzánských oddílů Slovenska'''.
+=== Slovensko / Československo ===
-Od 1. října 1944 byly všechny partyzánské jednotky v Československu převedeny pod operační skupiny UŠPH při Vojenské radě '''1. ukrajinského frontu''', od ledna 1945 také 4. ukrajinského frontu.
+* Na žádost moskevského vedení '''KSČ''' z května 1944 uložil '''ÚV KPU(b)''' dne '''17. června 1944''' UŠPH zajistit „organizování a rozšiřování“ partyzánského hnutí v Československu; '''ve výcvikových střediscích''' (Kyjev, Obarov, Svjatošin) bylo vycvičeno cca '''220 československých občanů''', kteří tvořili jádra výsadkových '''organizačních skupin'''. encyclopediaofukraine.com
+* '''První sovětská výsadková skupina''' (vel. '''P. A. Veličko''') byla na Slovensko vysazena '''v noci 25./26. července 1944'''; následovaly skupiny '''Ladislava Kaliny''', '''Ernesta Bielika''', '''Antona Šagáta''' a '''A. S. Jegorova'''. Wikipedia
+* '''27. 7. – 1. 10. 1944''' bylo podle souhrnu UŠPH na Slovensku vysazeno '''12 výsadkových skupin (192 osob)'''. Wikipedie
+* '''28. září 1944''' přiletěla na povstalecké území '''mise 10 sovětských důstojníků''' vedená '''plk. Alexejem N. Asmolovem'''; Asmolov se stal klíčovým poradcem '''Hlavního štábu partyzánských oddílů na Slovensku (HŠPO)''' a po přechodu povstání do partyzánské formy boje '''(29. října 1944)''' byl ustanoven velitelem '''Hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu (HŠPH)'''. VETS+1
+* Pro lepší koordinaci převedl UŠPH '''od 1. října 1944''' všechny partyzánské formace v Československu pod '''operační skupiny UŠPH''' při '''Vojenské radě 1. ukrajinského frontu''' (a '''od ledna 1945''' i při '''4. ukrajinském frontu'''). Wikipedie
+* K '''10. září 1944''' udržovalo se štábem spojení na Slovensku již '''7 brigád, 2 svazky a 7 oddílů''' (přes '''15 000 osob'''), mj. '''Veličkova''' a '''Jegorovova brigáda''', '''Šukajevův svazek'''. (Soupis uváděný ve zvláštních hlášeních UŠPH.) vhu.sk
-K 10. září 1944 už na Slovensku působilo a udržovalo spojení s UŠPH '''7 brigád, 2 svazky a 7 oddílů''' s celkovým počtem více než 15 000 lidí (např. Veličkova brigáda, Jegorovova brigáda, Šukajevův svazek).
+''(Stručné historické pozadí k SNP a načasování německé intervence viz přehledy ve Vojenském muzeu v New Orleans a Yad Vashem.)'' nationalww2museum.org+1
-----'''Po válce'''
-UŠPH byl rozpuštěn 23. prosince 1945. Do té doby se ještě podílel na shromažďování dokumentace o partyzánských bojích v Československu a dalších zemích.
+== Zánik a dokumentace ==
+Po skončení bojů byla agenda UŠPH postupně převáděna na '''orgány NKVD/MVD''' a stranické struktury; samotný štáb byl '''23. prosince 1945''' '''rozpuštěn'''. Do té doby se ještě podílel na '''shromažďování dokumentace''' k partyzánským bojům na území Československa a v dalších zemích. Wikipedie
+----
+=== Poznámky k vedení UŠPH a osobám ===
+* '''T. A. Strokáč''' (náčelník UŠPH; zároveň vysoký činitel NKVD, později ministr vnitra Ukrajinské SSR) – k jeho roli a profesní dráze viz encyklopedické a archivní přehledy i shrnutí v odborných materiálech. encyclopediaofukraine.com
+* '''M. S. Spivak''' (zástupce UŠPH za stranu) a '''I. V. Vinogradov''' (zplnomocněnec Vojenské rady jihozápadního směru) – k organizačnímu ustavení viz dobová usnesení a přehledy štábů. Wikipedia  (Další personální detaily a vnitřní sporadická hodnocení práce štábu – viz kompilace v nahraném materiálu „Stalin’s Commandos“.)
-'''Ukrajinský štáb partyzánského hnutí (UŠPH)'''
+----
-(ukr. Український штаб партизанського руху, rus. Украинский штаб партизанского движения, УШПД)
+== Doporučené primární a sekundární zdroje k tématu ==
-Ukrajinský štáb partyzánského hnutí byl orgánem sovětského vedení zřízeným 20. června 1942 v Moskvě za účelem centralizace a řízení partyzánské války na okupovaném území Ukrajiny. Vznikl na základě rozhodnutí Stavky vrchního velení a Ústředního štábu partyzánského hnutí (CŠPH), kterému formálně podléhal. Jeho zřízením se sovětské vedení snažilo sjednotit roztříštěné a často nekoordinované oddíly působící v týlu nepřítele a podřídit je stranicko-státní kontrole.
