Ukrajinský štáb partyzánského hnutí
Řízení partyzánské činnosti na území SSSR prostřednictvím partyzánských štábů bylo zavedeno na jaře roku 1942. V souvislosti s tím vytvořil 30. května 1942 Státní výbor obrany při hlavním stanu vrchního velení Ústřední štáb partyzánského hnutí. Partyzánské štáby byly vytvořeny při vojenských radách jednotlivých frontů. Od dubna do konce září 1942 přesunul Ukrajinský štáb partyzánského hnutí do týlu nepřítele 309 vyškolených velitelů, odborníků pro práce s třaskavinamii, radistů a 150 rádiových stanic. Později byl Ústřední štáb partyzánského hnutí zrušen a UŠPH byl podřízen přímo ústřednímu výboru Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny. Ke konci dubna 1944 bojovalo na západní Ukrajině (a v jihovýchodním Polsku) 10 partyzánských svazků a 53 oddílů, které měly 8 882 lidí. UŠPH zajišťoval veškerou jejich kádrovou, materiální a technickou pomoc a podporu. UŠPH v Kyjevě měl tedy velké zkušenosti při organizováni a řízení partyzánského hnutí ve své zemi. - Dějiny Velké vlastenecké války, svazek 2, str. 439; svazek 3, str. 425 aj. L. H. Byčkov, Partizanskoje dviienije v gody Velikoj otečestvěnnoj vojny 1941-1945, str. 232 aj.
Dopracovat
Tento útvar vznikl na základě výnosu Státního výboru obrany z ledna 1944, kterým byl rozpuštěn Ústřední štáb partyzánského hnutí (existoval od 20. června 1942) a jeho funkce byla nahrazena partyzánskými štáby při jednotlivých frontech Rudé armády. Politickým představitelem USPH byl N. S. Chruščov; funkci náčelníka štábu zastával genpor. A. Strokač, jeho blízkým spolupracovníkem byl plk. L. P. Drožžin, náčelník kádrového oddělení a člen vojenské komise OV KS(b) Ukrajiny. Stálým zástupcem zahraničního vedení KSČ v tomto ústředí se stal R. Slánský. Pomoc UŠPH našim vojákům vyplývala z čs. sovětské smlouvy z prosince 1943. Československá strana požadovala vyškolení a vybavení čs. státních příslušníků žijících v SSSR pro partyzánskou činnost v týlu nepřítele. Jednotka byla ve styku s Heliodorem Píkou, který uvolnil dobrovolníky z čs.jednotky v SSSR. Velitelem praporu vybraných Čechů a Slováků (i Němců a Ukrajinců) se stal kpt. Rudé armády A. M. Kozlov; jeho zástupcem pro politické záležitosti A. Schramm, čs. komunista německé národnosti. Instruktorem pro zvládnutí bojové techniky byl určen kpt. Rudé armády Trembaščev, ženijní kurs vedl npor. M. Klokov, taktiku přednášel plk. L. P. Drožžin. Do partyzánské školy zajížděli členové moskevského vedení KSČ, několikrát i K. Gottwald. Náročnou přípravou v délce 5—6 týdnů, jejíž součástí bylo vedle politického školení zejména procvičování různých partyzánských metod boje a zásad organizování a velení těmto skupinám, prošlo v létě 1944 asi 220 čs. státních příslušníků. Po skončení výcviku se absolventi rozdělili do skupin, doplněných o sovětské vojáky zkušené v partyzánských bojích. Veliteli jednotek, většinou o 10—22 členech, byli jmenováni osvědčení sovětští partyzáni (v několika případech také čs. vojáci); náčelníkem štábu byl zpravidla sovětský důstojník a politickým komisařem čs. občan, určený do této funkce zahraničním vedením KSČ. Kromě toho tvořili štáb zástupci velitele pro zpravodajskou, ženině technickou činnost, obvykle dva radisté a lékař. V každém připravovaném výsadku bylo několik zkušených bojovníků bez bližšího určení funkce, s nimiž se počítalo na velitele partyzánských čet, rot či dokonce praporů. Skupiny organizátorů partyzánského hnutí byly určeny většinou pro Slovensko. Několik jich bylo vybráno speciálně pro operace v českých zemích s cílem vytvořit podmínky pro rovnoměrný rozvoj partyzánského hnutí na celém území Cech a Moravy souběžně, jiné dokonce pro odtržené čs. pohraniční oblasti. V souvislosti s bojovými úkoly sovětských vojsk, především s jejich blížícím se vstupem do Československa, převedl USPH od 30. září 1944 všechny připravované desanty pro území naší vlasti do operační podřízenosti štábu partyzánského hnutí při vojenské radě 1. ukrajinského frontu, jemuž velel pplk. I. M. Bovkun. Do tohoto orgánu byl zahraničním vedením KSČ delegován A. Schramm. Od 22. ledna 1945 přešlo vysílání organizátorských desantů pod pravomoc štábu partyzánského hnutí zřízeného pod velením plk. V. S. Pogrebenka při válečné radě 4. ukrajinského frontu. Čs. zástupcem ve vzniklém štábu pověřeném řízením bezprostřední pomoci SSSR ozbrojenému boji čs. lidu na domácí půdě, vedeném genmjr. V. A. Andrejevem, se stal opět A. Schramm. Řídící centrum se přemístilo z Užhorodu do polského městečka Krempachy u Nowého Largu. Štáb disponoval 30 letadly, která sloužila (většinou z letiště v Rzeszówě) k vysazování skupin na našem území i k nepřetržitému zásobování partyzánů. Uvádí se, že oba štáby vyslaly do českých zemí 12 desantů se 152 parašutisty. Dr. Miroslav Tyrš, Jan Kozina, Jermak, Kirov, Komsomolec, Mistr Jan Hus, Národní mstitel, Olexa Borkaňuk, Smrt fašismu, Vlast (Rodina), Za Prahu, Za vlast (Za rodinu). Na rozmach partyzánského hnutí měly největší vliv především organizátorské skupiny Jan Žižka (vysazen 21. srpna 1944, velitel J. Ušiak, přešel ze Slovenska), Jan Kozina (16. října, kpt. A. V. Fomin), Dr. Miroslav Tyrš (26. října 1944,1. A. Labunskij) a Jermak (1. října 1944, N. I. Dmitrijev). Vedle těchto útvarů byly do Čech a na Moravu hlavně na jaře 1945 vysílány kombinované, zpravodajsko-partyzánské výsadky, kolem nichž v řadě případů vznikly partyzánské jednotky (mj Krylov, Volek, Vpřed).