Oldřich Doleček

*23. června 1927, hájovna Kletná poblíž Litic nad Orlicí – †24. srpna 1945, Göttingen

Československý odbojář.

Oldřich Doleček

Oldřich Doleček se narodil 23. června 1927 v hájovně Kletná poblíž Litic nad Orlicí do rodiny Čeňka Dolečka (5. dubna 1898 – 18. října 1944)a Marie Dolečkové. Jeho otec sloužil jako hajný u barona Parishe. Po záboru Sudet (po podepsání Mnichovské dohody) baron Parish rodině umožnil, aby se přestěhovala do hájovny v Luhu (v okrese Ústí nad Orlicí). (Hájovna kdysi patřila baronu Parischovi, stejně jako okolní lesy.) Hájovna se nacházela na samotě u Tiché Orlice. Místo bylo ideální pro protiněmecké aktivity, do něž se (krátce po 15. březnu 1939) zapojila celá rodina Čeňka Dolečka. Dolečkova hájovna skýtala zázemí pro ilegální odbojovou skupinu Obrany národa (ON) vedenou poručíkem Josefem Kábelem (Josefem Kabelem) a podplukovníkem Josefem Svatoněm.(Tato odbojová skupina spolupracovala rovněž s partyzány ze skupiny Krylov. Čeněk Doleček poskytoval (v různých lesních úkrytech a v zemljance, kterou vykopal v lese spolu se synem Oldřichem) spolehlivý úkryt partyzánům a osobám, které prchaly před gestapem; jeho manželka Marie Dolečková spolu s dcerou Hanou Dolečkovou sháněly pro uprchlíky potraviny, oblečení a praly jim ošacení; syn Oldřich Doleček fungoval jako nenápadná informační spojka (denně totiž absolvoval cestu z hájenky do pět kilometrů vzdálené školy a zpět).

Dne 29. dubna 1942 byla na území Protektorátu Čechy a Morava vysazena (v rámci první vlny výsadků) z Anglie (operace Intransitive) tříčlenná paradesantní skupina sestávající z nadporučíka Václava Kindla, četaře Bohuslava Grabovského a desátníka Vojtěcha Lukaštíka. Úkolem tohoto výsadku bylo poškodit rafinérii minerálních olejů v Kolíně a pak realizace dalších sabotážních a destrukčních úkolů. Václav Kindl a Bohuslav Grabovský navázali kontakt s Obranou národa a její členové jim zajistili falešné doklady a úkryt ve východních Čechách. A byl to právě Čeněk Doleček, který těmto dvěma parašutistům poskytl spolehlivý úkryt.

Hromadné zatýkání členů odboje, které se uskutečnilo v předjaří roku 1943, doputovalo i na Orlicko, kde zatýkání gestapem probíhalo na různých místech (v Chocni, České Třebové, Vysokém Mýtě, Brandýse nad Orlicí, ...). Jeden bývalý poručík československé armády zostřené gestapácké výslechy spojené s mučením nevydržel a Dolečkovy prozradil. Do hájovny v Luhu vtrhlo gestapo večer 11. března 1943. Nejprve se zmocnili a následně zbili Čeňka Dolečka. Pak si počkali, až přijde domů jeho syn Oldřich Doleček, kterého rovněž zajali a taktéž surově zbili. Předpokládali, že chlapec po prvním šoku všechno vyzradí, ale nestalo se tak. Toho dne (11. března 1943) bylo na pardubické gestapo odvlečeno na čtyřicet zajištěných osob.

Stáli na dlouhé chodbě s rukama pod čelem, opřeni o zeď. Do vyšetřovny se nezavíraly dveře. Sledovali, kdo šel dovnitř, slyšeli otázky i bití, viděli, jak bezvládného člověka po výslechu odtahují. Každá rána, každý výkřik bolesti byl slyšet, ... —Zdena Špůrková (současná majitelka bývalé hájovny v Luhu), vyprávění,

Výslechy Oldřicha Dolečka spojené s mučením pokračovaly i dlouhé následující týdny. Byl bit býkovci s ocelovými kuličkami a rukavicemi vyztuženými plechovými pláty. Jindy ho zase donutili, aby se díval, jak týrají jeho otce a matku. Nikdo ze členů rodiny Dolečkových ale nepromluvil a tak se vlna zatýkání u nich zastavila. Po třech měsících marných pokusů o „vytěžení“ byli Dolečkovi deportováni do Malé pevnosti v Terezíně. Tady čekali na soud, který se uskutečnil na podzim roku 1943 v Drážďanech. Čeněk Doleček byl odsouzen (za odbojovou činnost a pomoc partyzánům) k trestu smrti a následně popraven stětím gilotinou dne 18. října 1944 v Drážďanech. Jeho manželka Marie Dolečková byla odsouzena k šesti letům odnětí svobody v káznici. Její dceři Haně Dolečkové byl vyměřen trest čtyři roky káznice.

Oldřich Doleček byl v době soudu nezletilý a souzen v Drážďanech tudíž nebyl. Byl potrestán jako první z rodiny ještě v Terezíně. Potom byl odeslán (s označením R.U., tj. Rückkehr unerwünscht – Návrat nežádoucí)na „převýchovu“ do „Policejního tábora pro ochranu mládeže“ v Moringenu (některé prameny uvádějí název Moringen Soling nebo KT Solingen-Mohring což byl jen jiný název pro nacistický koncentrační tábor (v Dolním Sasku) určený pro nezletilé. V Moringenu byli vězněni mladiství (kluci a mladí muži) ve věku od třinácti do dvaceti dvou let. Zde úmorně a těžce pracovali v podzemí bez denního světla, ve třech směnách, bez oddechu, při nedostatku jídla a o hladu, bez možnosti se umýt. Za sebemenší prohřešky následovaly brutální tresty.

V Moringenu (resp. v Moringen Soling či KT Solingen-Mohring) a v nedalekém Göttingenu se mnozí z vězňů stali „pokusnými morčaty“, na nichž psychiatr Dr. Robert Ritter prováděl pokusy. Těmi se snažil dokázat, že dědičné vlastnosti jsou geneticky podmíněné. Při evakuaci tábora Moringen na konci druhé světové války byla většina dokumentace zničena, ale svědectví přeživších bývalých vězňů popisovala odebírání mozkomíšního moku z páteře a zřejmě také zkoumání mozku pomocí elektrod či pokusy o transplantaci očí. („Beznadějní“ jedinci byli po příchodu do koncentračnho tábora rovnou sterilizováni.)

Oldřich Doleček byl deportován do koncentračního tábora v Moringenu v září roku 1943, byl přijat Dr. Robertem Ritterem a poslán na práci do podzemní šachty v původním solném dole, kde se nacházela muniční továrna a skladiště. V Moringenu pracoval Oldřich Doleček necelé dva roky. Když vyčerpal své fyzické a psychické síly a nemohl dále pracovat, posloužil nejspíše k pokusům, neboť konce druhé světové války se dočkal ochrnutý a slepý. Dne 11. srpna 1945 byl přijat do nemocnice v Göttingenu. Zemřel osamělý po 13 dní trvající hospitalizaci v göttingenské nemocnici dne 24. srpna 1945(dle úmrtního listu na karcinom plic, v jiném dokumentu bylo rukou připsáno, že příčinou smrti byl silně poškozený mozek).Pochován byl o pět dní později v bezejmenném hrobě (číslo 316) na hřbitově v Göttingenu.

Zdroj: Archiv VOS, Wikipedie