+* '''RGASPI''', fondy CŠPH/UŠPH – např. ''Rozkaz UŠPH o součinnosti s RA, 12. 9. 1942'' (sign. RGASPI, f. 69, op. 1, d. 550, l. 61–62). prlib.ru
+* '''Encyclopedia of Ukraine: “Soviet partisans in Ukraine, 1941–45”''' – rámec vzniku CŠPH/UŠPH, role Chruščova a Strokáče, přesun sídla do Kyjeva. encyclopediaofukraine.com
-Prvním náčelníkem UŠPH byl jmenován důstojník NKVD '''Timofej Amvrosijevič Strokаč''', jeho zástupci se stali stranický funkcionář Musij Spivak a armádní důstojník Vinogradov. Z hlediska mocenského podléhal štáb nejen CŠPH v Moskvě, ale byl také přímo odpovědný vedení Komunistické strany Ukrajiny v čele s Nikitou Chruščovem. Tento dvojí vztah odrážel jak vojensko-strategické, tak politicko-ideologické dimenze jeho činnosti.
+* '''Wikipedie – Central Headquarters of the Partisan Movement''' – návaznost republikových štábů, operace železniční války. ''(Jako sekundární přehled s nutností ověřování v pramenech.)'' Wikipedia
+* '''Ukr. Wikipedia (SK): “Ukrajinský štáb partizánskeho hnutia”''' – čísla '''12 výsadků / 192 osob''', převod na '''1. a 4. ukrajinský front''', datum rozpuštění. ''(Sekundární souhrn, vhodný k rychlé orientaci.)'' Wikipedie
-Úkoly UŠPH zahrnovaly:
+* '''Vets.cz (památná místa)''' – biografická fakta o '''plk. A. N. Asmolovovi''', jeho příletu '''28. 9. 1944''' a jmenování do čela '''HŠPH''' v Československu. VETS+1
+* '''Inventáře a fondy (ÚML ÚV KSS, “Zbierka Partizánske hnutie 1942–1945”)''' – archivní vodítka k HŠPH/HŠPO a polní dokumentaci. vhu.sk
-* koordinaci a plánování bojové činnosti partyzánských oddílů,
-* zabezpečování spojení a radiového kontaktu s Moskvou,
-* organizaci zásobování zbraněmi, municí a dalšími prostředky,
-* shromažďování a vyhodnocování zpravodajských informací z týlu nepřítele,
-* ideologickou kontrolu oddílů a zajišťování loajality jejich velitelů vůči sovětské moci.
-Pod vedením UŠPH byly realizovány rozsáhlé diverzní operace, z nichž nejznámější byla tzv. '''„válka o koleje“''' – soustavné útoky na železniční tratě, mosty a dopravní infrastrukturu, jež výrazně narušovaly německé zásobovací linie. Štáb také koordinoval slavnou '''karpatskou výpravu oddílu Sidora Kovpaka''' v roce 1943 a další akce velkých partyzánských formací (např. Alexandra Saburova či Alexeje Fedorova).
-Vedle boje proti Němcům hrál UŠPH významnou úlohu také v potírání ukrajinského nacionalistického odboje (OUN a UPA), který Sověti považovali za hlavního politického soupeře. Partyzánské jednotky podřízené UŠPH byly nasazovány k vojenským operacím i k represím proti civilnímu obyvatelstvu podezřelému z podpory nacionalistů.
-Od roku 1943 získal štáb větší autonomii a stal se fakticky prostředníkem mezi Stalinem a ukrajinskými velitelstvími v terénu. To posílilo jeho vliv nejen vojenský, ale i politický – zajišťoval sovětizaci osvobozovaných oblastí, šíření propagandy a obnovu stranických struktur.
-Po osvobození Ukrajiny v roce 1944 UŠPH ztratil svou původní bojovou funkci. Jeho agenda byla postupně předána orgánům NKVD a stranickým strukturám, zatímco bývalé partyzánské oddíly byly rozpuštěny nebo začleněny do pravidelných bezpečnostních sil. V té době se štáb stal spíše aparátem pro integraci partyzánů do poválečného systému a pro potírání zbytků nacionalistického odporu.
-UŠPH tak představuje klíčovou instituci sovětské partyzánské války na Ukrajině. Jeho činnost ukazuje dvojí charakter partyzánského hnutí – na jedné straně šlo o boj proti nacistické okupaci, na straně druhé o mocenský nástroj k upevnění sovětské kontroly a eliminaci konkurenčních politických sil.
