František Sazima
*28. 5. 1895 v obci Motyčín, okr. Slaný - †25. květen 1986, Olomouc
Byl jedním z pěti sourozenců. Jeho otec František, obuvník a matka Julie vychovávali své děti ve vlasteneckém duchu a oni sami spolu s dětmi se angažovali v tamější organizaci Sokola.
Po ukončení základního vzdělání vystudoval František Sazima průmyslovou školu a následně byl přijat jako technický úředník ve firmě Laurin - Klement, dnešní Škoda, v Mladé Boleslavi. V říjnu 1913 byl vyslán k zastupování zájmů této firmy v ruském Petrohradě.
Po vypuknutí 1. světové války odmítl návrat do Rakouska a v srpnu 1914 se na schůzi českého komitétu petrohradské kolonie, jako jeden z prvních dobrovolců přihlásil do České družiny, autonomního vojenského útvaru v rámci ruské armády k boji proti Rakousku - Uhersku a jeho spojencům a za osvobození českého národa po jeho třistaleté porobě.
Jako Starodružiník, legionář, se zúčastnil zejména jako průzkumník, všech velkých bojů České družiny a českých legií na Rusi a stal se tak jedním ze zakladatelů prvního českého vojenského útvaru od tragické Bílé Hory v roce 1620. Za své hrdinství v boji byl průběžně povyšován, vyznamenáván a pověřován velitelskými úkoly, které důstojně splnil i v památných bitvách u Zborova a u Bachmače. V průběhu ruských revolučních událostí byl jmenován velitelem obrněného vlaku Grosnij a úspěšně splnil i zadané úkoly v bojích proti bolševikům u Penzy a Samary.
V září 1918 ukončil ruskou leteckou školu, byl povýšen do hodnosti kapitána, nastoupil k českému vojsku a spolu s dalšími českými legionáři se v roce 1920 vrátil do vlasti.
Krátce po návratu do své mateřské firmy Laurin - Klement reagoval na výzvu vlády a vstoupil do řad budovatelů Československé armády. Byl vyslán do letecké školy francouzské armády a postupně velel letce v Chebu, leteckým plukům v Olomouci a v Piešťanech a v roce 1938 byl jmenován velitelem letectva 4. armády ČSR. Za svou činnost byl mnohokrát vyznamenán. Stal se jedním ze zakladatelů československé vojenské aviatiky.
Při plnění všech velitelských funkcí věnoval velkou pozornost spolupráci s územními státními orgány a společenskými organizacemi. Z dokumentů, které jsou k dispozici vyplývá , že tato jeho činnost byla úspěšná velmi pozitivně hodnocena.
Rovněž jeho činnosti v navazování a prohlubování bratrských vztahů s politickými, společenskými orgány a občany Slovenska v době kdy tam působil byla vysoce ceněna.
Po okupaci ČSR nacistickým Německem a po vzniku Slovenského státu byl z území Slovenska vypovězen. Spolu se svou manželkou našel dočasné ubytování v Praze. Vzhledem k nebezpečí možného zatčení však střídal pobyt a práci u přátel na území Moravy a Čech, přičemž se aktivně zapojil do ilegální činnosti proti okupantům. Organizoval menší odbojové skupiny a jejich sabotážní činnost, zabezpečoval distribuci antinacistických tiskovin, navazoval spojení s odbojovými a partyzánskými skupinami a prováděl pro ně zpravodajskou činnost. Velký význam měly jeho informace zejména pro velitele l.československé partyzánské brigády Jana Žižky, operující m.j. v Beskydech a v Hostýnských horách.
Aktivně se zapojil do příprav a průběhu Pražského povstání ve dnech 5. - 9. května 1945. Jak je uvedeno v Pochvalném uznání velitele úseku S-lll, „byl plk. let. F. Sazima prvním důstojníkem, který se na samém počátku bojů o osvobození Prahy dne 5. května 1945 dostavil na policejní revír 25, podřídil si příslušníky uniformované policie a vydal první rozkazy pro jednotný postup při likvidaci německých odporů. Po navázání styku s Národním výborem a velitelem bojové skupiny Bubeneč zajistil spojení s velitelstvím Bartoš, navázal styk se sousedními policejními revíry a dal tak základ pro vytvoření skupiny S-lll....
Po příchodu sovětských oddílů do bojového prostoru S-lll nejprve telefonicky a později sám osobně, s nasazením vlastního života navázal a zajistil styk s velitelem tankové jednotky, informoval jej o jednotlivých místech odporu, upozornil na zaminovaná místa a zamezil tak jistým ztrátám na lidech a materiálu. Svým obezřetným jednáním a perfektní znalostí ruského jazyka zamezil ihned v zárodku mnoha nedorozuměním."
Po osvobození naší vlasti pomáhal plk. Sazima budování čs. armády v několika služebních funkcích. Tou poslední v roce 1949 byla práce ve Studijní skupině velitelství letectva a ve Vědeckém leteckém ústavu.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byl bezdůvodně psychicky, fyzicky a ekonomicky perzekuován, byl nucen se s manželkou odstěhovat z Prahy do Olomouce, kde v bytě její sestry žil do konce svého života. Zemřel 25. 5. 1986 a je pochován se svou manželkou, jediným svým synem, se svou setrou - mojí matkou a se svými rodiči na Ústředním hřbitově města Olomouce.25. 5. 1986