František Dědič

Z Valašský odbojový spolek
Verze z 12. 2. 2024, 20:06, kterou vytvořil DanielGargulak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
plk. František Dědič i.m

*6. srpna 1890 Louny– 1. října 1941 Praha

Československý voják, legionář a odbojář.

František Dědič se narodil 6. srpna 1890 v Lounech, kde v letech 1901 - 1908 navštěvoval tamní Českou vyšší reálku. Po složení maturity pokračoval od podzi­mu 1908 do jara 1911 ve studiu na České vysoké škole technické v Praze. Státní zkoušku však nesložil. Dne 21.5.1911 byl odveden v Hořovicích ke službě v rakousko-uherské armádě a v říjnu té­hož roku byl prezentován jako jednoroční dobrovolníku u c. k. pěšího pluku č. 30 ve Lvové. Zde prodělal základní výcvik a absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze. Po skončení prezenční služby odešel do zálohy, ale v civilním životě dlouho nezůstal. Již 1.8.1914 totiž nastou­pil v rámci mobilizace u svého kmenové­ho pluku, s nímž vzápětí odešel jako veli­tel čety na ruskou frontu. Zde byl 20.10.1914 těžce raněn a po dlouhodobé hospitalizaci se k pluku vrátil teprve 1. 11. 1915. Od té doby vykonával až do 20. 5. 1916 funkci velitele kulometného oddílu u náhradního praporu, s nímž po­stupně prošel posádkami Prachatice, Za­kopané a Salgotarján (mezitím ve dnech 1.  4. - 1. 5. 1916 absolvoval kulometný kurs). Dnem 21. 5. 1916 byl odeslán jako velitel plukovní kulometné roty na ital­skou frontu, kde byl 31.7.1916 u Jamiana znovu raněn. Dobu od 1. 8. do 4.10.1916 proto opět strávil v nemocničním ošetřo­vání. Po vyléčení byl odeslán na ruskou frontu a byl ve funkci velitele kulometné roty znovu raněn (do nemocnice však ne­nastoupil). Dnem 6.8.1918 byl přemístěn k c. k. pěšímu pluku č. 95, u něhož vyko­nával foinkci velitele kulometné roty, s níž bojoval na italské frontě až do podepsání příměří. Po návratu z Itálie do Čech se 17.11.1918 přihlásil v hodnosti nadporu­číka u posádkového velitelství v Praze k činné službě v čs. armádě. Zpočátku byl přidělen jako spojovací důstojník u čs. vy­slanectví ve Vídni, od 11. 2. 1919 působil krátce u ZVV Praha. Dnem 1.3. 1919 na­stoupil jako plukovní pobočník u pěšího pluku 92 v Chomutově, kde konal službu až do 30. 9. 1919. Následujícího dne byl přidělen k velitelství 23. pěší brigády v Mukačevě, odkud byl 10. 3. 1920 ode­slán k velitelství opavské 8. divize. Ve dnech 15. 5. - 30. 9.1920 byl přidělen jako velitel kulometné roty u pěšího pluku 46 v Kadani. V období od 1. 10. 1920 do 2. 8.1921 absolvoval III. kurs školy gene­rálního štábu v Praze, po jehož skončení byl dnem 1. 11. 1921 přidělen k MNO - hlavnímu štábu v Praze jako mobilizační a materiální referent etapního oddělení. V době od 4.11.1922 do 20.9.1923 byl po­sluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze a po jeho skončení byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a zároveň přemístěn k MNO - hlavnímu štábu. Zde působil až do 31. 5. 1925 jako referent 4. oddělení. V době od 1. 6. 1925 do 29. 9. 1927 konal službu u 5. oddělení hlavního štábu jako konceptní důstojník výcvikové skupiny a později přednosta výcvikové skupiny. V mezidobí navště­voval v letech 1923 - 1926 školu vysokých studií pedagogických v Praze. Od 30. 9. 1927 do 30. 9. 1930 působil jako přednosta 3. oddělení, později 2. a 3. od­dělení u velitelství 4. divize v Hradci Krá­lové. Mezitím absolvoval v roce 1928 ar­mádní plynový kurs v Olomouci a v době od 2. 11. 1928 do 31. 8. 1929 pobýval na zkušené v polské Válečné škole ve Varša­vě. V roce 1930 byl frekventantem tele­grafního kursu v Turnově. Od 1.10.1930 do 29.9.1931 absolvoval výcvik ve službě vojensko-železniční pro důstojníky gene­rálního štábu a poté se stal dnem 30. 9. 1931 železničním traťovým velitelem v Hradci Králové. Od 15. 9. 1933 do 29. 9. 1934 působil ve funkci velitele pra­poru u královéhradeckého pěšího pluku 3.    

Dnem 30. 9. 1934 byl opět přemístěn k MNO - hlavnímu štábu v Praze, kde ko­nal od 1. 1. 1935 službu jako přednosta skupiny B 4. oddělení a dnem 30. 9. 1937 byl ustanoven přednostou 4. oddělení. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával v rámci svého mobilizačního zařazení funkci přednosty 4. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Dnem 5.10.1938 byl přidělen k Minister­stvu dopravy jako poradce ministra brig.gen. Vladimíra Kajdoše. Tuto funkci vykonával až do 25. 3. 1939, kdy opustil armádu a byl převeden jako odborový ra­da k Ministerstvu dopravy.

Od počátku okupace byl členem Ústředního vedení Obrany národa. Spolupracoval zejména s brig.gen. Bedřichem Neumannem, brig.gen. Jaroslavem Čihákem, plk.gšt. Čeňkem Kudláčkem, plk. Františkem Coufalem aj. Po vzniku Oblastní­ho velitelství ON - Velká Praha byl v čas­tém kontaktu s div.gen. Bedřichem Ho­molou i dalšími důstojníky jeho štábu. Společně s pplk.děl. Josefem Mašínem se údajně podílel na přípravách k atentátu na K. H. Franka. Velice úzká byla i jeho spolupráce s plk.gšt. Josefem Churavým, kterého po nějakou dobu ukrýval ve svém bytě. Podílel se na zajišťování rádio­vého spojení s Londýnem a kromě důleži­tých zpráv získával pro vysílačky i cenné náhradní díly. Zprostředkovával spojení mezi gen. Eliášem a Londýnem a bývá označován za jeho pravou ruku (v letech 1940 - 1941 byl již bývalý Eliášův „vojen­ský štáb" i tiskoví referenti dávno póza tý­káni). Napojen byl rovněž na Politické ústředí, stýkal se s redaktorem Zdeňkem Bořkem-Dohalským a vybudoval odbojo­vou skupinu na Ministerstvu železnic, s níž prováděl rozsáhlou zpravodajskou činnost. Gestapo jej zatklo na základě udání 9.9.1941.0 tři týdny později -1. říj­na 1941 - byl odsouzen pražským stan­ným soudem k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v jízdárně ruzyň­ských kasáren. Po osvobození byl pplk. gšt. František Dědič posmrtně vyzname­nán Československým válečným křížem 1939 a v roce 1946 povýšen na plukovníka generálního štábu in memoriam. Jeho syn Sáva, který se stal po válce na uctění otco­vy památky důstojníkem, musel v roce 1953 československou armádu opustit ja­ko osoba novému režimu politicky ne­spolehlivá.

Zdroje: AVOS, Vlast a čest byla jim dražší nežli život - E.Stehlík