Československé meziválečné zpravodajství

Důležitá úloha při zajišťování obrany CSR byla v mezi­válečném údobí svěřena zpravodajské službě. Z obav před možnou restaurací Habsburků v našich zemích se staly ve 20. letech předmětem jejího zájmu především Rakousko a Maďarsko (získala mobilizační a nástupové plány maďarské ar­mády), od r. 1933 potom nacistické Němec­ko a po Mnichovu i Polsko; shromažďova­ly se také všeobecné informace. Čs. zpravo­dajská služba koordinovala svou činnost s obdobnými francouzskými a britskými orgány, se svými partnery v malodohodových zemích Rumunsku a Jugoslávii, s litevskými a lotyšskými zpravodajci a polooficiální styky udržovala i se švýcar­skou službou. Na základě čs.-sovětské spojenecké smlouvy z r. 1935 se rozvíjely vzájemné kontakty"mezi oběma zeměmi i na tomto úseku (v letech 1935—1938 docházelo k pravidelným poradám pracov­níků čs. zpravodajské služby v Praze a Moskvě; výměna zpravodajských mate­riálů mezi oběma stranami se uskutečňova­la přes zvláštní předsunutou společnou agenturní ústřednu pro získávání zpráv z Německa — Vonapo, jež byla zřízena v ulici U první baterie, v Praze-Střešovicích a vedl ji mjr. gšt. K. Paleček). Vojenské zpravodajství řídilo II. oddělení hlavního štábu MNO, jeho přednosty byli postupně gen. V. Chalupa, plk. gšt. S. Drgáč a plk. gšt. F. Hájek. Po mnichovském diktátu se funkce ujal plk. gšt. J. Ostřížek, ale fakticky ji vykonával plk. gšt. F. Moravec. 14. března 1939 byl pověřen řízením II. odděle­ní plk. gšt. F. Havel. Poslední organizační strukturu před 30. zářím 1938 tvořila hlavní pražská centrála (rozčleněná na pátrací, studijní, zahraniční, šifrovací a všeobecnou skupinu), 4 zemské ústředny (Praha, Brno, Bratislava a Košice), předsunuté agenturní ústředny (Litoměřice, Liberec, Hradec Králové, Plzeň, České Budějovice, Ostrava, Znojmo, Banská Bystrica a Užhorod), zpravodajské orgány velitelských sborů, divizí, pluků a zahraniční agenturní ústřed­ny (Curych, Vídeň, Haag, Stockholm). Se zpravodajskou službou spolupracovala i některá ministerstva (vnitra, zahraničních věcí, financí, zemědělství, pošt a telegrafů) a vědecké instituce. Hlavní zpravodajské úkoly plnila pátrací skupina, řízená od r. 1936 plk. gšt. F. Moravcem (předtím plk. gšt. F. Dastichem). Členila se na ofenzivní sekci (vedoucí škpt. gšt. E. Strankmüller), jejímž úkolem bylo shromažďování vojen­ských, vojenskopolitických, hospodářských a dalších informací o potencionálním nepří­teli, a na sekci obrannou (vedoucí mjr. J. Bártík), která vedla boj proti nepřátelské špionáži hlavně na našem území. Obě sekce se ještě dále vnitřně dělily na německý, rakouský, maďarský a všeobecný referát; disponovaly přitom moderní technikou, laboratořemi a rozsáhlými agenturními sítěmi. V souboji s nacistickým protivníkem dosáhli čs. zpravodajci ve 2. polovině 30. let cenných úspěchů. Získali údaje o rozvíjející se německé zbrojní výrobě a nových dru­zích zbraní, nezůstaly jim utajeny informa­ce o výstavbě a dislokaci německých ozbrojených sil (mj. zajistili podrobný plán výstavby luftwaffe na léta 1936—1938), o změnách v jejich velitelských funkcích, o přesunech celých jednotek do nových posádek a o způsobech jejich výcviku. V r. 1937 měli poměrně přesnou představu o vojenské připravenosti Německa na případný ozbrojený konflikt; vyvodili i způsob, jakým zamýšlí vést budoucí válku. V témže roce disponovali informacemi z několika zdrojů o připravovaném němec­kém útoku proti ČSR, v létě 1938 znali i druhou variantu -*plánu Zelený. Ne­menších výsledků bylo dosaženo i na úseku obrany a boje proti nacistické špionáži a rozvratné činnosti, která měla připravit vojenský úder říše proti ČSR. Byla vyřaze­na celá řada agentů a rezidentů, pocháze­jících převážně z německé menšiny v našich zemích (v listopadu 1937 bylo v ČSR ve vyšetřovací vazbě 926 osob, obviněných ze špionáže pro hitlerovské Německo). Zpra­vodajská služba obdržela od svých spolu­pracovníků i zprávy o ilegálních vy­sílačkách (pomocí některých z nich „roze­hráli" čs. vojáci účinnou rádiovou protihru s abwehrem) a o henleinovských skladech zbraní a výstroje. Od března 1938 měly čs. orgány materiály o nacistické špionáži v čs. letectvu a ve velitelství opevňovacích prací. Ačkoliv říšské zpravodajské složky věnova­ly značné úsilí proniknutí do hlavních čs. zbrojovek v Plzni a v Brně, byla jejich snaha marná. Početná a aktivní- pátá kolona jim nepomohla ani v jejich záměru ukořistit mobilizační a nástupové plány čs. hlavního štábu. Čs. zpravodajství a jeho organizace byly těžce postiženy důsledky - mnichov­ské dohody. Došlo k řadě personálních změn, k redukci zpravodajského aparátu, zúžily se informační možnosti a zdroje, byla rozpuštěna čs.-sovětská ústředna apod. Agenturní síť přibližně třiceti nejvýkonnějších agentů, pracujících většinou pod ozna­čením „A", však pokračovala v protiněmecké činnosti přes zákaz pomnichovských orgánů po celou dobu - druhé republiky. Po 9. únoru 1939 se F. Havel a Š. Drgáč pokusili zřídit zpravodajské oddělení v tzv. propagačním úřadu v Dušní ulici, Praha 1, jež se mělo stát v případě okupace ČSR střediskem ilegálního zpravodajství. Spolu s touto snahou pokračovalo ve vytváření předpokladů pro rozvinutí protiněmecké zahraniční zpravodajské akce. 11. března 1939 prozradil agent P. Thümmel (A-54), pracovník drážďanské odbočky abwehru, přesný termín okupace českých zemí. (Poskytl řadu cenných, ale ne vždy přesných informací nejen čs. zpravodajské službě, ale i odboji; všechny předával za vysokou finanční úplatu. Jako agent pracu­jící pro obě strany čs. rezistenci i škodil; Schmoranzova skupina.) 14. března 1939 proto odletělo 11 specialistů, převážně • členů pátrací skupiny, pod vedením F. Moravce do Velké Británie. Kvality čs. zpravodajců oceňovali sami nacisté, kteří je v letech 1937—1938 označovali na nejsilnější soupeře na „tiché frontě". Mnozí z nich proti nim pokračovali v boji doma i v zahraničí také po 14. a 15. březnu 1939.

Zdroj: Čs.antifašismus a odboj