-Dopracovat
-Tento útvar vznikl na základě výnosu Státního výboru obrany z ledna 1944, kterým byl rozpuštěn Ústřední štáb partyzánského hnutí (existoval od 20. června 1942) a jeho funkce byla nahrazena partyzánskými štáby při jednotlivých frontech Rudé armády. Politickým představitelem USPH byl N. S. Chruščov; funkci náčelníka štábu zastával genpor. A. Strokač, jeho blízkým spolupracovníkem byl plk. L. P. Drožžin, náčelník kádrového oddělení a člen vojenské komise OV KS(b) Ukrajiny. Stálým zástupcem zahraničního vedení KSČ v tomto ústředí se stal R. Slánský.  Pomoc UŠPH našim vojákům vyplývala z čs. sovětské smlouvy z prosince 1943. Československá strana požadovala vyškolení a vybavení čs. státních příslušníků žijících v SSSR pro partyzánskou činnost v týlu nepřítele. Jednotka byla ve styku s Heliodorem Píkou, který uvolnil dobrovolníky z čs.jednotky v SSSR.  Velitelem praporu vybraných Čechů a Slováků (i Němců a Ukrajinců) se stal kpt. Rudé armády A. M. Kozlov; jeho zástupcem pro politické záležitosti A. Schramm, čs. komunista německé národnosti. Instruktorem pro zvládnutí bojové techniky byl určen kpt. Rudé armády Trembaščev, ženijní kurs vedl npor. M. Klokov, taktiku přednášel plk. L. P. Drožžin. Do partyzánské školy zajížděli členové moskevského vedení KSČ, několikrát i K. Gottwald. Náročnou přípravou v délce 5—6 týdnů, jejíž součástí bylo vedle politického školení zejména procvičování různých partyzánských metod boje a zásad organizování a velení těmto skupinám, prošlo v létě 1944 asi 220 čs. státních příslušníků. Po skončení výcviku se absolventi rozdělili do skupin, doplněných o sovětské vojáky zkušené v partyzánských bojích. Veliteli jednotek, většinou o 10—22 členech, byli jmenováni osvědčení sovětští partyzáni (v několika případech také čs. vojáci); náčelníkem štábu byl zpravidla sovětský důstojník a politickým komisařem čs. občan, určený do této funkce zahraničním vedením KSČ. Kromě toho tvořili štáb zástupci velitele pro zpravodajskou, ženině technickou činnost, obvykle dva radisté a lékař. V každém připravovaném výsadku bylo několik zkušených bojovníků bez bližšího určení funkce, s nimiž se počítalo na velitele partyzánských čet, rot či dokonce praporů. Skupiny organizátorů partyzánského hnutí byly určeny většinou pro Slovensko. Několik jich bylo vybráno speciálně pro operace v českých zemích s cílem vytvořit podmínky pro rovnoměrný rozvoj partyzánského hnutí na celém území Cech a Moravy souběžně, jiné dokonce pro odtržené čs. pohraniční oblasti. V souvislosti s bojovými úkoly sovětských vojsk, především s jejich blížícím se vstupem do Československa, převedl USPH od 30. září 1944 všechny připravované desanty pro území naší vlasti do operační podřízenosti štábu partyzánského hnutí při vojenské radě 1. ukrajinského frontu, jemuž velel pplk. I. M. Bovkun. Do tohoto orgánu byl zahraničním vedením KSČ delegován A. Schramm. Od 22. ledna 1945 přešlo vysílání organizátorských desantů pod pravomoc štábu partyzánského hnutí zřízeného pod velením plk. V. S. Pogrebenka při válečné radě 4. ukrajinského frontu. Čs. zástupcem ve vzniklém štábu pověřeném řízením bezprostřední pomoci SSSR ozbrojenému boji čs. lidu na domácí půdě, vedeném genmjr. V. A. Andrejevem, se stal opět A. Schramm. Řídící centrum se přemístilo z Užhorodu do polského městečka Krempachy u Nowého Largu. Štáb disponoval 30 letadly, která sloužila (většinou z letiště v Rzeszówě) k vysazování skupin na našem území i k nepřetržitému zásobování partyzánů. Uvádí se, že oba štáby vyslaly do českých zemí 12 desantů se 152 parašutisty. Dr. Miroslav Tyrš, Jan Kozina, Jermak, Kirov, Komsomolec, Mistr Jan Hus, Národní mstitel, Olexa Borkaňuk, Smrt fašismu, Vlast (Rodina), Za Prahu, Za vlast (Za rodinu). Na rozmach partyzánského hnutí měly největší vliv především organizátorské skupiny Jan Žižka (vysazen 21. srpna 1944, velitel J. Ušiak, přešel ze Slovenska), Jan Kozina (16. října, kpt. A. V. Fomin), Dr. Miroslav Tyrš (26. října 1944,1. A. Labunskij) a Jermak (1. října 1944, N. I. Dmitrijev). Vedle těchto útvarů byly do Čech a na Moravu hlavně na jaře 1945 vysílány kombinované, zpravodajsko-partyzánské výsadky, kolem nichž v řadě případů vznikly partyzánské jednotky (mj Krylov, Volek, Vpřed).